29. dubna 2018 • 04:58

Dědeček Ledecké promluvil: jaký je pravý důvod, proč v cíli nevěřila zlatu

Autor:
TOP VIDEA
Příbram - Sparta: Rezek jako Ronaldo! Nádherně se trefil z přímého kopu Příbram - Sparta: Rezek jako Ronaldo! Nádherně se trefil z přímého kopu
Příbram - Sparta: Tetteh nádhernou pohotovou ranou posílá Spartu do vedení 1:0! Příbram - Sparta: Tetteh nádhernou pohotovou ranou posílá Spartu do vedení 1:0!
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na zimní olympiádě v Pchjongčchangu napsala Ester Ledecká novou kapitolu sportovní historie. Jedinečná obojživelnice šokovala lyžařským triumfem v super-G, potom potvrdila roli favoritky v paralelním slalomu snowboardistek. Bývalý skvělý hokejový útočník, mistr světa, dvojnásobný olympijský medailista a děda králvny Her v Koreji Jan Klapáč se dlouho zdráhal o ní veřejně mluvit. Poprvé už během minulé olympiády v Soči. Svolil až nyní - po dalších, velmi úspěšných Hrách. On byl tím, kdo vnučku i jejího staršího bratra Jonáše vedl od útlého dětství ke sportu.  Popsal, jak oba propadli lyžím a snowboardu, jak prožíval ústrky a křivdy, kterých se na Ledecké dopouštělo okolí.  A došlo i na reakci Ledecké v cíli po prvním zlatu a diskutovaný televizní komentář.



Sport máte v rodině, sám jste vybojoval jako hokejista titul mistra světa. Nicméně věřil byste, že jednou budete mít doma dvojnásobnou olympijskou šampionku?
„My jsme si dopředu nic takového neplánovali. Nešli jsme do toho s tím, že z Esterky budeme mít hvězdu nebo z Jonáše nového Jágra. Pokud jde o sport, probíhalo to jako všude v rodinách. Jen jsme měli to štěstí, že nám rodiče půjčili vnoučata, takže jsme s nimi trávili volný čas a já je tak nějak nenásilně vedl ke sportu. Na chalupě jsme chodili běhat do lesů, někdy jsme si zazávodili. Když Ester už začala jezdit na lyžích, začali jsme běhat v lese a slalomovali mezi stromy, jezdili na kole, hráli košíkovou, odbíjenou, fotbal, hokej, stříleli z luku a vzduchovky. Měli jsme tam bazén, děti plavaly a skákaly z trampolíny do vody.“

Ale nic jste tím ještě nesledovali…
„Ne. V létě na dovolené jezdila Ester na surfu nebo na vodních lyžích, všechno probíhalo v rámci možností a podmínek. Pak děti začaly na horách s lyžováním a snowboardem a začaly závodit. Výhoda byla, že rodiče nebyli jako jiní, že by jim nadávali, když prohráli. Dcera Zuzana sport dělala, věnovala se krasobruslení a ví, jak to ve sportu chodí. Mám pocit, že Ester se v žákovském věku naučila prohrávat, aby jednou mohla zvítězit, protože ta prohra pro ni znamenala spíš poučení a posun dopředu.“

Ester zkoušela dokonce hokej. To byla nejspíš vaše zásluha, že?
„Když jsem svého času skončil jako velitel v Dukle Praha, tehdejší viceprezident IIHF a předseda TJ Hvězda Praha inženýr Šubrt mi nabídl, jestli bych jim nepomohl s hokejem. Pracovali zde již bývalí hráči Josef Bruk, Václav Honc, Jirka Kulíček, později Jiří Nikl a další. Tak jsem tam šel, dělal sekretáře a napůl manažera. Sešla se tam bezvadná parta lidí. Zavedli jsme filozofii, že děti se mají hokejem bavit, a pokud má někdo talent a předpoklady a chce být jako Jágr, tak mu to umožníme. Když rodiče zjistili, že se nehoníme za poháry, jejich děti hrají a nesedí na střídačce, tak chodili pomáhat a zabezpečovat různé akce, zaplatili soustředění, dresy a tak dál. A děti z toho měly radost. Když jsou děti doma šťastné, rodiče udělají všechno. Když byly děti dobré, pustili jsme je do Sparty, do Slavie a oni nám za ně dali pět jiných hráčů. A ti byli šťastní, že u nás hráli, tam by stáli.“

