Zase to dokázala! Rychlobruslařka Martina Sáblíková zažila v Severní Americe pár těžkých týdnů, na mistrovství světa v Calgary ale byla zase ve formě a v závodě na 3000 metrů získala svou 33. medaili z MS. Ještě před několika týdny přitom zvažovala, že na šampionát vůbec nepojede.
Martina Sáblíková měla jistotu, že bude nejhůř čtvrtá, když na trať vyrazily její dvě poslední soupeřky – Nizozemka Irene Schoutenová a Kanaďanka Valerie Maltaisová. Závěrečné drama sledovala spolu s masérem Janem Cuřínem, zvaným Čurda.
„Byla jsem nervozní. Říkám mu: Asi to bude čtvrtý… On říká: Já jsem si dneska nechtěl dát večer bramboračku,“ líčila Sáblíková. „Samozřejmě jsme si z toho dělali srandu, sledovali jsme, jak jede poslední pár. Říkala jsem si, že Valerie by musela jet osobní rekord, aby měla placku. Zkusila to, díkybohu pro mě to nevydržela a byl z toho bronz.“
Pro Sáblíkovou to byla už neuvěřitelná třiatřicátá medaile ze světových šampionátů, ale ani zdaleka ne řadová. Koncem ledna začala turné po Severní Americe v Salt Lake City, kde skončila na trojce až jedenáctá a stěžovala si na bolest v nohách.
„Já jsem se v Salt Lake necítila vůbec dobře a moje myšlenky byly takové, že jsem na mistrovství světa nechtěla vůbec odjet,“ vysvětlovala Sáblíková. „Hodně lidí mě přemlouvalo a říkalo, že do mistrovství světa je hodně času, že se mám snažit dostat do kupy. Nakonec se to povedlo. Pro mě to znamená strašně moc.“
Olympijský ovál v Calgary Sáblíkové vždycky seděl. Vždycky tady jezdila rychle a v roce 2019 tady dokonce zajela dva světové rekordy ve dvou dnech. A tentokrát dostala další možnosti porvat se s Norkou Ragne Wiklundovou, s kterou se v sezoně tradičně potkává v přímých soubojích.
„Dnešní závod byl fakt bezvadný, já to tady v Calgary mám hrozně ráda. Navíc jsem jela s Ragne, s kterou jezdíme spolu celou sezonu skoro na všech světácích,“ řekla Sáblíková. „Viděly jsme se včera na večeři. Bylo mi hnedka jasný, že jedeme spolu. Já jsem byla hrozně ráda, bylo to pro mě jako každý jiný závod, i když je to s mistryní světa z minulého roku, s někým, s kým jsem v přímém souboji prohrála všechny závody, to nebylo vůbec jednoduché.“
Sáblíková ale byla tentokrát na svou norskou rivalku připravená. Začala rychleji a nedala Wiklundové šanci těžit na trati z blízkého kontaktu.
„Předpokládala jsem, že ona bude zkoušet si v těch dvou, třech prvních kolech udělat si na mě náskok. To jsem jí dneska nedovolila, to bylo rozhodující. Plán do závodu jsem měla takový, že jí zkusím nedat šanci první tři kola, jak se za mnou vždycky vyvezla v háku. Takže jsem to rozjížděla tak, aby se chytnout nemohla, to pak bylo asi rozhodující v konci,“ hodnotila Sáblíková.
Sáblíková byla v cíli v čase 3:58,33 o téměř sekundu a půl dřív a v průběžném pořadí před ní byla jen Kanaďanka Isabelle Weidemannová. Rozpaky ze Salt Lake City a z Quebecu, kde byla před dvěma týdny šestá, nechala ze sebou.
„Mně se začalo jezdit dobře od pondělí. Jediné, na co jsme se zaměřovali, byla technika a pocit z jízdy. Petr (trenér Novák) mi říkal před startem, že si mám jet svůj krok a nebláznit za ní. To mi pomohlo, dneska jsem si jela to svoje,“ řekla Sáblíková.
Bronzovou medailí vyrovnala své loňské umístění ze šampionátu v Heerenveenu. A další šanci bude mít v neděli v závodě na 5000 metrů. I na téhle trati skončila před rokem třetí.
„Pro mě je úžasný pocit to, že si z mistrovství světa znovu odvážím placku. Má to pro mě obrovský význam, hlavně ten projev z dnešní jízdy. V Salt Lake City a v Quebecu jsem se trápila. Teď jsem si jízdu užila, s bolestí a se vším člověk mohl bojovat,“ řekla Sáblíková. „Já jsem teď hrozně ráda. Do pětky půjdu s tím, že tam nechám všechno, uvidíme, jak to dopadne. Bude to další těžký závod, jsou tady holky, které se připravují jenom na pětku. Bude to těžké, ale těším se na to.“
