S mentálním koučem a muzikantem Danielem Landou pracuje Tomáš Verner na tom, aby se jako surfař netopil pod vodou, ale dlouho se vezl na krásné vlně a svítilo na něj sluníčko. Přesně to si včera mohl s bronzovou medailí na mistrovství Evropy užívat. Nebe halil jen drobný mráček.
Loni byl Tomáš Verner na mistrovství Evropy desátý, zklamaný neúspěchy, zdeptaný zdravotními problémy. Teď se téměř pořád směje.
To je ten rozdíl mezi Tomášem Vernerem verze 2010 a jeho novým já z roku 2011?
„Ano. Ten letošní má skoro v jednom kuse dobrou náladu. Život se vždy promítá do krasobruslení. A já si teď v životě dělám spoustu radostí. V Kanadě se ničím netrápím a to si beru i na led. Samozřejmě, že i stres tam byl. V pátek večer jsem si dokonce říkal, jestli ty bezesné noci chci ještě vůbec podstupovat. Připadal jsem si jako zajíc, malý kluk. Příště se snad víc vyspím a nebudu tak jančit.“
![]() |
Byl jste nervózní i před volnou jízdou?
„Samozřejmě. Asi pětkrát mluvil jsem mluvil s Danem Landou. Vysvětloval mi, jak na to. Ještě se mám co učit, abych jezdil naprosto v klidu.“
Co vám radil?
„Abych se jako když on jezdí rally závody soustředil jen na cestu a na nic kolem. Byl bych rád, abych se na svůj program koncentroval jako on na erzetu a jen občas hodil oko na diváky.“
Každopádně je pro vás bronz odměnou, že jste se nevzdal po minulé nevydařené sezoně, kdy jste byl až devatenáctý na olympiádě a na mistrovství světa jste radši nejel...
„To jo. Za to, že jsem to nezabalil. Kdybych to býval provedl, nepatřím mezi sportovce. To se nedělá. Já nehodlal skončit na takové vlně jako loni. Na mistrovství jsem tehdy nejel, protože by to bývalo bylo mrhání časem fanoušků. To by si vyplakali oči.“
Teď jste jim ale udělal radost. Co je tím hlavním důvodem k veselí pro vás?
„Že jsem udělal změnu ve svém životě. Všichni mě podpořili, rodina, i Natálka (Francouzka Pechalatová), má drahá polovička, která tu vyhrála tance. Náš vztah je trochu komplikovanější, ona je v Rusku, já v Kanadě, ale dává mi radost do života.“
Možná je to trochu rouhání, ale ke stříbru vám chyběly jen čtyři desetiny bodu a váš bronz mohl být zlatem. Třeba kdybyste skočil trojný lutz místo dvojného, chybějící čtyři body byste nahnal.
„Ano. Být tam trojitý lutz, bylo by to jasné, bral jsem zlato a nazdar. To se ve sportu děje. Rád bych byl zlatý, ale nejsem.“