V té době začínal ve Hvězdě taky váš vnuk Jonáš?
„Ano. S Esterkou jsme se na něj chodili dívat. Trénoval je docent Perič z FTVS. Skvělý chlapík, který takovou dětskou, hravou formou uplatňoval svoje metody z fakulty. A děti to hrozně bavilo, těšilo, bylo to pestré, zábavné. Jednou jsme postávali u ledu a on povídá Esterce: Co ty tady stojíš? Pojď s námi trénovat. A Esterka řekla: Dědo, vidíš, já bych taky mohla… Takže jsem okamžitě musel sehnat výstroj a ona s nimi začala chodit na led. Na krasobruslařských bruslích.“

Jak mezi samé kluky zapadla?
„Hned. A hrozně ji to bavilo. Viděl jsem, jak se kluci prali mezi sebou, ona jim sebrala puk a po špičkách utekla. Za ní se řítil hrozen kluků, nemohli ji dohnat. Trénovala s Jonášovými vrstevníky, tedy kluky zhruba o dva roky staršími. A jednou při letní přípravě a hodnocení tréninku docent Perič povídá památnou větu: Kluci, nejlepší z vás byla tady ta holka.“

Jak dlouho se hokeji věnovala?
„Rok, dva. Janek (Ledecký) musel skládat, dělal hudbu, potřeboval klid. Takže rodiče byli tak laskaví, že nám, prarodičům, děti půjčili a my s nimi mohli být. No, byli jsme šťastní, že si je můžeme užívat. Janek se Zuzkou pak ve Špindlu koupili usedlost, zrenovovali ji a zimu trávili tam. Lyžování Janka bavilo, v noci pracoval, přes den vzal děti a šli jezdit. Byl tam taky jejich učitel ze základní školy, pan Lukáš, který to s dětmi uměl podobně jako docent Perič. Přitáhnul je k lyžování, a je to začalo bavit. Takže tam to všechno začalo. To bylo Esterce šest, sedm let.“

Hokej tedy brala spíš okrajově?
„Ona ho ani nějak vážně brát nemohla. Dívčí třídy nebyly, musela skončit. Škola Na dlouhém lánu měla jen chlapecké hokejové třídy.“

Jonáš k hokeji nepřilnul?
„Byl větší talent, dělal dobře i snowboard. Ale kontaktní sporty neměl rád. On si počkal, než se pustil do souboje. V hokeji nebyl jako Bobby Holík, Patrik Augusta, David Výborný a další. Dokonce si pamatuju, že jednou jel snowboardcross, dva kluci před ním spadli. On byl třetí, ale čekal, až ti kluci vstanou, aby za nimi mohl jet dál. No, já to dědo nevěděl, že je můžu předjet, říkal mi potom. Na hokejistu byl moc hodný. Ale technické sporty uměl. A Esterka chtěla být právě tak dobrá jako Jonáš. On ji trochu péroval a v začátcích jí hodně pomáhal. Ale po Jankovi víc tíhnul k umění. Sám se naučil na kytaru, začal skládat, malovat. Prostě byl úplně jiného ražení. Je skvělý v jiném oboru.“

Bylo to u Ester jiné taky z důvodu, že si její rodiče nemuseli prostřednictvím sportu něco dokazovat?
„Ano. My už tohle poznali se Zuzkou při krasobruslení. Ze závodů jezdila zklamaná a mě to štvalo, protože děti hrozně špatně prožívají křivdu. Vadilo mi, že ze sportu nemají radost a pocit uspokojení. U Esterky to nebylo tak, že by se rodiče přes ni sami seberealizovali. To jsme v rodině nepěstovali.

Pokračování článku patří k placenému obsahu Staňte se předplatitelem a získejte přístup k exkluzivnímu obsahu

Mistrovství světa ve florbale 2018 v Praze

Program a výsledky Český tým - soupiska Rozpis zápasů Info a hrací systém Haly pro MS Vstupenky Přehled medailistů z MS Akce pro fanoušky

Mistrovství světa ve florbale 2018 proběhlo ve dnech 1. - 9. prosince v Praze. Letošní šampionát byl dvanáctý v historii, triumf nakonec obhájili Finové, Češi ke svým třem historický medailím další nepřidali, když skončili čtvrtí.

České výsledky na MS ve florbale:
O 3. místo: Česko - Švýcarsko 2:4 * Semifinále: Česko - Finsko 2:7 * Čtvrtfinále: Česko - Dánsko 10:1 * Skupina A: Německo - ČESKO 5:10 * Lotyšsko - ČESKO 4:3 * ČESKO - Švýcarsko 6:4

Články odjinud


Články odjinud



Klasická verze
Mobilní verze