OD NAŠÍ ZVLÁŠTNÍ ZPRAVODAJKY | VIDEO | Kolemjdoucí mířící do parku se zastavují na mostě a sledují dění na ledovém oválu. Nizozemská hvězda Ireen Wüstová, která přijíždí na závody na kole, zapadá mezi místní, kteří ve slunečném dni vyrazili na bicyklech na projížďku. I tak vypadá rychlobruslařské mistrovství Evropy ve víceboji.
Národní muzeum, galerie, rozlehlé náměstí se sochami význačných osobností Maďarska, park s jezírkem a historickými budovami, které jako by vypadly z pohádky. V malebném prostředí se odehrává mistrovství Evropy ve víceboji.
Stejně krásná je i budova u ledového oválu, na němž se bruslilo už před mnoha desítkami let, což dokazují historické fotografie u vchodu. Dámy se pohybují na ledě v dlouhých sukních, krasobruslaři předvádějí zvedačku, jež oproti dnešní akrobacii vypadá nemotorně.
„Já bych v dlouhé sukni bruslila asi tak, jako když chodím na podpatcích. A vůbec nechápu, co mohli v tehdejších bruslích dělat s kotníky, museli tam divně dávat nohu,“ diví se Martina Sáblíková.
Historické prostředí by se jí líbilo jako divákovi. „Nevím, jak bych to řekla, spíš budu prezentovat jednoho norského trenéra. Když sem přijel, zastavil se uprostřed dráhy a říkal: Ta dráha je tak krásná, tady je nádherně, ta kultura kolem a všechno. Úplně se rozplýval. A jeho závodníci stáli kolem a říkali: To je vůl, hlavně že tu tak fouká a je tu hrozný led,“ líčí Sáblíková.
„Je to tu krásné, když se podíváte z hlediště, ale když jste na ledu, je to hodně těžké.“
Na venkovní prostředí je zvyklá z italského Collalba, kde trénuje na nekrytém oválu, jenž je však mezi horami. V Budapešti fičí tak, že se Sáblíková klepe po pár minutách na stupních vítězů.
Trenér Petr Novák proto před závody doufal, že si olympijská vítězka vzpomene na své začátky na rybníce.
„Protože tam je hodně podobné počasí,“ vysvětloval kouč. Sáblíková mínila: „Dva roky jsem na rybníce nejezdila, nedokážu si to představit. Ale na tomhle ledě se musí jet trochu jinak než v hale, proti větru se musí jet a po větru orážet,“ vysvětluje.
Zvládá to. Když skončí patnáctistovka, u ledu se rozezvučí dechová kapela nizozemských fanoušků, kteří zřejmě čekali vítězství Ireen Wüstové. Místo toho však Sáblíková mává svému více než dvacetičlennému fanklubu navlečenému v dresech s jejím jménem.
Anebo taky do kombinéz v národních barvách, jejichž základem jsou bílé malířské montérky.
Na třásně na každém overalu padlo šest prostěradel, šití každého kusu trvalo dva dny. Když zaprší, obleky prý ohavně ztěžknou. Pokud by však Sáblíková dnes v dešti triumfovala, ani váha navíc jistě nebude jejím příznivcům vadit.
