Utrhla si kus kosti, nyní Maděrové roste forma na MS. Sní o finále s Ledeckou

Má za sebou drsný rok, v němž stála na hraně sportovní kariéry. Zuzana Maděrová si koncem minulé zimy přivodila vážné zranění, po němž přišly pochyby o budoucnosti a dlouhá rekonvalescence. Odměnu za úsilí a vytrvalost dostala na stupni vítězů ve Winterbergu v generálce na mistrovství světa, kde se od 20. března potká i s Ester Ledeckou.

Po loňském druhém místě v Simonhöhe jste se podruhé dostala na stupně vítězů, co pro vás znamenají?
„Bylo to strašně emotivní. Celou sezonu jsem měla podobné výsledky, blížilo se to k podiu a vždycky k tomu chyběl kousíček. Teď to konečně cinklo! Po prvním kole to tak nevypadalo, necítila jsem se úplně nejlíp. Pak jsem to zachránila v druhém kole kvalifikace. Ve finále je nový závod a tam jsem se cítila dobře.“

Ve čtvrtfinále jste vyřadila i Japonku Tsubaki Mikiovou, letošní suverénku, která v alpském snowboardingu vyhrála Světový pohár. Jak vás to potěšilo?
„Toho si samozřejmě hodně cením. Tenhle rok byla Tsubaki hodně dominantní, skoro v každém závodě měla medaili nebo byla do čtyřky.“

Mimochodem, počítáte si skalpy soupeřek? V sezoně jste už porazila většinu z užší špičky, třeba Julii Zoggovou, Alexandru Krolovou-Walasovou, Claudii Rieglerovou, Elisu Caffontovou, Ramonu Hofmeisterovou i Sabine Payerovou…
(úsměv) „Takhle jsem nad tím ještě nepřemýšlela. Nekoukám na to, v každém závodě to každému sedí nějak. Porazím sice možná postupně všechny, ale nepovedlo se mi to najednou v jednom závodě. Když jste to takhle řekl, vlastně to dává smysl. Ale takhle se na to nekoukám.“

Na stupně jste se vrátila po hodně nepříjemném zranění, co přesně se vám přihodilo?
„Já jsem si minulý únor utrhla v kyčli kus kosti. Spadla jsem za cílem na italském mistrovství, asi týden potom, co jsem byla druhá v Simohöhe. Byl tam kratší cílový prostor, než jsme zvyklé na svěťáku. Byly tam nahrnuté boule. Jak jsem brzdila, jedna boule mě vykopla, a jak jsem škubla nohou, tak jsem si to utrhla.“

Věděla jste hned, jak je zranění vážné?
„Nějak jsem tomu nedávala větší váhu, potřebovala jsem, a chtěla jsem dojet sezonu. Přes bolest s prášky jsem to zvládla. Ani jsem nešla k doktorovi, nechala jsem to být. Po sezoně zjistili, že ten kus kosti odchlípnul chrupavku, museli mi ji zpátky sešít.“

Co bylo dál?
„Po operaci jsem měla si osm týdnů berle, úplné volno. Pak jsem postupně začínala pomalu na trenažeru, na kole. Pomaličku jsem se vracela další dva měsíce. Pak jsem mohla jezdit rehabilitovat. Celou dobu jsem se léčila v Centru pohybové medicíny u Pavla Koláře, operoval mě docent Kautzner. Rehabilitace, kterou vedla doktorka Velebová, probíhala do října, kdy jsem začala víc trénovat a jezdit na prkně.“

A jak to šlo?
„Bylo to trošku náročnější, protože to dost bolelo. Po hrozně dlouhé době to byl pohyb, který jsem neznala, nebylo to úplně dobré. Chvilku jsem měla pocit, že ani zpátky nebudu, že už se nevrátím. Pak se to po měsíci samo zlomilo, začala jsem si přidávat a bylo to lepší a lepší.“

Ledecká určitě pojede na medaili

Začátek zimy tím byl asi hodně ovlivněný, že?
„Jo, to určitě. Trvalo to chvilku, než jsem se do toho dostala. Dobře jsem se cítila už v Cortině (v prosinci tam byla Maděrová šestá – pozn. red.), ale i když se povedl výsledek, tak to bolelo. Až v půlce ledna to začalo být dobré, cítila jsem se dobře už i po závodech.“

Proč jste během zimy tolik závodila? Párkrát jste si odskočila i na okruh Evropského poháru.
„Souvisí to s tím, že jsem se chtěla rozjezdit. Měla jsem pocit, že se do toho potřebuju dostat. Když jsme byli v Bulharsku na Světovém poháru, zůstali jsme tam a odjela jsem i dva závody Evropského poháru. V závodě je to jiné než v tréninku. Na svěťáku jsem nebyla ve fázi, že bych pokaždé jela šest jízd. Řekla jsem si, že bych to v Evropě mohla zkusit.“

Od zmíněného závodu v Cortině jste se začala blížit stupňům. Po šestém místě jste byla dvakrát čtvrtá, pátá, znovu šestá a teď konečně na třetím místě. Zdá se, že forma graduje směrem k mistrovství světa, že?
„Určitě to ukazuje, že se nám forma podařila načasovat dobře.  Z toho mám radost, cítím se dobře. Samozřejmě záleží, jak bude trať postavená, jak mi to sedne. Myslím, že připravená jsem dobře.“

Máte ráda spíš ledové podmínky, co očekáváte na svahu v Corviglii?
„Ledové podmínky jsou pro mě úplně nejlepší. Je dobré, když to aspoň není úplně rozbité. Má být velká zima, možná to budou prolívat vodou. Na jaře to často nečekaně ledové bývá, protože v noci je lehce pod nulou, přes den je teplo, takže je to hezky zmrzlé. Uvidíme, jaké budou podmínky.“

Co očekáváte od Ester Ledecké, která se na snowboardovém šampionátu ukáže po dlouhých osmi letech?
„Pojede dobře, určitě pojede na medaili.“

Umíte si představit, že byste se spolu potkaly ve finále?
„Umím. Myslím, že by se to klidně mnoho stát.“

Myslíte na medaili?
„Samozřejmě bych chtěla medaili, to je jasné. Pokusím se jet co nejlíp, abych v cíli mohla říct, že jsem udělala maximu, že to líp nešlo. Když to bude stačit na medaili, tak to bude medaile. Chci udělat maximum, aby medaile byla. Šance samozřejmě je, záleží, jestli se mi závod podaří odjet, jak bych si přála.“

Nejen Ledecká, Česko má pro snowboardové MS další naději. Maděrová byla třetí na posledním SP

SnowboardingČTK15. března 202515:50

Ledecká: konec lyžařské sezony s druhým nejhorším výsledkem. Teď hurá na snowboard

Alpské lyžováníMartin Hašek14. března 202512:30