Zlatý junior v boulích Kroupa: Hustej pocit stát na bedně s českou vlajkou
Už mu nikdo neodpáře, že byl prvním Čechem, který se stal juniorským mistrem světa v tzv. dual moguls. Matyáš Kroupa je v osmnácti velkou nadějí českého lyžování. Mogulům se také říká boule. Možná si vzpomenete, jak v boulích před lety brala dvě medaile na MS Nikola Sudová. To bylo v single mogulech. Nově je disciplína, které český borec mezi juniory kraluje, i součástí olympijského programu. „Je to neuvěřitelná věc. Teď ještě doufat, že se kvalifikuju příští rok do Itálie,“ říká Kroupa.
Do Kazachstánu jel s vidinou, že když se podaří dobrý výsledek, bude to spíše v klasických boulích, které v Česku v minulosti proslavila Sudová. V této disciplíně se Kroupovi příliš nevedlo, tak vše zachránil abnormálně podařeným výkonem v dual moguls, ve volném překladu paralelní jízdě v boulích, kde svou precizností nedal šanci nikomu ze soupeřů.
Jak se stalo, že u vás vyhrál zrovna tenhle sport třeba před fotbalem či hokejem?
„Vlastně to byla trochu náhoda. Sotva jsem se naučil chodit, tak jsem stál na lyžích. Postupem času jsme s taťkou jezdili často na hory. Když mi bylo dvanáct, tak jsem zjistil, že nějaký takový sport existuje. Od té doby jsem se boulím začal věnovat a po šesti letech si teď spolu povídáme.“
Jel jste do Kazachstánu s vidinou zisku zlaté medaile?
„Určitě ne, je to absolutně neuvěřitelná věc. Fakt bomba. Vůbec jsem to nečekal. Pro dual moguls bylo cílem semifinále. Nakonec mi všechno klaplo. Je to šílené.“
Byl v závodě nějaký kritický moment?
„Hodně natěsno byl čtvrtfinálový duel proti korejskému závodníkovi, který je sice stejně starý jako já, ale už zajel i finále v seniorském SP. Teď to vnímám jako rozhodující moment toho zlatého závodu.“
Přinesla vám štěstí červená trať, že?
„Přesně tak. Hodně mi hrálo do karet, že jsem na začátku absolvoval jen jednu jízdu v modré trati. Od té doby jsem jezdil jen v červené. To je pro závodníka to nejlepší. Můžete se totiž soustředit jen na jednu trať a pořádně si ji načíst. Víte, které detaily je potřeba si pohlídat.“
Ale obě tratě by měly být stejné, i když to vidíme i v jiných sportech, že jedna z tratí působí zdánlivě rychleji. V čem jsou jinakosti?
„Rozdíl přichází po prvním skoku, kdy člověk vjíždí do boulí. V jedné trati navazujete jako první na levou bouli, v té druhé trati na pravou bouli. Je to veliké štěstí, že jsem se po té první jízdě mohl soustředit jen na jednu trať. U nás to není o tom, že by si lépe postavený z kvalifikací nebo předešlých kol mohl trať vybrat. U nás se tratě losují. Nestává se, že by měl závodník až do superfinále pořád jednu trať.“
Ve finále proti Francouzi Crozetovi jste dojel až za ním. Věděl jste, že vaše kvalita skoků bude stačit?
„Měl jsem trochu obavy, protože to pro něj byla bodová výhoda z hlediska času. Čas a kvalita skoků jsou totiž víceméně nastejno, co se týče důležitosti. Nepostřehl jsem během jízdy ale jednu zásadní věc. A to tu, že se před závěrečnou rovinkou po skoku trochu rozpadnul a rozjely se mu nohy. To byl aspekt, díky kterému jsem vyhrál.“
Co se vám honilo hlavou, když jste čekal na výsledky a pak se na tabuli objevilo, že jste juniorským mistrem světa?
„Doufal jsem, že to klapne a koukal na svůj tým, který tu obrazovku bedlivě sledoval. Když se začali radovat, v ten moment jsem si uvědomil, že jsem asi opravdu vyhrál. Pak to vyhlásila i komentátorka. Nemohl jsem tomu uvěřit. Je to určitě splněný sen stát se juniorským mistrem světa.“
Bylo hodně emotivní poslouchat na stupních vítězů českou hymnu?
„To je opravdu hustej pocit. Když jsem stál na stupních vítězů a měl jsem kolem krku českou vlajku, rozezněla se hymna, tak jsem byl fakt hrdý na to, že jsem Čech. Doufám, že těch úspěchů do budoucna přidám víc.“
Jste typ závodníka, kterému systém dual moguls sedí víc? Tedy konfrontace s někým po boku? Dnes už je to i olympijská disciplína.
„Vůbec se tak právě nevnímám. Odjížděl jsem s tím, že se chci dostat do superfinále v single mogulech. To se nepovedlo, skončil jsem sedmnáctý, což bylo první místo pod klasickým finále. To nebylo ideální, protože mi spíše sedí právě single, kde se mohu soustředit jen sám na sebe. Probudil jsem se ale v dobré náladě. Všichni kolem mi věřili a podporovali mě. Už ta první jízda, kterou jsem absolvoval, rozhodla, že dneska to půjde. Každou jízdu jsem si užíval a cítil jsem v sobě sílu a energii, že se dokážu vyšplhat až na vrchol. Teď ještě budu doufat, že mi sednou závody SP a dokážu se kvalifikovat do Itálie na blížící se olympiádu.“
Pomůže v tom vědomí, že jste juniorský mistr světa?
„Určitě mi to pomohlo, co se týče sebevědomí, ale nebudu mít přehnaně vysoké ego. Ke každému závodu chci přistupovat s pokorou, ale nějakým způsobem mě tenhle úspěch ujistil, že i ve Světovém poháru můžu mít svoje místo. A minimálně rozhodčí se na mě asi budou dívat trochu jinak. Primárně to ale bude pochopitelně o tom, jaké budu podávat výkony.“
Musí to být ale velký skok z juniorské kategorie mezi chlapy, ne?
„Konkurence se třeba oproti minulému roku určitě zvedla, protože se všichni chtějí dostat na olympiádu. Je tedy obtížnější se mezi ně prosadit.“
