Snowboardista Bakeš byl po pádu v bezvědomí: Kopali mě z postele

Na první pohled vypadá snowboardista David Bakeš (29) zdravě. Jen tejp vyčuhující u krku zpod trička naznačuje, že má zraněná záda. Dva maličké tejpy na tvářích zase mají pomoct uzdravit čelist rozbolavělou nárazem tak silným, že při němž pukla i helma.

Co přesně se vám stalo v kanadském Stonehamu v osmifi nálové jízdě?
„Měl jsem horší start a na pátém skoku jsem nejspíš najel snowboardistovi před sebou na patku celou plochou prkna. Jak jsme najížděli na další skok, měl jsem prkno zvednuté do vzduchu. Bylo neovladatelné, podklouzlo mi do levé strany, chytla se hrana a šel jsem tupou ránou přímo na záda a na hlavu. Pak mám asi třicet minut okno, kdy jsem byl v bezvědomí. Probudil jsem se pod sjezdovkou na prvním vyšetření, kde to bylo docela vtipné.“

Jak to?
„Měl jsem to pořád jako ve snu, najednou jsem se nadechl a jen jsem zleva slyšel: Baki, ty vole, co se stalo? Vedle mě byl Polák Maciej Jodko, docela dobrý kamarád, kterého odváželi v bezvědomí přede mnou. Celou dobu před svou jízdou jsem se na to musel dívat, byl jsem ve startovním boxu. Nakonec to dobře dopadlo, dojíždí sezonu. Ale ten rozhovor dvou praštěnejch byl komickej. Baki, co se stalo? Já nevím. Já taky nevím. Jak jsi na tom?“

Pro vás sezona skončila, nicméně původní obavy ze tří operací se nevyplnily. S naštípnutým obratlem a hrudní kostí, pohmožděninami a s pneumotoraxem jste ale hodně trpěl, že?
"Na začátku jsem se nemohl vůbec hýbat, byl jsem na kapačkách, čtyři dny na kyslíku. Vypadalo to jako z amerického filmu. Ale den ode dne to bylo vždycky trochu lepší. Vykopali mě z postele s tím, že se musím hýbat, aby plíce nesplaskly a svaly neochably a nerozsypal jsem se ještě víc.“

Dostal jste léky, abyste netrpěl?
„Dali mi morfin, abych cítil co nejméně bolesti a hýbal se. Bylo to poprvé, co mě v nemocnici kopali z postele, a já jsem nemohl, ani kdybych si na to hrál. Po dvou dnech jsem si sedl k jídlu, na konci druhého jsem si došel na záchod. Třetí den jsem udělal pár kroků a čtvrtý normálně chodil. S odstupem času jsem radši, jak to dopadlo, bolesti jsou ustálené. Myslím, že do měsíce budu v pořádku. Snad vyjde kompletně zdraví i snowboarding. Pořád mám pocit, že to má smysl.“

Nejste zdaleka jedinou obětí sezony, mezi ženami vypadla kvůli zranění zhruba třetina závodnic. Je na vině změna pravidel, kdy místo čtyř lidí začalo najednou v trati jezdit šest?
„U holek zůstaly ze světové špičky tak čtyři. Je to jak na běžícím páse. Jen ve Stonehamu, kde byla trať postavená co nejbezpečněji, byla tři bezvědomí, jedna zlomená ruka, zlomená klička, zlomený obratel a moje zranění. Šest lidí v trati je na hraně. I ve čtyřech zranění byla, ale teď se to zdvoj nebo ztrojnásobilo. Jak je špička vyrovnaná, všichni chtějí jet ideální stopu a vyhrát, je najednou místo čtyř lidí na dvou metrech šest. I ve veliké zatáčce. Nevím už, jak by měli tratě stavět.“

Snowboardcross má stejný princip jako skikros, v němž o víkendu zahynul po pádu Kanaďan Nick Zoricic. Na olympiádě se jelo ve stejné trati, oba sporty jsou z podstaty rizikové. Dá se ale podle vás udělat něco lépe pro bezpečnost?
„Co jsem viděl, skikros má trošičku mezery ve stavbě tratí. Závodníci na lyžích ustojí hrozně moc, tím pádem se dají některé nedokonalosti zvládnout. Přijde mi, že snowboardcross je v tomhle trošičku dál. Kdybychom my měli fakt extrémní věci, neustojí je nikdo. Takže ve skikrosu by mohli vyřešit něco stavbami bezpečnějších tratí. A u nás je bezpečnost podmíněná těmi šesti lidmi.“

Lyžaři a snowboardisté jsou nastaveni na určitou míru rizika, jenže tohle je už moc?
„Přesně tak. Je to zdvihnutý ukazováček, že už je to opravdu na hranici. Umřeli lidi v U-rampě, teď tenhle lyžař, u nás jsou mraky zranění. Už by se s tím asi mělo něco dělat. Zdravý rozum by řekl ano, už je to do nebe volající, ale svět je trochu zvrácený, takže nevím, jestli se to stane.“