V každé z posledních dvou sezon vyhrál aspoň jeden závod Světového poháru a skokan na lyžích Roman Koudelka má vysoké cíle i v nastávající zimě, v níž pojede jako čerstvý tatínek syna Karla. Pomoct mu má i nový materiál, včetně nových závodních bot.
Jak se vám od malého Káji bude odjíždět na úvodní závody do finského Kuusama, kde Světový pohár začíná čtvrteční kvalifikací?
„Jestli to mám říct upřímně, tak se aspoň pořádně vyspím. (úsměv) Je to blbý vůči manželce, není to určitě lehké, když vím, že na závodech si dám sauničku, masáž a jdu spát. Vím, co ji doma čeká, není to jednoduché. Zatím to zvládáme dobře, odjíždí se určitě hůř, než se odjíždělo, ale zas nic dramatického ti úplně není.“
Na čem jste pracoval v letní sezoně?
„Zkoušel jsem věci, které se ne úplně osvědčily. Měl jsem i nepříjemný pád v Liberci. Zkoušely jsme, aby mi lyže nechodily k tělu. Namontovali jsme vázání dopředu, vítr fouknul zezadu a spadl jsem. Bylo to na malém můstku, nic se nestalo. V hlavě jsem to měl měsíc a půl. Nebylo to úplně příjemné, ale oklepal jsem se.“
Jaké novinky v přípravě jste zkoušeli?
„S Richiem (trenérem Richardem Schallertem) jsme se do toho pořádně obuli. Zkoušeli jsme kratší lyže, posunovali jsme vázání, měnila se tvrdost lyží. Bylo toho hodně. Svět nespí, musíme jít taky dál. Nakonec jsme zvolili nejdelší lyže, které na svou výšku můžu mít. Snažili jsme se využívat letovou fázi, abych byl co nejvíc na plochách, jak to měl v minulé sezoně Peter Prevc (vítěz Světového poháru – pozn. red.).“
Jaké ještě máte trumfy?
„Mám jedny skokanské boty do tréninku a jedny do závodu, abych je neprošlapal, a aby vydržely tvrdé. Pomáhá mi to v tom, že by mi lyže neměly chodit za uši, ale měly by zůstávat u těla. Lyže jsou docela široké a ta plocha je obrovská. Hlavně v letové fázi je to znát.“
V létě se vám ale moc nedařilo, jak se cítíte těsně před startem zimy?
„Čekal jsem na věc, která to zlomí, ta naštěstí přišla. Na začátek jsem stoprocentně připravený. Povzbudilo mě už soustředění na ledové stopě v Oberstdorfu. Tam jsme měli porovnání se Slovinci. Řekl bych, že se mi docela dařilo, udělal jsem tam docela velký pokrok. I v materiálu si konečně všechno sedlo. Najednou se všechno otočilo. Začínal jsem zase cítit chuť do skákání, do závodů a těšit se na atmosféru, zas na ten kolotoč. Jsem za to rád, bez toho to nejde.“
Jaké jsou vaše cíle pro březnové mistrovství světa v Lahti?
„Můj velký cíl je získat medaili, to je cíl každého sportovce. Kdyby se to povedlo, byl bych strašně vděčný.“
Medailové cíle vám na příští dvě sezony ostatně vytyčil i skokanský úsek…
„Na to se dívá hezky, taky bych si ji představoval, nebo si ji i představuju. Ale je to strašně zrádný sport. Kdyby tam něco padlo, bylo by to super. I v týmové soutěži máme šanci, mluvíme o tom pět let. Když vezmu Tomáše Vančuru, udělal obrovský kus práce, myslím, že má na to skákat pravidelně kolem desátého místa, což je i pro mě dobré, že když se s ním porovnávám. Vím, že on skáče dobře a můžeme se tahat nahoru.“
Jak tým ovlivní odchod jednoho z trenérů Michala Doležala, který si udělal jméno i šitím kombinéz?
„Kombinézy šije Marek Šablatura mladší a musím říct, že velká spokojenost. Měl jsem z toho trošku obavy. Když jsem šil ve Slovinsku, tak mi Michal Doležal pomáhal. Oslovil jsem Marka a udělali jsme velký kus práce. Šije i mladým klukům. Myslím, že i Jakub Janda se tomu začal věnovat. On to nešije, sežene materiál a nějaká paní mu to asi spíchne.“
