Bauerovo peklo v ráji | iSport.cz
Martin Hašek
10. října 2008 • 14:55

Bauerovo peklo v ráji

Lukáš Bauer
TOP VIDEA
Ondrášek? Správný magor, chválí Švancara. Do Plzně se hodí
Mladá Boleslav - Jablonec: Škodův nadýchaný centr zužitkoval krásnou hlavičkou Mašek, 2:0
VŠECHNA VIDEA ZDE

Král minulé zimy se připravuje na MS v Liberci téměř tři tisíce metrů nad mořem.Alpy teď ukazují Lukáši Bauerovi a jeho kolegům z reprezentačního týmu v běžeckém lyžování přívětivou tvář.



Noční jasná obloha s tisíci hvězdami a zářícím měsícem v údolí předznamenala včerejší selanku na ledovci Dachstein prosvícenou ostrým sluncem. V téhle idylce ale lyžaři dřou, aby byli ve formě v únoru na domácím mistrovství světa v Liberci.

Slunce pálí tak, že jsou kalhoty během několika minut rozpálené jako od žehličky. Dá se chodit v krátkém tričku a všude dokola jiskří sníh.

Na rakouském ledovci Dachstein, ve výšce kolem 2700 metrů, se proplétají dva okruhy, dlouhé pět a osm kilometrů. Právě na nich se připravují osudy mnoha závodníků světové špičky pro následující sezonu běžeckého lyžování.

„Že bych tady chtěl trénovat celoročně nebo si zde postavit barák, tak to tedy ne,“ líčí vítěz minulého Světového poháru Lukáš Bauer.

„Ale jinak je to tady ideální. Jezdíme sem spoustu let. Většinou je tu stabilní počasí. Na trénování v tomhle období nikde jinde není líp.“

Bez fenoménu ledovcového lyžování se už světová špička dlouhá léta neobejde. V Evropě jsou tři ledovce, kam mohou běžkaři zamířit - kromě Dachsteinu ještě Les Diablerets ve Švýcarsku a italský Schnalstal. Pro české reprezentanty je ale nejvýhodnější jezdit sem.

„Je to nejblíž. Z Liberce to máme pět set dvacet kilometrů. A Kateřina Neumannová to sem z jižních Čech jezdila za tři hodiny,“ líčí Vladimír Pavlata, trenér ženské reprezentace, který byl na Dachsteinu poprvé před 30 lety.

„Zažil jsem tu obrovské díry, špínu. V devadesátých letech se tady pomalu nedalo lyžovat. Teď je to nádhera,“ říká trenér Václav Korunka.

Ve vysoké nadmořské výšce závodníci krouží denně dvě až dvě a půl hodiny v solidním tempu a odpoledne je ještě čeká suchá příprava.

„Já tahle soustředění vždycky jen těžko skousnu. Strašně mě to vysává,“ líčí Bauer.
Posledních několik dní je naopak na Dachsteinu pohádková obloha s pálícím sluncem. Ale ani letos nebyly všechny dny ideální.

„Jednou přišel fičák a jednomu Estonci to vzalo ruksak i s doklady,“ líčí Pavlata.

I v takových podmínkách většinou lyžaři musejí nasednou do lanovky a nechat se odvézt nahoru. Ve výpravě koluje historka, že na Dachsteinu před 20 lety lanovka spadla.

„Když fouká, vždycky si říkáme, tak už dneska,“ vypráví s černým humorem Bauer.

V kabince, která se pohupuje na dosah skalních štítů a stoupá nahoru v prudkém úhlu, občas padne skepse na každého.
„Co se mi vybaví, když se řekne Dachstein? Cesta lanovkou, už mi leze na nervy,“ řekl trenér Miroslav Petrásek.

Včera byla ale na Dachsteinu pohoda. Lyžaři se místo tréninku fotili v nových reprezentačních kombinézách, které dorazily v úterý večer do Prahy z Hongkongu. Funkcionáři je ve středu převezli pod ledovec a závodníci si na ně museli nažehlit reklamy sponzorů.

„Tohle už přece jenom jde. Dřív nám jednoduše vrazili do ruky jehlu s nití a starejte se,“ vzpomíná reprezentant Martin Koukal.

Články odjinud


Články odjinud