Štafeta mužů dojela sedmá: Vítka bolela záda, Moravec si zvedl sebevědomí
PŘÍMO Z RAKOUSKA | Devětatřicet vteřin je dělilo od medaile. Česká mužská biatlonová štafeta ve složení Michal Krčmář, Jaroslav Soukup, Zdeněk Vítek a Ondřej Moravec skončila v SP v Hochfilzenu na sedmém místě. Přestože během závodu klesla až na dvanácté místo, v závěru finišující Moravec dokonce atakoval umístění v nejlepší pětici.
Podruhé v kariéře jel elitní mužskou štafetu, poprvé ji však rozjížděl. Dvaadvacetiletý biatlonista MICHAL KRČMÁŘ zvaný Bimbo zažil už premiéru při MS v Novém Městě na Moravě, avšak tentokrát v cíli v Hochfilzenu přiznal: „Byl to hrozný mazec, bylo to hrozně rychlé a naráz.“
Užil jste si to?
„Na ten závod jsem se těšil, bylo to něco nového. Až na ty dvě chyby ve stoje to bylo navíc docela slušný. První kolo se jelo zvolna, jenže aby člověk něco předjel, musel by vynaložit hodně sil, tak jsem se raději vozil za ostatníma. A třetí kolo bylo na krev.“
Dalo se to srovnat třeba s mistrovstvím světa v Novém Městě na Moravě?
„Tam jsem jel čtvrtý úsek a tam už má člověk rozdané karty, tady se ale teprve karty rozdávají. V Novém Městě se mi běželo hůř než tady, ale zase tam jsem líp běžel, takže si člověk nevybere. Zatímco tam řvali na střelnici na mě, tady se řvalo mimo můj rytmus. Jak jsem však na podložce, tak už to člověk nevnímá.“
Kdy jste se dozvěděl, že štafetu poběžíte?
„Už den předtím mi to taťka říkal do telefonu. Že koukal na startovku na internetu. Já to neviděl, protože nám internet na pokoji nejde. Trenér nám to tak říkal až na poradě večer, ale já už jsem měl první signál od taťky.“
A dělal jste tedy před trenérem překvapeného?
„Jako že bych říkal: Ty jo, to je překvapení? To ne. Říkal jsem mu pak, že jsem to tušil.“
Po Michalu Krčmářovi přebíral štafetu JAROSLAV SOUKUP, který na střelnici ani jednou nechybil a vytáhl ji na 8. místo. Ačkoliv ale měl po druhé střelbě ztrátu necelých deseti sekund, než doběhl na předávku, už byla ztráta skoro třicetivteřinová.
Co se tedy stalo v tom posledním kole?
„Prostě jsem vytuhl, to je jednoduchý. Bohužel jsem to nemohl nějak rozdýchat. Dlouho jsem něco takového nezažil a moc mě to mrzí, protože závod to byl jinak suprový.“
Bylo tím rychlým tempem?
„Já už jsem pak prostě odešel, nemohl jsem to udýchat. Netáhlo to, a prostě mi to nesedlo. Musím se poradit s trenérem. Už minulý závod jsem toho měl dost, a jak začalo chumelit, tak se to zase zpomalilo a o to pro mě bylo hůř.
Myslíte, že to bude do nedělní stíhačky lepší?
„Myslíte počasí? To je tady nevyzpytatelný. A co se mě týče, nevím, třeba se rozhýbu. Ale bude to hodně o střelbě. Doufám, že alespoň udržím třicítku. Bude to nevyzpytatelné.“
Dobrou střelbu jen s jednou chybou zaznamenal i ZDENĚK VÍTEK, avšak ten doplatil pro změnu na pauzu způsobenou bolestmi zad. A ztráta na čelo vzrostla po jeho předávce nad sedmdesát vteřin.
Čím to bylo, že jste i přes dobrou střelbu na trati ztrácel?
„Lyže byly docela dobré, jenže já jsem nejel vůbec rychle. Měl jsem výpadek kvůli těm zádům. Šest dní jsem skoro nic nedělal, pomalu ani nechodil. Když jsem třeba přijel ve čtvrtek, zkoušel se rozjezdit a nešlo to. V pátek to už šlo, ale říkal jsem trenérovi, že nemám porovnání, jestli jsem na tom dobře nebo špatně. A teď jsem to porovnání měl a nic dobrého to nebylo.“
Takže budete muset před dalším podnikem příští týden dávat na záda opět pozor?
„Já vůbec nevím, co bude příští týden.“
Záda jsou na tom tedy nyní tak?
„To nekomentuju.“
Finišující ONDŘEJ MORAVEC tak už měl složitou situaci. Přesto zajel nejrychlejší běžecký čas, na střelnici ani jednou nezaváhal a nakonec z dvanácté pozice atakoval i páté místo. Nakonec ale ve finiši nestačil na Martina Fourcada a jeho útokům se ještě ubránil i Němec Simon Schempp. Což pak českého závodníka štvalo.
Jaký to byl z vašeho pohledu závěr?
„Ten konec mě mrzí. U Fourcada jsem čekal, že mě zašlape, jel jsem s ním celou dobu, až mi přišlo, že to bylo pod jeho závodní režim. Potřeboval bych stejnou rychlost jako on, jenže tu jsem neměl. A ten Němec se tu šetřil na cílovou rovinku. I kdybych ho navíc chtěl předjet, tak by to nešlo, protože bych musel mimo stopu a tam bylo dalších pět čísel nového sněhu.“
Když jste ale přebral štafetu na jedenáctém místě, co jste si říkal, kam až to půjde dotáhnout?
„Já jsem si raději nic neříkal. Až po té stojce, když jsem viděl, jak se to pohnulo, tak jsem začal přemýšlet, že s tím sedmým bych byl spokojený. Když jsem ale viděl, jak ten Němec ztrácí, tak mě to mrzelo.“
Nebyl to pro vás nový pocit, finišovat když už o moc nešlo?
„Bohužel člověk se musí s tou situací nějak naložit. Ne vždy musím finišovat o dobré umístění. Kdybych o ní jel, tak by to třeba dopadlo skvěle, což je dobře pro mě, že jsem nezklamal a potvrdil jsem si, že tam můžu jezdit.“
Bylo těžké hledat i za takového stavu motivaci?
„S tím problém nemám. Pořád jsem měl před sebou Fourcada, takže jsem se ho chtěl udržet.“
A dostal jste po takovém výkonu i sebedůvěru do nedělní stíhačky?
„Ano, jsem totiž rád, že jsem tu střelbu měl i pod lehkým tlakem. Jsem s tím spokojen a snad na to navážu.“
