Sezona plná zdravotních potíží má pro běžce na lyžích Lukáše Bauera dobré vyústění. Ve svém prvním závodě na mistrovství světa dojel ve Falunu na bruslařské patnáctce sedmý, se ztrátou 35,5 sekundy na bronzovou medaili. „To je strašnej kousíček, takže jsem borec,“ smál se spokojený Bauer.
Jak moc vás výsledek těší v zimě, kdy jste dva měsíce nezávodil kvůli nemocem?
„Spokojenost je obrovská, nebudu měnit, co jsem řekl. Do desítky je spokojenost. Je to příjemné. Dojde mi to ale asi až později. Ani jsem nezapínal telefon, aby mi někdo pořád nepřipomínal, že už dneska je ten důležitý závod. Spíš jsem sem šel s tím, že si jdu zalyžovat, do poslední chvíle to neřešit.“
Je to uklidnění, že jste se hned na začátku ukázal?
„Letos mě po dvou letech pronásledovaly nemoci. Ale všechno jsem už od jara směřoval mistrovství světa. A jsem rád, že aspoň po tomhle závodě, mém prvním startu, si můžu říct: Něco se mi povedlo. Platí, že rád bych něco předvedl na padesátce.“
Je sedmé místo to, o čem jste snil, když jste se začátkem února uchýlil do samotářského tréninkového kempu do švédských lesů?
„Já bych si strašně přál, abych mohl říct: Já jsem si představoval, že budu mít medaili. Bohužel už musím být trošku realista. Je pravda, že já jsem cíl měl do desítky. Jak jsem říkal už v Östersundu, jakmile budu do desítky, tak odtamtud už je možné cokoliv. Dneska z cíle do desítky bylo sedmé místo, jsou to čtyři místa na medaili, určitě je to fajn.“
Mohl jste během závodu nějak reagovat na zprávy o mezičasech soupeřů?
„Já vůbec nevím, jak jsem se posouval v průběhu závodu. Tím, že jsem startoval vepředu s číslem dvacet jedna, tak jsem samozřejmě dostával informace velmi zpětně. Když jsem jel druhé kolo, ti nejlepší ani nevystartovali. Já jsem akorát dostával informace, co se týče ztráty na Olssona, která narůstala, dá se říct, geometrickou řadou. Jinak jsem znal informaci, že to vypadá, že bojuju o tu desítku.“
Co to se závodníkem udělá?
„Jak se to vezme, samozřejmě, podpoří to. Je to mnohem lepší informace, než že bojujete o třicáté místo. Ale na druhou stranu, když už se hodně trápíte, jde o to, aby si člověk neříkal: No dobře, je to supr, a když budu o jedno místo hůř tak se nic neděje, lepší než tady umřít v tomhle kopci. To jsem se snažil, aby k tomu nedošlo, byť v kopci u skokanského můstku trápení bylo velké.“
Jak dlouho bude po tomhle závodě odcházet únava?
„To nevím a samozřejmě, když nezajedu padesátku, tak řeknu, že to je tou patnáctkou. (smích) Nevím. Tím, že jsem se na to připravoval, tak doufám, že to dlouho trvat nebude, ale den dva to cítit bude. Program je takhle postavený, mají to všichni. A mám výhodu oproti jiným borcům, že zatím to vypadá, že do štafety opravdu nenastoupím. Takže mám delší čas na regeneraci k padesátce. O to horší to bude, když nezajedu padesátku.“ (smích)
Co vám první závod ukázal k nedělní klasické padesátce, která je na šampionátu vaší hlavní tratí?
„Ukázalo mi to, že asi v nějaké formě jsem. Myslím, že jsem do poslední chvíle pracoval, byť v těch prudkých kopcích mi to neodjíždělo, energie ve skluzech nebyla vidět, jak bych si představoval. Ale neměl jsem šanci se za nikým svézt, bylo to dobrý. Určitě bych se neměl bát. Já k tomuhle mistrovství světa vůbec nepřistupuju, že bych se měl čehokoliv bát. Dělal jsem, co jsem mohl, přijel jsem sem a teď to prodávám.“
