Vážné nehody posledních dní, karamboly Bodeho Millera a Ondřeje Banka, znovu vynesly na světlo diskusi o používání airbagů ve sjezdovém lyžování. Po čtyřech letech vývoje jsou schválené, od letošního ledna mají zelenou k užívání při závodech, přesto – až na minimální výjimky – s nimi nikdo nejezdí. Proč? Světová federace spočítala, že až dvacet procent úrazů na lyžích se týká hlavy, krční páteře a ramen. Jejím cílem je ježdění s airbagy od další sezony.
Kdyby šlo všechno podle plánů mezinárodní lyžařské federace (FIS), Ondřej Bank by v neděli do cíle kombinačního sjezdu v americkém Beaver Creeku dojel jako akční hrdina budoucnosti – s nafouklým airbagem místo padáku na zádech.
Teoreticky mohl být prvním, komu se této „výsady“ dostane. Nebo druhým po Bode Millerovi, který podobně drsně upadl před několika dny.
Používání airbagů ve sjezdovém lyžování mělo oficiálně začít v polovině ledna, muži ho měli spustit před měsícem při slavném sjezdu ve Wengenu. Ale nestalo se.
„Jako závodníci chceme být co nejrychlejší. Airbag přitom přidává víc hmotnosti na vaše tělo,“ váhá americký olympionik Marco Sullivan. „Dokud ho nebudou nosit všichni, pak je to pravděpodobně pro toho, kdo s tím začne, nevýhoda,“ řekl jasně.
VIDEO: Podívejte se na těžký pád Ondřeje Banka v Beaver Creeku
Vzhledem k tomu, že všichni sjezdaři airbagy nosit nebudou skoro určitě, protože jsou sice schválené, ale ne povinné, bude nejspíš platit, že B je správně. Lyžaři se navíc necítí s novou součástí výstroje moc pohodlně.
„Připadá mi, že jsem chrániči zatejpovaná dost,“ říká snowboardová světová šampionka Ester Ledecká.
„Když jsem viděl fotky lidí s těmi airbagy, tak oni moc nevypadali jako lyžaři, vypadali spíš jako kosmonauti,“ usmívá se skikrosař Tomáš Kraus.
Především však jde o čas. Stačí se podívat do výsledků olympijského sjezdu v Soči, kde dvanáctého závodníka od prvního dělila vteřina. Bank v Beaver Creeku ztratil jen 25 setin vteřiny na bronz a stejně byl „až“ sedmý. To jsou miniaturní rozdíly. Lyžaři se bojí, že s airbagem na těle by neměli šanci být rychlejší.
Jedinou známou závodnicí, o které FIS mluví, že s airbagem i závodila, byla letos Mirena Küngová v lednu ve Sv. Mořici. Dojela na 40. místě se ztrátou tři a půl vteřiny na vítězku.
Podobný systém funguje v závodech silničních motocyklů už roky a nikdo proti němu neprotestuje, argumentuje výrobce airbagů pro lyžaře. Jde o to, aby si na něj zvykli. Někteří z nich s ním už trénovali, třeba Jan Hudec v lednu ve Val Gardeně. Do závodu ale vyrazil bez nové pomůcky.
VIDEO: V Beaver Creeku měl těžký pád i Američan Bode Miller
„Riziko je v lyžování pořád obrovské a samozřejmě zůstane. Nejhorší je, že když při nekontrolovaných pádech nevypne lyže, je velké nebezpečí zlomenin,“ říká šéf sjezdařského úseku Aleš Krýzl. „A pak jsou věci, které se neustále opakují. Závoďáci na mnoha závodech tuší, že je něco špatně, říkají to technickým delegátům a ředitelům závodů, ti ale nereagují. Teprve, když se někdo zrakví, začne se o tom mluvit,“ připomíná.
Tak jako je tomu ostatně nyní s airbagy, jejichž projekt byl představen v roce 2011.
„Airbagy nezařídí všechno, ale můžou trošku pomoct, zejména na krční páteř,“ myslí si Krýzl. „Ale riziko zůstane. Sjezdové lyžování je bohužel možná nebezpečnější sport než formule 1. Sjezdaři jsou strašně zranitelní. Finance a věci okolo tomu ale neodpovídají.“
Novým cílem je závodění s airbagy v sezoně 2015/16.¨
