Zažil dobu, kdy se ze skokanů stávali anorektici. A i když současnost zatím nedospěla do časů Svena Hannawalda, podle šéfa skokanského úseku Jakuba Jandy se pro skokany jedno stále nezměnilo: „Váha je to nejdůležitější.“
Co říkáte na to, že se opět množí případy, kdy skokani hubnou možná až pod rozumnou hranici?
„Bylo to i za mě. Když jsem skákal, taky jsem neměl váhu. Kolikrát jsem před závodem musel vypít litr vody, abych se na ni dostal. Bohužel, náš sport je velice tvrdý, co se týká váhových limitů. Samozřejmě hubneme, snažíme se být co nejhubenější. Je to o spoustě odříkání. Každý dobrý skokan si těmi problémy s váhou prošel. Nebylo to tím, že bychom byli tlustí, ale že jsme to přehnali, šli jsme pod váhový limit, kdy to opravdu nebylo zdravé.“
Na to také FIS reagovala…
„Když začátkem nového tisíciletí vážil Hannawald padesát šest kilo, to bylo za hranou. Stanovili pak limity, ale my jsme to obcházeli tím, že jsme si zkracovali lyže. FIS by měla přistoupit k tomu, že dá jasný váhový limit.“
Někdejší šéf Světového poháru Walter Hofer přitom doufal, že svázáním váhy s délkou lyží se problém vyřeší…
„Bylo to nastavené, že byl limit pro výšku a váhu skokana a délku lyží. Pak ale přišli na to, že je lepší skákat na kratších lyžích a mít váhu nižší. Tím se nezměnilo nic. Budete maximálně hubený a budete mít nejkratší lyže. Měli by stanovit strop, pod jakou váhu byste neměl jít.“
Takže váha stále zůstává tím hlavním faktorem...
„Přesně tak, váha je to nejdůležitější. Na kratších lyžích jste schopný skákat. Sice ztrácíte plochu, ale Rakušáci, Němci i další národy si to nechali spočítat. Vyplývá z toho, že se vám kratší lyže vyplatí. Podívejte se na Stocha, na jak krátkých lyžích skáče. Jeho váha je úplně minimální.“
Co říkáte na situaci Viktora Poláška?
„Že má takové problémy, to jsem nevěděl. Vím, že tam byla dohoda mezi ním a Vasjou (trenérem Bajcem), na jakou váhu se má dostat. Že se na ni dostal a šel níž a níž, to jsem nevěděl.“
Co může FIS udělat, aby podobným případům předcházela?
„Musí zasáhnout a změnit pravidla. Pokud bychom to zvedli jako Česká republika, proti nám stojí silné státy, které si spočítají, že by se jim to nemuselo vyplatit. Je to úřední šiml, jdete proti všem. Tady by mělo zasednout doktorské konsilium a říct: Je to životu a zdraví nebezpečné, něco udělejte! Dřív se u nás objevovaly anorektické případy, pak se stanovily nějaké hranice. Ale dnes se to posunulo jinam.“
Viktor Polášek se z nadějného letního vzepětí ke konci kariéry dostal velmi rychle. Vidíte ještě šanci s ním jednat o změně názoru?
„S Poldou jsme to probrali. Tato doba je pro něho hektická. Třeba si za dva tři měsíce myšlenky utřídí a zjistí, že by mohl pokračovat. Dveře má otevřené. To jsem mu řekl přímo, že se může kdykoli vrátit. Dneska pro něj skoky nejsou priorita. Třeba, až někde začne pracovat, přijde na jiné myšlenky. Risto Jussilainen se loučil sedmkrát. Kolikrát končil Janne Ahonen? Nikdy neříkej nikdy…“
