Chyběl kousek, jen centimetry. Možná ani ty ne. Curleři ve finále olympijské kvalifikace nestačili na Američany a po prohře 5:8 zůstali těsně před branami cesty do Soči. „Je to moje největší zklamání za dobu, co sportuju,“ říkal skip Jiří Snítil. Blízko byl jeho tým přímému postupu vlastně třikrát: z mistrovství světa, v sobotním kvalifikačním duelu s Německem i na závěr proti USA. Všechno uteklo mezi prsty.
Smutek byl z jeho hlasu jasně poznat. Skip Jiří Snítil vedl svoji reprezentační skvadru do velkých zápasů, zahráli si v přímých přenosech České televize. A pak takový konec… V sobotu Češi Německu podlehli až posledním hodem zápasu v prodloužení, v neděli proti USA je potopil jeden špatný end s řadou chyb a výsledkem 0:5.
„Když jsme se dostali takhle daleko, tak asi nemůže být nic horšího. Prohry nejsou nikdy příjemné, ale tohle je jedna z nejhorších,“ řekl Snítil.
Když se ohlédnete za osudným osmým endem, který skončil pětibodovým přídělem, jak ho vyhodnotíte?
„Udělali jsme v něm několik chyb za sebou a Američani je všechny nemilosrdně potrestali. Oni ten osmý end hráli stoprocentně, my jsme chybovali. Takhle to v curlingu občas vznikne, že pak dostanete takové číslo. Naše postavení bylo takové, že jsme s tím od jistého okamžiku nemohli nic moc dělat.“
Tušili jste v tu chvíli, že olympijská cesta tímto končí?
„To už tušíte, že už by (soupeř) musel udělat někaké dramatické chyby, abychom dokázali aspoň dostat se nadosah. V osmém endu dostat takové číslo je moc pozdě, aby se to proti takovému týmu dokázalo rozumně vracet. Oni jsou zkušení hráči. V chlapském curlingu už je to pak těžké.“
Podepsal se na vašem výkonu fakt, že v sobotu pozdě večer vám postup utekl mezi prsty?
„Šli jsme (proti USA) naopak poučení ze soboty. Šli jsme do toho tak, že to je další play off, které je potřeba vyhrát. Pak přišly chyby. Nemyslím si, že bychom byli ovlivnění sobotu. Začátek se hraje opatrně, do osmého endu to mělo relativně dobrý vývoj. Po osmým už to bylo blbě.“
Berete si takový konec hodně osobně?
„Skipové to většinou na sebe vztahují. Kdybyste se zeptal koholiv jiného, kdo hraje skipa, má pocit, že mohl zápas nějakým způsobem zvrátit, zachránit, vymyslet jinak. Stejně když se vyhraje, má člověk pocit zadostiučinění.“
Napadá vás zpětně, co jste mohli udělat líp?
„Možná jsme mohli hrát víc agresivně proti Americe i proti Německu, snažit se udržet víc kamenů ve hře, hrát víc ofenzivně. S víc kamenama ve hře. Pramení z toho větší riziko, ale i šance skórovat víc bodů. Jenže i za situace, jaká byla, jsme to měli rozehrané dobře, opravdu. Chyby byl bohužel kruciální.“
