Jakubu Jandovi to při souběhu rachoty ve sněmovně moc nevyšlo, na záchranu strádajících skoků na lyžích v Česku ale vyráží jméno z jiného slavného rodu. Filip Sakala, syn leteckého mistra světa Jaroslava Sakaly, jde do sobotní valné hromady úseku s touhou být novým sportovním manažerem disciplíny. Na předsedu kandiduje jeho dlouholetý kamarád a bývalý závodník Vít Háček.
Mají v krvi, že se nevzdávají. Filip Sakala, stejně jako kdysi jeho tatínek Jaroslav, ještě v minulé sezoně zkoušel zachránit svou kariéru svébytnou cestou mimo reprezentaci. Na závěr zimy se nakonec stejně rozloučil, ale u skoků chce zůstat. Po rezignaci dosavadního šéfa úseku Jakuba Jandy půjde Sakala do sobotních úsekových voleb v Harrachově s plánem vzít místo sportovního manažera za šéfování Víta Háčka. Spolu mají v plánu oživit kdysi značkovou českou disciplínu, která se už několik let potácí na historickém dně, které je však jako z tekutého písku. Sakala už má předjednané trenéry, kteří by hnutí mohli pomoct.
Věděl jste v okamžiku konce aktivní kariéry, že se budete chtít ke skokům tak rychle vrátit?
„Ve mně to bylo od začátku. Myslím, že sportu dost rozumím, mám k němu blízko. Zároveň vím, že za posledních osm let se moje kariéra neodvíjela úplně dobrým směrem, ať se to týkalo neshod s trenéry, s vedením… Byl jsem člověk, který držkoval, ale zároveň nabízel východisko. Nemám patent na rozum. Tu kritiku, kterou jsem měl, bych teď chtěl použít a jednat ve prospěch ostatních, aby se nestalo, aby končili jako já.“
Co na vaši misi říkal tatínek?
„Ze začátku, než jsem mu představil koncepci detailně, tak byl k tomu spíš skeptický. On politiku zažil. Ví moc dobře, že to není jednoduchý úkol. Když jsme to konzultovali asi měsíc, usoudil, že to dává smysl a řekl, že mám jeho podporu. To je pro mě důležité, on trénuje v Dukle Frenštát, má nadějné svěřence a svěřenkyně. Jsem rád, že jsem ho musel přesvědčovat, že na to nepřistoupil jenom proto, že jsem jeho syn. Věřím, že co jsme s Víťou vypracovali, smysl dává. Jsme na jedné lodi.“
S tatínkem máte v krvi odvahu jít si za svým, někdy až trochu tvrdohlavě. Takovýhle přístup se vám v nové roli může hodit, ne?
„Myslím si, že nějaká cílevědomost, vědět, kam člověk směřuje, je strašně důležitá. Spojuje lidi, motivuje vás do práce. Já nejsem člověk, který by šel proti zdi hlavou. Proto mám Víťu, spoléháme na Duklu, na velký svaz. Bylo by naivní si myslet, že to urvu na zabejčenost. Mám svoji vizi, za kterou si půjdu. Ve chvíli, kdy přijde konstruktivní kritika, uznám to a jsem ochotný spolupracovat. Sám bych neměl šanci. Jako sportovci se mi osvědčilo, že člověk může dělat rozhodnutí, že na to nikoho nepotřebuju. Ale když člověk zodpovídá za někoho jiného, musí jednat uváženě.“
Na co se spolu s Vítem Háčkem chcete zaměřit?
„Musíme stabilizovat celý úsek skoku. Musí být nastavený organizační řád, co bychom chtěli, aby rada fungovala jako aktivní orgán, který nám bude pomáhat. Zároveň mám představu, jak by měla fungovat reprezentační družstva a propojení klubů a reprezentace. Vadilo mi, že komunikace byla dosud velmi špatná. Když klubový trenér předává čtrnáctiletého svěřence do reprezentace, obě strany musí být informované. Kluby musí mít ve mě a v reprezentační trenéry důvěry. Jsme na začátku. Nemám mandát, abychom mohli vyjednávat trenéry. Nicméně naše koncepce je pevná, my si za tím budeme stát.“
Máte už připravené návrhy na obsazení trenérských postů?
„Určitě. Trenérskou koncepci především chceme postavit tak, že nechceme sázet na jedno jméno. Systém postavený na jednom člověku je dlouhodobě neudržitelný. Proto chceme širší trenérský kádr s mladými kluky, kteří nejsou zatížení egem. Věříme, že práci v Česku vezmou jako výzvu, budou ochotni se vzdělávat, pracovat s námi, být zároveň dost autoritativní a sebevědomí.“
Díváte se do Česka, nebo spíš ven?
„V tuhle chvíli především ven. Máme pár trenérů rozjednaných. V případě, že vyhrajeme, je tam reálná možnost. Věřím, že budeme mít podporu klubových trenérů a budou nám pomáhat. My chceme jít cestou slušnosti, ne nějaké revoluce. Skok je rozštěpený, musíme si sednout a spolupracovat. Hrozí, že sport do pěti let zanikne. Každý by si měl sáhnout do svědomí, jestli udělal pro sport, co mohl, poučit se a jet dál.“
Proč jdete do boje zrovna s Vítem Háčkem?
„My se s Víťou známe už dvacet let. Já vím, že tohle je člověk, kterému můžu věřit na postu předsedy. Zároveň je to právník, pracovitý a hodně inteligentní člověk. On by spíš chtěl pomáhat s dotacemi, podchycovat věci okolo skoku. Já jdu do funkce s tím, že rozumím sportu, jsem schopen propojit sportovní politiku se sportem, pomáhat trenérům i klukům, ať jde o materiál, soustředěními, se vším, co souvisí se sportem. Chtěl bych být spojařem mezi Víťou, radou a sportovci.“
