Neočekávaná cesta z elitní desítky Světového poháru, kde se loni pohodlně zabydlel, tam, do temných vod pokažených prvních kol, zatím charakterizuje sezonu skokana na lyžích Romana Koudelky. O víkendu při leteckých závodech v Harrachově chce jít zase zpátky na vrchol.
Proč jste se rozhodl minulý víkend vynechat první letecké závody sezony ve Vikersundu?
„Teď pro mě budou nejdůležitější závody v Harrachově a mistrovství světa. Byla to poslední příležitost, kdy si můžu odpočinout a něco natrénovat. Pak už to bude klasický kolotoč.“
Na Turné čtyř můstků jste se zvedal, ale při vašich posledních startech v Sapporu jste nebodoval. Věříte, že v Harrachově opět půjdete nahoře?
„Mně nic jiného nezbývá než věřit. Je to těžké. Podle tréninků i kvalifikací bych v Sapporu byl do nějakého patnáctého místa. V Zakopaném taky, Wisla mi taky sedla, ale špatně mi tam fouklo. Když jsme byli skákat s trenérem Davidem Jiroutkem, bylo to dobré. Ale do závodu se to ještě nedaří stoprocentně přenést. To je asi teď největší problém.“
Při posledních letech na mamutím můstku v Harrachově jste byl třetí, ožívíte letos úspěšné vzpomínky?
„Já v to trošku doufám. U mě je problém, že na hraně dávám víc síly než je potřeba a technika pak jde trošku stranou. Na letech sto deset procent do odrazu nedám. Spíš se soustředím na letovou fázi. Když se oprostím od nájezdu, a od toho, co mám udělat na hraně, budu se soustředit jenom na let, tak všechno půjde automaticky. Na lety do Harrachova se těším. Doufám, že to bude zlomový bod a pak už to bude něco úplně jiného.“
Máte už zafixované změny na nájezdu, na kterých jste před vánocemi pracovali s bývalým reprezentačním trenérem Richardem Schallertem?
„Stoprocentně to asi zafixované není, to je na dlouhou dobu. Ale nájezd se ohromně zlepšil. I v nájezdových rychlostech to bylo vidět. V Japonsku jsem jezdil skoro nejrychlejší rychlosti. Velký pokrok tam je. Teď jsme se hodně zaměřili na odraz a trošku jsme zanedbali letovou fázi. Hodně věcí si snažím uvědomit na hraně. To je špatně. Potřeboval bych se zaměřit na let, hranu dělat automaticky a moc o tom nepřemýšlet.“
Vybaví se vám v Harrachově nepříjemný pád na velkém můstku z prosince 2011, kvůli kterému jste si poležel pár dní v nemocnici?
„Když přijedu do Harrachova, tak se mi určitě vybaví třetí místo na letech. Teď jsou lety a můstek, co je vedle, je pro mě v tuhle chvíli stranou. Doufám, že ještě dlouho bude. (smích) Kdyby se mělo skákat tam, asi bych tam trochu nervoznější byl. Ale je to o můstek vedle a úplně jsem to hodil za hlavu.“
