Sáblíková po osmém titulu z MS: Byl to drsnej čas
ROZHOVOR | Už jen poslední krok zbývá rychlobruslařce Martině Sáblíkové k tomu, aby uhájila neporazitelnost na dlouhých distancích v této sezoně. Ve čtvrtek na mistrovství světa na jednotlivých tratích totiž s velkým náskokem zvítězila v závodě na 3000 metrů a po pěti letech se vrátila na trůn i ve své „druhé“ disciplíně. Oblíbená pětka ji čeká v sobotu.
Fanoušci vybavení oranžovými bundami, klobouky či chlupatými šálami věřili v obhajobu domácí Ireen Wüstové. Jenže nizozemská hvězda si před šampionátem posteskla: „Čtyři dny jsem měla horečku, zhubla jsem, fyzicky nejsem úplně fit.“ A tak rychlobruslařská Mekka s úctou ocenila jinou šampionku: Martinu Sáblíkovou. Ta získala osmý titul z mistrovství světa.
Znamená pro vás hodně, že jste se na trati 3000 metrů, své druhé za parádní pětkou, vrátila na trůn poprvé od roku 2007 a šampionátu v Salt Lake City?
„Na trojce se to strašně mele, někdy vyhraje jedna závodnice, jindy druhá. A když ji někdo zkusí rozjet, může mu to vyjít. Na pětce je to už horší.“
Takže když jste vyhrála v čase 4:01,88 a předstihla jste druhou Němku Stephanii Beckertovou o víc než dvě vteřiny, vyhrála jste vlastně o „parník“, ne?
„Bylo to krásný, co víc k tomu říct.“
Třeba to, že byste na trojce mohla překonat i světový rekord, což považuje za jednu z met váš trenér Petr Novák.
„Jednou jsem to už zkusila a v posledních dvou kolech mě nohy bolely tak, že jsem myslela, že ani nedojedu. Tak bych se k tomu radši nevracela.“ (směje se)
Na bolest nohou jste si stěžovala i před závody. Jak jste na tom byla v den prvního závodu?
„Bylo to ještě horší. Šla jsem se rozklusávat a dopadlo to tak, že jsem běžela jen pět minut a pak jsem se tam jen nějak hýbala, protože mě nohy hrozně bolely.“
Den před závodem jste vůbec nechtěla vědět, s kým pojedete v páru a kdy. Byla jste tradičně hodně nervózní?
„Ani ne. Sice jsem usínala někdy ve čtvrt na dvanáct, ale v klidu. Ráno jsem se probudila v osm a už se mi nechtělo spát. Byla jsem docela v pohodě. Tedy asi až do doby tři hodiny před startem. Nemohla jsem nabrousit brusle, věnovala jsem se tomu asi půl hodiny a pořád se mi zdály tupé, takže jsem začala být trochu nervózní. A před startem jsem nervózní byla určitě, protože čas Stephanie Beckertové byl hodně kvalitní.“
Nicméně vy jste ho v honbě za titulem ještě o dvě vteřiny vylepšila.
„Trenér na mě řval, že jedu dobře, říkal mi mezičasy, ale já jsem si najednou vůbec nedovedla spočítat, jestli jedu na první, druhé nebo třetí místo. Takže když jsem přijela do cíle, říkala jsem si: To je drsnej čas. Moje tempo nebylo tak strojové, ale jelo se mi dobře. Už v průběhu závodu jsem si říkala, že by to snad mohlo dopadnout.“
Probíhalo vám hlavou, že můžete v této sezoně udržet neporazitelnost na dlouhých tratích?
„To vůbec ne. Užívala jsem si to, že mám medaili, tu nejcennější. V tu chvíli pro mě neporazitelnost nepřipadala v úvahu.“
Máte zatím dvě zlata z mistrovství světa ve víceboji a šest vítězství na šampionátech na jednotlivých tratích, čímž jste vyrovnala Nizozemku Ireen Wüstovou. V sobotu budete mít šanci jít do vedení, co říkáte?
„Na pětce možná, ale s Beckertovou to bude hodně těžké. Pětku pojede určitě dobře.
