VIDEO | Vážné onemocnění bývá pro lidi často zlomem, po kterém upraví svůj životní přístup. Stejně je tomu i v případě sjezdařky Šárky Záhrobské, pro niž se stala operace hypofýzy skokánkem, z nějž by se chtěla odrazit novým směrem.
„O změnu se snažím už pár let. Ale není to tak jednoduché, je potřeba si opravdu klesnout na dno, abych se mohla vydat novým směrem. Nebude to znát tak, že najednou budu jiná Šárka, budu úplně jinak mluvit, mít jiné názory. Jde spíš o vnitřní pocit, urovnání si věcí. O pohlížení na svět, na lidi, na život,“ říká bronzová olympijská medailistka.
Když postupovala pod vedením otcem Petra k výšinám titulu mistryně světa a vítězky závodů Světového poháru, byl sport středobodem jejího života.
„Před deseti, osmi lety jsem sport mnohem víc prožívala, bylo to pro mě všechno. Teď je určitě důležitý, je to priorita číslo jedna a ještě určitě dva tři roky bude. Ale pořád vím, že to je ‚hra‘. Životní priority jsou jiné, je to zdraví. Život je přeci jen o něčem jiném než o sportu.“
Letní problémy bere sedmadvacetiletá lyžařka i jako znamení, že bylo na čase zpomalit.
„Řadu věcí víc prožívám, z mnoha věcí se nestresuju. Mnohem méně spěchám. Nedělám si starost, že přijdu někam pozdě. Je to také o tom být víc teď a tady i na tréninkách. Víc se mi daří koncentrovat se. Ale když se soustředíte, musíte se pak i víc uvolnit. Takže i mnohem víc umím projevovat emoce, líp se uvolnit. A teď se učím netrénovat s takovým úsilím, ale víc to nechat na pocitech.“
K uvolnění patří stepování či péče o vlastního koně, do nichž se letos pustila.
„Do stepování jsem byla víc nadšená na jaře. Nakonec právě kvůli tomu, že jsem byla nemocná, nezbyl moc čas, takže jsem tam byla asi jen dvakrát. Je to opravdu moc hezký pohyb, učím se i vnímat rytmus. Můj velký sen je naučit se tancovat. Tohle je možná první krok.“
Tmavý hnědák Douglas je pak pro ni úžasným prostředkem k relaxaci. „Když přijedu, koníka si připravím, vyčistím, osedlám, pak jezdím půl hodiny, čtyřicet minut, postarám se o něj, než se ustájí.“
O to víc se pak dokáže soustředit na trénink, kde se snaží poznávat tréninkové jízdy na polovinu výkonu.
„Když jezdíte i tréninky s maximálním nasazením, co vám potom zbude do závodu? Učím se, co to je tréninková a co závodní jízda, protože dřív jsem jezdila všechno s ohromným úsilím.“
K tomu patří i to, že se na soustředění v nejjižnějším argentinském městě Ushuaia nezajímala o časy svých jízd. Ty řešil jen servisman kvůli materiálu.
„Nejezdila jsem na časy. Nemají pro mě moc výpovědní hodnotu. A hodně jezdím na pocit. Učím se i tohle. Dřív jsem hodně lpěla na časech, každou jízdu jsem sledovala, kolik mám náskok před ostatními, jakou ztrátu. Teď se od toho držím stranou. Přeci jen časy jsou důležité až v závodě.“
