Romana Barboříková
24. února 2022 • 10:39

Sáblíkovou přemlouval i šéf MOV: Ledecká je blázen, co si vezme, to jí jde

Vstoupit do diskuse
0
Video se připravuje ...
TOP VIDEA
Je nedotknutelnost Třince pryč? Dynamo a Spartu táhnou schovaní lídři. Překvapí Litvínov?
Spor o Kováče: kouč budoucnosti a opravdová trefa, nebo jen bublina?
VŠECHNA VIDEA ZDE

Na olympijských hrách v Pekingu se rychlobruslařka Martina Sáblíková nesmazatelně zapsala mezi české sportovní legendy. Ona sama si ale stále nepřipouští, že by se sportovcům jako Věra Čáslavská či Jan Železný mohla rovnat. V rozhovoru pro svou agenturu Sport Invest prozradila, co ji povzbudilo před Hrami a také co nabídla Ester Ledecké po zlatém závodu na snowboardu.



Ve statistikách českých a československých medailistů jste se posunula na druhé místo za Věru Čáslavskou. Sledujete tyto žebříčky?
„Já na tyhle věci moc nejsem, protože mám své vzory, ke kterým vzhlížím, a vždycky, když mi někdo řekne ta jména, tak bych se tam nikdy neřadila a ani se tam řadit nechci. Protože to jsou pro mě osobnosti, které jsou nesmrtelné, a jsem strašně ráda, že jsem se s nimi mohla potkat. To, že jsem v těchto tabulkách, je naprosto neuvěřitelné. Už týden to poslouchám prakticky denně. Dostat se někam, kde je paní Čáslavská, Honza Železný, Katka Neumannová a další… Já jsem si nikdy nedokázala představit, že bych tam mohla být. Moc to pro mě znamená. Nemám pro to slova, asi mi to ještě nedochází.“

Co jste si ze setkání s těmito sportovci vzala?
„S paní Čáslavskou to byly vždycky hodně dlouhé debaty a vzala jsem si z toho jednu věc, kterou mi kdysi řekla, že vždycky když jdu na start, mám tam jít s kuráží. Že se nikdy nemám bát, protože pak mi to sváže nohy. A tím se řídím a kus paní Čáslavské mám vždycky s sebou.“

Máte nějaká privilegia, když už jste byla na pátých Hrách?
„Mně se na tom líbí, že jsme tam všichni jedna sportovní rodina, chováme se k sobě hezky. Oproti tomu, kdy jsem tam byla poprvé, vnímám daleko víc věcí než na té první. Jak funguje organizace, jak se všichni o sportovce starají a jak sportovci jeden za druhým stojí. Poprvé jsem to tolik nevnímala, teď už na to koukám jinak.“

Českou vlajku nesla Martina Sáblíková
Českou vlajku nesla Martina Sáblíková

Začátek roku všechny zaskočil. Jak vážné bylo vaše zranění a jak moc byly ohrožené ZOH?
„Asi by to nebylo tak hrozné, kdybych za sebou neměla to, co jsem měla, kdy jsem od půlky listopadu měla zdravotní problémy. Ale i tak, když stalo tohle, první, co mi proběhlo hlavou, bylo: Je to v háji, žádná pátá olympiáda se nekoná. Ale pak se to den ode dne neuvěřitelně zlepšovalo. Ze začátku to na bruslích nebylo ideální, zadní stehenní sval nebyl tak elastický. Ale během deseti dnů bylo všechno zpátky, věděla jsem, že tam budu moct jet. Ale první moment na ledě mě hodně vyděsil.“

Jak k rekonvalescenci přispívá to, když si uvědomíte, jak rychle se to blíží?
„V tu chvíli to byla otázka jednoho měsíce, a právě tam si člověk uvědomí, co všechno pro to ještě může udělat. Regenerace a všechno kolem v tu chvíli u mě probíhalo na 120 procent. K uklidnění mi pomohl i Zdeněk Štybar, se kterým jsem dělala dvojrozhovor. Ten na mě mluvil jako nějaký psycholog a věci, které tam řekl, mě neskutečně zasáhly. To, že najednou se na to díváš jinak, na těch posledních pár dnů přípravy, co všechno pro to ještě můžeš udělat. V tu ránu mi došlo, že to, co řekl, přesně vystihuje mou situaci. On pojmenoval přesně to, co jsem prožívala a já jsem to slyšela od někoho jiného, než jen od lidí, se kterými spolupracuju.“

Teď už pojďme k vašemu bronzu na pěti kilometrech. Kdo ze soupeřek vám jako první gratuloval?
„Bylo to takové vzájemné, šla jsme za Schoutenovou a pak za Weidemannovou. A pak za mnou přišla Lollobrigidová. Máme k sobě blízko, protože jsme spolu před sezonou hodně trénovaly. A bylo moc hezké, že pouto, které jsme si vytvořily, se nepřerušilo ani během olympiády. Ta mi řekla, že si to hrozně zasloužím. Supr člověk je i Schoutenová a její trenér. Po pětce za mnou přišel a řekl, že přede mnou smeká. A ona o mně mluví jako o legendě. Po tom, co všechno už dokázala, je neuvěřitelná, jak zůstává pokorná.“

Jak vnímáte jedinou letošní zlatou medailistku Ester Ledeckou a jaký je váš vztah?
„Mně přijde neuvěřitelná, pro mě je takový blázen, ta cokoliv si vezme na nohy, to jí jde. Já jsem jí i psala po zlatu ze snowboardu, že nám chybí třetí člověk, jestli nemá zájem. Tak mi poslala smajlíky a pár zpráv jsme si vyměnily. Pak jsem sledovala všechny její závody a přišlo mi líto té jedné osudné chyby ve sjezdu, protože to mohla klidně vyhrát. Obdivuju, že za tím, co si zamane, neuvěřitelně jde. Je to člověk, od kterého si musí všichni sportovci vzít příklad.“

V Pekingu jste se setkala i s šéfem MOV Thomase Bachem. Co vám řekl?
„Ptal se mě, jestli budu pokračovat. Prohlásila jsem, že skončí sezona, pak nějaká dovolená a pak se uvidí. A on mi řekl: To ale takhle nejde udělat. Ty se nemůžeš takhle rozhodnout a dávat si ultimáta. Ty se musíš jeden den vstát a říct: Tak, a dneska je ten den. A ne že se rozhodneš až po sezoně. Takže pan Bach mě zase nahlodal.“

Čeká vás MS ve víceboji. Kde ještě hledáte motivaci?
„MS pro mě bude zvláštní, 500 metrů jsem letos ještě nejela, tak jsem zvědavá. Původně jsem přemýšlela, jestli už neukončím sezonu. Ale vzhledem k tomu, že už by tam měli být puštěni fanoušci, tak tam jedu hlavně kvůli nim, abych jim tu radost mohla přinést zpátky, za to, jak mi i v zahraničí fandí.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud