Ve Špindlerově Mlýně se poprvé spustila do závodu Světového poháru. Bylo jí 15 let. „Na to nejde zapomenout,“ říká v exkluzivním rozhovoru pro iSport Premium nejúspěšnější lyžařka současnosti Mikaela Shiffrinová. Americká šampionka vypráví také o Ester Ledecké, o svých vazbách na Česko, vzoru či pocitech, které mívá na startu: „Nikdy nemyslím na výsledek. Nikdy.“ Tento týden se na sjezdovku ve Svatém Petru vrací. Jako největší hvězda. V zamčené části článku najdete i pohled jejího otce.
Stroj na triumfy. Dáma, která ovládá slalomový oblouk jako nikdo před ní. Když jede, máte pocit, že je to prostě brnkačka… Mikaela Shiffrinová má nakročeno k tomu, aby se stala nejúspěšnější sjezdařkou historie. „Ale jakmile člověk začne myslet na rekordy, je to špatně,“ tvrdí do telefonu.
Nejdřív promluví speciálně pro iSport Premium, pak se v rámci telekonference přidávají na chvíli zámořští reportéři. I před nimi opakuje, jak se do Špindlerova Mlýna těší. „Jsem zvědavá, jak se to tam za ty roky proměnilo.“
V Česku by neměla chybět na startu obřího slalomu (v pátek), ani sobotního slalomu. Během rozhovoru několikrát zakašlala, to byl ještě pozůstatek nemoci, která ji přepadla při nedávném mistrovství světa ve Švédsku, na němž brala zlato za slalom, super G a bronz za obřák.
Celkově na šampionátech získala sedm medailí (pět zlatých), na olympiádách tři (dvě zlaté). Ve Světovém poháru dobyla 57 vítězství. Jako první v historii dokázala vyhrát každou ze šesti disciplín. A to je jí teprve třiadvacet…
Vybavujete si dobře rok 2011 a premiéru ve Světovém poháru právě v Česku?
„Ano, na to nejde zapomenout.“
Startovala jste pár dní před šestnáctými narozeninami.
„O to jsem hodně stála, abych to stihla ještě v patnácti. Byl to můj první velký závod mezi dospělými a taková první velká meta v kariéře. Byla to pro mě úžasná zkušenost. Vybavuju si, že v obřím slalomu jsem nebyla moc spokojená s tím, jak jsem jela.“
Do druhého kola jste se nakonec nedostala. Stejně jako potom druhý den ve slalomu.
„Ale v něm už to bylo lepší, třicítka mi unikla o pět setin. Z toho jsem tehdy měla velmi dobrý pocit. Zjistila jsem, že to byl dobrý základ do budoucnosti, říkala jsem si, že na to mám a budu moct ve svěťáku pokračovat i dál.“
Co dalšího vám zůstalo v paměti z české štace?
„Dorazil za mnou táta, stihli jsme se na chvíli podívat i do Prahy. Na Česko mám jenom krásné vzpomínky. Už se k vám zase těším!“
Stihla jste tehdy oslavit u nás šestnácté narozeniny?
„Nebyl čas. Rychle jsme se vraceli domů. Ale počkejte, něco jsem dostala.“
Co to bylo?
„Táta přeobjednal náš zpáteční let do business třídy! (směje se) Takže jsem měla pohodlí.“
Jak jste tehdy vaši premiéru prožívala?
„Byla jsem nadšená, že už můžu startovat. Docela si i vybavuju, jak to ve Špindlu vypadalo. Cíl, sjezdovka, zázemí. Jsem zvědavá, jaké se mi vybaví vzpomínky, až se tam znovu objevím. Bude to určitě zábava. Je neuvěřitelné, že už je to osm let.“
Za to dobu se vaše kariéra posunula raketově.
„No, letí to hrozně.“ (směje se)
Už tehdy jste snila o tom, kam to dotáhnete? Nebo realita ještě předčila vaše očekávání?
„Je to mnohem víc, než o čem jsem vůbec kdy snila. Kdyby mi někdo před osmi lety řekl, jak to bude vypadat teď, nemůžu říct, že bych to takhle předpokládala. To opravdu ne. To předčilo i ty moje největší sny.“
Je to hlavně o lásce ke sportu?
„Ano, trefil jste to správně. Musíte to milovat. Člověk může myslet na to, že chce být úspěšný, mít doma spoustu pohárů. Láká ho vidina zlatých medailí. To ano. Jenže pokud sport nemiluje a nemá v sobě touhu, nikdy si nezajistí dlouhodobou motivaci. Podle mě motivace vyhrávat není dostatečná k tomu, abyste na sobě neustále tvrdě makali. To nestačí. Musíte v sobě mít vášeň. Bez ní to nejde. Tedy aspoň v mém případě. Není to jenom o sportu, ale celkově o životě. Jakmile něco děláte s láskou, nelitujete času, který tomu věnujete.“
Když se vrátíme k Česku, víte o tom, že jste u nás velmi populární nejenom díky vašim úspěchům?
(usměje se) „Aha, už asi vím, na co narážíte.“
Na to, že Ester Ledecká vyhrála super-G na loňské olympiádě v Koreji na lyžích od vás.
„Jo jo, s Ester jsme se tomu na začátku sezony smály. Protože to u vás v Česku vyznělo asi trošku jinak, než jak to bylo ve skutečnosti. Pravda je trošku prozaičtější.“
Takže jak to přesně bylo?
„Firma Atomic si normálně stahuje lyže zpátky. Na servis. Nejde jenom o moje lyže, ale i od ostatních jezdců téhle značky.
Tento článek je součástí balíčku PREMIUM+
Odemkněte si exkluzivní obsah a videa!
Koupit
