Dvacet let a pět dní od svého prvního startu na mistrovství světa se dnes běžec na lyžích Lukáš Bauer vydá ke svému poslednímu individuálnímu závodu v reprezentaci. Na MS v Lahti ho čeká jeho oblíbená trať na 15 kilometrů klasicky (12.45, PP ČT Sport a Eurosport).
Co teď čekáte od svého posledního závodu?
„Pokud to zjednoduším a budu to směřovat jen na moji osobu, na sportovní výkon, co jsem pro něj udělal, tak se na ten závod upřímně těším. Zároveň, upřímně, je tam nervozita.“
Proč?
„Letos jsem si stanovil, že pojedu málo závodů, že se budu soustředit na tenhle závod na mistrovství světa. Mám trochu nervozitu, že mi několik závodů chybí. Na jiná mistrovství světa jsem vstupoval většinou se skoro kompletně odjetým Světovým pohárem. Teď mám na kontě jenom dva závody. Na druhou stranu vím, že v rámci možností, jak jsem mohl trénovat, jsem nezanedbal vůbec nic. Přes léto jsem možná trénoval víc, než bylo zdrávo. Ale já tomu vždycky radši dám šanci, radši jdu na hranu, než že bych toho udělal míň.“
Působí na vás, že je to naposled ve světě reprezentačního lyžování?
„Upřímně, spousta lidí je zaskočená, já se těším, až z tohohle světa odejdu. Ze Světového poháru, z reprezentace, cítím, že toho za několik posledních let bylo hodně. Bude mi to chybět, časem se možná budu chtít vrátit v jiné funkci, ale pohár už přetéká…“
Jaká je vaše motivace?
„Stojím si za tím, že na mistrovství světa i v těžkých trénincích není motorem dokazovat ostatním, že
Bauer
nepatří do starého železa, že jsem strašně skvělej. Motorem je čistě moje ego, dokázání sobě, že mám ještě na velmi slušný výsledek. Bude to vznít vzletně: Nechci končit kariéru se zlomenými žebry, ale se vztyčenou hlavou v boji. (zlomenina žeber Bauerovi pokazila minulou sezonu, i proto se rozhodl pokračovat v kariéře ještě jednu zimu – pozn. red.)“
Kam vás může ego dohnat?
„Je strašně těžké říct, na co se cítím. Letos jsem nezávodil, došlo k promíchání sil. Objevili se noví závodníci jako Usťugov. Je tu nový talent Johannes Klaebo, který je velmi oblíbený mezi mladými, a i moje děti ho žerou. Vrací se Johan Olsson. Favoritů je strašně moc, vůbec netuším, kam budu spadat. Platí, že pokud se mi podaří být do desátého místa, musím být velmi spokojený. O medaili nemluvím, to by byl sen. To samé jsem říkal před Falunem, že medaile by byl neskutečný sen. Tam k tomu došlo. Ale není to matematika, že by se muselo opakovat. Do desítky musím být spokojený. Dál za patnáctkou by měla zavládnout nespokojenost. Ale aspoň by se podařilo odejít se vztyčenou hlavou, byť bych musel uznat, že byli lepší.“
Těší vás, že se loučíte na klasické patnáctce, vaší královské trati?
„Určitě. Je to závod, který celou kariéru byl pro mě nejlepší, na něm jsem nejčastěji dosahoval výborných výsledků. Po loňské sezoně to bylo lákadlo, proč jsem se rozhodl pokračovat. Ve Falunu jsem tvrdil: Další mistrovství světa ani náhodou. Několikrát jsem řekl, že tahle sezona už neměla být. Cítím to, co jsem starším nevěřil. Že je těžké sbírat motivaci, nutit se do těžkých tréninků, co bolí rok od roku víc. Letos jsem to cítil hodně.“
Je to loučení, ale ještě je tu páteční štafeta…
„Dostávám informaci, že se se mnou do štafety počítá. Byť se mi kolegové z mančaftu smějou, já si chci patnáctkou říct o nominaci do štafety. Vnímám, že ve štafetě by měli startovat čtyři nejlepší z reprezentace.“
