Zlaté hrdince Björgenové v Oslu vyřezali sochu
V sobotu večer byla ve před sto tisíci diváky při oslavách na Univerzitním náměstí ve stříbrných šatičkách trochu ve stínu zlaté krajanky Therese Johaugové, která ji překvapivě porazila na bruslařské třicítce. Marit Björgenová je ale skutečnou vládkyní krásného šampionátu na Holmenkollenu. Čtyři zlaté a jedna stříbrná medaili se jí sotva vejdou na krk.
Na rohu ulic Karl Johans Gate a Lille Grensen v centru Osla do mrazivého vzduchu létaly piliny, když vousáč v montérkách piloval ze špalků podoby lyžařských hrdinů. Marit Björgenová na nich jako první v řadě drží ve vítězném gestu hůlky, lyže a věčný úsměv. Jednou jí možná postaví skutečnou sochu přímo na Holmenkollenu, svatém lyžařském místě, kde ze sebe během posledních deseti dnů udělala legendu?
„Že jste viděl ve městě mojí sochu? O tom ani nevím, to je pro mě novinka,“ smála se Björgenová po sobotní třicítce, kde ji týmová kolegyně Theresse Johaugová vzala naději na vyrovnání rekordu Rusky Jeleny Välbeové pěti zlatých z jednoho šampionátu. Björgenová ale stejně zářila štěstím.
„Na tohle mistrovství jsem čekala od roku 2006, kdy bylo Oslu přiděleno. Byl to pro mě dlouhý sen. Teď je to pryč, ale mám čtyři zlata a stříbro, to je fantastické,“ radovala se Björgenová. „Jsem velmi šťastná, ale i trochu smutná, že je konec. Za dva roky ve Val di Fiemme to asi nebude stejné.“
Björgenová na Holmenkollenu dokončila comeback, do kterého se vrhla s vervou svého přírodního naturelu. Vyrůstala v rodiči na malé venkovské farmě v Rognesu, kousek od Trondheimu. A stejně jako českým legendám Jaromíru Jágrovi či Jarmile Kratochvílové jí čerstvý vzduch a tvrdá práce udělaly dobře.
„To, že jsem vyrůstala na farmě pro mě znamenalo hodně,“ říká Björgenová. „Od malička jsem musela doma pomáhat, takže jsem přišla zadarmo k hodně dobrému tréninku. Když jsem pak začala závodit, nebyla jsem o nic horší než kluci. Působilo to trochu napětí...“
Fyzickou silou se Björgenová dodnes odlišuje od zbytku závodního pole. Není běžným typem vyhublé vytrvalkyně, a nikdy naopak neměla problémy s přebytečným tukem. Jejím trumfem jsou stehna jako špalky, na rukou a zádech má svaly kulturistky. Není proto typem ženy, které by vyloženě slušely sukně, ale ve stopě to nevadí ani v nejmenším.
„Marit je přírodní typ. Na farmě svých rodičů nabrala sílu, v hospodářství se pořádně nadřela,“ líčí norský novinář Kjetill Kroksaeter. „Také Theresse Johaugová pochází z farmy. V takovém prostředí se rodí nejlepší norské lyžařky. Ve městech je moc věcí, které dívky rozptylují. Lidé v Norsku Marit milují. Neudělala nikdy nic, co by vyvolalo negativní reakce. Dobře vypadá, je vždy usměvavá a velmi přirozená.“
