Bez topení. Tak začínala královna Sáblíková
V tomhle domě uprostřed zimy zalézá mráz nepříjemně za nehty. Trochu se ohřejete, až když vyjdete ven, vždyť na oknech i dveřích uvnitř odrážejí světlo ledové krystalky. V zimě se tu nedá nocovat, ale i v létě tu stoupá pára od úst. Právě ve sto let staré budově z kamenů a dřeva prožívala rychlobruslařka Martina Sáblíková se svým týmem tréninkové začátky.
Cesta sem vede po silnici s nádhernou vyhlídkou, i kolem rybníka, kde místní i při oblevě hrají metanou. Klíč je schovaný stále na stejném místě jako před osmi lety, kdy sem Sáblíková a spol. začali jezdit, v krabici s elektrickými rozvody. Ale časy se změnily, do dvoupatrové budovy na pevných kamenných základech už nikdo na tréninkové pobyty nemíří.
„Bylo to romantické, ale později už jsme šli do lepšího,“ říká Karolína Erbanová.
Teď při mistrovství Evropy ve víceboji tráví Nowis tým pobyt v útulném hotelu Schönblick přímo ve městě, kde jsou ve vitríně u vchodu v místní síni slávy i fotky Martiny Sáblíkové. „Ale klidně bych do srubu na soustředění jela. I když jen v létě,“ míní trojnásobná evropská šampionka.
V zimě je totiž stoletý dům ve zdraví neobyvatelný, led kreslí mapky na oknech i dveřích, neexistuje tu topení. „Když jsme zapnuli elektrické, vyhazovalo pojistky. Dá se tu být tak do října. I když je venku pětadvacet stupňů, uvnitř se kouří od pusy,“ vzpomíná na začátky Zdeněk Haselberger, juniorský světový rekordman ve stíhačce týmů.
Vřele jej tu vítá Alina, fenka německého vlčáka s českým původem. Kuchyně, v níž nejčastěji vládl trenér Petr Novák, je hned za vchodovými dveřmi pod třemi schody. Vařilo se tu na starých kamnech, tým v nevelké místnosti obvykle i večeřel a trávil čas, protože tu bylo teplo. Pak se topilo už jen v koupelně na ohřev vody. „A ta skoro netekla,“ dodává Haselberger.
Tohle útočiště, kolem něhož se hlasy nesou ozvěnou a kde v létě otravně štípou komáři, sehnal kouč Novák od Stephana Thurnera, jehož děti nějakou dobu trénoval na ledovém oválu v nedalekém Collalbu. „Tak jsem se ho vyptával, kde bychom mohli s týmem přespávat. Neměli jsme tehdy peníze na kdovíjaké ubytování,“ vzpomíná.
Collalbo, respektive dům za Oberbozenem, vybral kvůli ideálním podmínkám pro budování organismu. „Nadechněte se,“ říká. Roli hrají nadmořská výška kolem 1200 metrů, tlak i vlhkost vzduchu a také tréninkové možnosti v horách. Další detaily přípravy už si však Novák nechává pro sebe.
Necelá desítka mladých závodníků spávala v ložnicích se starými postelemi. „Většinou v podvlíkačkách, i v létě je tu tak patnáct stupňů,“ líčí Haselberger. Příjemnou záležitostí pro takovou bandu lidí byly dvě toalety, ale tohle ubytování rozhodně není pro jedince zhýčkané vymoženostmi moderní doby.
V koupelně je uprostřed betonové podlahy zabudovaná vana od sprchového koutu a ze zdi ční sprcha. „Ale lidé tu žili dřív, proč bychom nemohli my?“ říká rychlobruslař. Majitel Stephan Thurner míní: „Bylo to dobré pro budování týmu.“
V minulosti tu žili faráři, v prvním patře se nachází kaple s oltářem i lavicemi. Stejně jako za časů pobytů Sáblíkové a jejího týmu jsou tu uložená kola. Krásná je vedlejší jídelna se dřevem obloženými stěnami. „Bývalo tu prkno, na kterém jsme imitovali bruslení,“ dodává Haselberger.
Sáblíková tady jednou strávila čtyři dny úplně o samotě, odmítla jít do klidu a bezpečí přes ulici k domácím. „Musela to dokázat,“ vzpomíná s úsměvem Novák.
Olympijská vítězka si tyhle dny dosud vybavuje: „Zavřela jsem, co jsem mohla, vylezla jsem do posledního patra, schovala jsem se pod dvě peřiny a ještě předtím ostatní narafičila tak, aby to nevypadalo, že jsem tam sama.“
