Má za sebou tři roky tréninku bez otce Petra, které vedly k propadu. A před sebou tři se dvěma světovými šampionáty a olympiádou, v nichž by se chtěla vrátit k dřívějším výsledkům. Pomoci k tomu mají sjezdařce Šárce Záhrobské dva Rakušané – Klaus Mayrhofer jako trenér kondice i lyžování a Jürgen Kriechbaum jako mentor.
„Hodně dám na atmosféru v týmu, energii v něm, to už ke konci nefungovalo. Proto jsem sáhla ke změně,“ uvedla bronzová olympijská medailistka, jež nedávno po dvou letech ukončila spolupráci s Pavlem Šťastným.
„Vrcholový sport je velká řehole, alpské lyžování stojí spoustu peněz. Kdybych necítila, že se můžu dostat zpátky, nedělala bych to.“
Co ještě řekla při představování nového týmu?
O posledních dvou letech. „Určitě je neberu jako krok zpět. Spolupráce s Pavlem byla velmi důležitá, ty dva roky mají své místo, daly mi hrozně moc. Všechno je naše volba, ty dva roky měly být takové, jaké byly.“
O hledání nového trenéra. „Šlo trochu mimo mě, naštěstí na to mám lidi. Hledání probíhalo během února, března, kdy se manažerská skupina porozhlížela. Věděli jsme, že se musíme poohlédnout někde jinde než v Česku. Vzít trenéra nejlépe z Rakouska, protože tamní škola je nejlepší. Hodně jsme spolupracovali s Jürgenem Kriechbaumem, kterého jsem poznala před dvěma lety, získal si mou důvěru. Je to skvělý člověk. Doporučil mi Klause a přivedl ho na trénink. Měla jsem z toho dobrý pocit. Pak už záleželo na Klausovi, jestli se mnou bude chtít spolupracovat. Věděla jsem, že to bude fungovat. Jürgen nemůže být trenérem na plný úvazek, je to spíš externí poradce.“
O novém kouči. „Máme za sebou deset tréninkových dnů. Vyznává metodu cukru a biče, tohle heslo mi vyhovuje. Záleží na vzájemné spolupráci a respektu. Trénink bolí a vítězství potom chutnají sladce. Bavíme se německy. Klaus je trenér na plný úvazek, jezdí za mnou i do Prahy na kondiční tréninky. Jsem velmi pyšná na to, že odmítl prodloužit spolupráci s rakouským týmem, kde o něj byl zájem. Bylo to pro mě zahřátí po dvou nepovedených sezonách, zvedlo mi sebevědomí, že je o mě zájem. To, že byl kondičním trenérem rakouských závodnic v rychlostních disciplínách, nehrálo roli. Trenéři mají záběr od slalomu až po sjezd. Působil také u mužů, nejen u žen.“
O širším záběru disciplín. „Trénujeme i super-G, abych znovu získala cit pro rychlost. V superkombinacích jsem mívala vždycky moc hezké výsledky. Pokud chci jezdit rychlé disciplíny, musím je trénovat.“
O úpravách techniky. „Není správné, že jsme s Pavlem Šťastným měnili techniku. Pracovali jsme například velmi na postoji na lyžích. Takže teď se můžeme s Klausem vrhnout na jiné věci, na linii mezi bránami, pohyb, dynamiku. Máme před sebou spoustu práce, ale měnit techniku nijak zvlášť nehodlám.“
O novém lyžařském vybavení Fischer. „Přišel čas něco změnit. Celou svou kariéru jsem byla na Headech a najednou jsem dostala chuť vyzkoušet něco jiného. Pocity z bot jsou velmi dobré, umožňují velmi dobrý pohyb na lyžích. Na nové konstrukci lyží se mi jezdí lépe než na staré. Zatím to vypadá tak, že na jaro a léto budu dostávat servismana z firmy. Ale nemohou nás vybavit na celý rok, jsme ve fázi hledání servismana na plný úvazek. Nejlepší by byl někdo s kontakty na firmu.“
O tom, zda slýchala, že udělala chybu, když odešla od otce. „Mám kolem sebe malou skupinu blízkých a od těch jsem to neslyšela. Co si myslí okolí, od toho jsem se už dávno oprostila.“
