Koudelka: Vrátil jsem se, byl to zlom. Sám v týmu? To mi vůbec nevadí
Po čtyřech letech se skokan na lyžích Roman Koudelka vrátil do top ten a v nové sezoně bude bojovat znovu. „Zůstávám nohama na zemi,“ říká před prvními závody v Lillehammeru. To ale neznamená, že by se nechtěl rozletět. Zvlášť na mistrovství světa v Trondheimu, kde se mu často daří.
Na můstku Granasen v Trondheimu jste loni v comebackové sezoně skončil devátý, v minulosti jste byl i dvakrát v top pětce. Těší vás, že je vrchol sezony zrovna tam?
„Já mám ten můstek rád, působí na mě jako mekka lyžování. Všichni říkají Holmenkollen, já mám lepší pocit v Trondheimu. Měl jsem tam možnost být s rakouským týmem na soustředění. Vždycky záleží na načasování formy. Trondheim je nádherné město, celkově atmosféra je úžasná. Doufám, že se mistrovství světa organizátorům povede, že to bude všechno v pohodě. Strašně se těším.“
Máte v hlavě cíl pro šampionát?
„Nějaký cíl máme. Hodně lidí se soustředí na načasování formy na mistrovství světa, pro mě je to úplná blbost. Ve skocích na lyžích nejde nic načasovat. Musíte jít krok za krokem, den za dnem, závod od závodu. A na mistrovství světa se uvidí, jaká bude forma.“
Co vám ukázalo skokanské léto?
„Ukázalo mi, že nepotřebuju na tréninku dělat tolik skoků, kolik jsem dělal v minulosti. Je lepší se koncentrovat na menší počet. Když chceme něco změnit, tak to udělat v jednom skoku, a ne aby to trvalo šest skoků. Aby mi to pomohlo a zároveň si trošku šetřil koleno. Museli jsme omezit tréninky na suchu, kdy jsme dřív hodně skákali přes překážky. Dopady kolenu nedělaly dobře.“
Nevadí vám, že jste v mužském týmu pro Světový pohár na startu sezony sám?
„Mně tohle vůbec nevadí. Mám doma dvě děti, a když se vrátím z tréninku a jsem unavený, a ty děti po vás skáčou, není čas zregenerovat. Takže si naopak užívám, že jsem sám na pokoji a jsem pánem svého času. Když je delší pauza, můžu se v klidu vyspat a nikdo mě nebudí.“
Takže na závodech odpočíváte?
(směje se) „Ono to takhle možná vypadá… Nechci říct odpočívat, ale je to také o soustředění. Můžu si jít spát a relativně kdy chci vstávat. V tom to je pro mě příjemná změna. Na druhou stranu vám rodina a děti chybí, po dvou dnech už bych je měl nejradši u sebe. Je to takový začarovaný kruh.“
Na co si v sezoně věříte?
„Mně přijde, že lidi kolem mi věří víc, než si věřím já sám. Radši zůstávám nohama na zemi. Až závody ukážou, jak na tom jsme. Jsem v tomhle trošku zdrženlivější. Neříkám, že bych si nevěřil, na závody se strašně těším, jak zas budeme bojovat o nějaké hezké umístění. Ale to se rozluští až prvními závody.“
Motivují vás dva výsledky do top ten z minulé zimy?
„Pro mě bylo nejlepší první top deset, když jsem byl devátý ve Willingenu. Emočně a celkově je to pro mě asi nejlepší můj výsledek v kariéře v životě. Vím, že to zní divně, když se mi povedlo vyhrát závod Světového poháru, ale tohle byl pro mě zlom, že jsem se někam vrátil. Občas se k tomu s Gajem (trenérem Trčkem) vrátíme, ale teď se snažíme soustředit, aby mě sport bavil, snažíme se zlepšovat, vymýšlet nové věci. Závody už jsou pak za odměnu.“
