Bauer zapíjel medaili pivem i koňakem: Z cíle jsem nechtěl odejít
Kdyby chtěl udělat z kroniky své kariéry sbírku pohádek, pak svůj poslední příběh zakončil lyžař Lukáš Bauer ukázkovým happy endem. „Pohádky mám rád, a i když tento konec se zamotával, dopadlo to senzačně,“ zářil sedmatřicetiletý borec, který v závodě na 50 km urval na MS ve Falunu po dramatickém finiši stříbrnou medaili. Zapil ji koňakem i pivem…možná byla úplně poslední.
Jak tedy probíhaly bezprostřední oslavy?
„Jelikož hned po vyhlášení následovala tradiční honička ve stylu tiskovka, doping, vrátil jsem se do buněk, až když servismani balili. Těsně před odjezdem jsem ale dostal od zástupců Alpina koňak, tudíž jsme si všichni přiťukli. Nakonec jsme si i po večeři sedli s klukama, dali pivo a povídali si. S tím že nějaká další oslava určitě přijde.“
Berete tedy tuto pátou medaili z vrcholné akce o něco výš než předcházející?
„Nevím, zda jsem schopný si to vychutnat víc. Mám ji v ruce, protože se to čeká, chcete ji vidět, ale já si závod užil hlavně v cíli. I po vyhlášení jsem se ještě vrátil na stupně, stoupnul si tam a říkal si: Hm, odsud je dobrý výhled. Do závodu jsem ale šel s tím, že je poslední start na MS, že si chci zajet velký výsledek a užít si to. Prostě naposledy! A medaile, jako kus kovu, je hezká, je to splnění snu, ale doma půjde na poličku, nebo mi ji děti zabaví do hraček. Že bych ji zase musel každý den vidět a kdovíjak opečovávat, do toho jsem asi ještě nedorostl.“
Bylo to tedy alespoň prožitkově odlišné?
„To ano. Hlavně, že to bylo po delším období půstu a uvědomíte si, že nikdy nevíte, kdy na těch stupních stojíte naposled. O to víc si toho vážíte a umíte si to vychutnat. Byť ten den uteče hrozně rychle a máte spoustu starostí, tak je hlavní vychutnat si to do večera. A to proběhlo.“
Vy jste si to ale užíval už po dojezdu. Svalil jste se a trvalo dlouho, než jste se rozhodl cílový prostor opustit.
„To padnutí, to byl mix únavy, obrovské úlevy a radosti. Nevím, jestli jsem tam ležel deset minut, ale bylo to strašně dlouho. Nechtěl jsem odejít, a když dojížděli další, musel jsem jim poblahopřát. Stejně tak jsem to udělal i před závodem, třeba u Di Centy, který tam přijel čistě kvůli padesátce a rozloučení. I proto jsem čekal na Martina Bajčičáka, s nímž jsem asi největší kamarád, a byli jsme domluvení, že ten kdo dojede první, počká na toho druhého a uděláme si cílovou fotku.“
Utkvěla vám tedy nějaká speciální gratulace v hlavě?
„Neodvažuju se vypíchnout jen jednu, ono jich bylo tolik. Chodily jak od známých lidí až po ty neznámé. Až mě překvapilo, kdo všechno na mě má telefon. Bylo to ale super, dojalo mě to a nestydím se přiznat, že když jsem běžel na start a snažil se soustředit na sebe, tak jsem si během toho říkal: Luky hlavně si to užij.“
Takže tedy platí, co jste řekl po závodě? Že to byl váš poslední start na MS?
„Jednoznačně. Tohle byl můj poslední závod na mistrovství světa ve Falunu a jsem přesvědčený, že i co se týče budoucích šampionátů.“
A neexistuje třeba malá šance, že byste to přehodnotil?
„Je pravda, že nikdy neříkej nikdy, ale v tuto chvíli s tím nepočítám.“
Celý rozhovor s Lukášem Bauerem čtěte v úterním deníku Sport
