57letý český snowboardista: Jel na MS, srazil se se Slovákem
PŘÍMO Z RAKOUSKA | V sedmapadesáti letech si Leoš Prokopec Senior splnil sen a zazávodil si na snowboardingovém mistrovství světa. Jeho kvalifikační jízda paralelního obřího slalomu ale neskončila dobře. Srazil se s pětapadesátiletým Slovákem Vladimírem Bellou.
Když hlasatel pod kopcem v rakouském Lachtalu oznámil data narození obou spolubojovníků, mezi diváky to překvapeně zahučelo. Prokopcovi s Bellou je dohromady 112 let.
„Známe se ze závodů, byli jsme rádi, že jedeme spolu. Že nepojedeme s dětma, které by nám daly pět branek,“ líčil Prokopec.
Jejich společné dobrodružství ale dopadlo neslavně. Uprostřed trati se oba srazili.
„Zařízla se mi hrana a než se člověk otočí, potkali jsme se, to je všechno,“ vysvětloval Prokopec. „Já si tam vyskákal, chtěl jsem se zapnout znova a nešlo to. Vlado tam kňučel, tak jsem se na to taky vykašlal. Ale je hezký tady bejt, i když mě mrzí, že jsem to nedojel, to se přiznám. Ale stávají se horší věci.“
Zatímco Bella dostal šanci na opravnou jízdu, pro Prokopce jeho velký den skončil. Kníratý chlapík si ho i tak užíval.
„To, že jsme tady, je samozřejmě dětský sen,“ směje se Prokopec. „Byť je to hrozné, když se na mě někdo podívá, tak se smějí. Ale limit jsem splnil. Z různých FISových nebo evropských závodů mě znají, podáváme si ruce. Oni to berou, ne, že jsem maskot závodů… Ale, že je veselé, že někdo, kdo v mém věku sedí v křesle a kouká na televizi, se postaví na to, co jezdí o dvě generace mladší.“
Sám Prokopec přitom nepatří k průkopníkům snowboardingu v Česku, jezdit začal až po čtyřicítce.
„Byli jsme s dětmi v Bedřichově a tam byla manufaktura, která dělala prkna. Tak jsem se svezl, párkrát jsem spadl na hlavu a říkal jsem si, že to musím koupit, protože se mi to líbí. Od té doby na tom jezdím. Lyže mám v regálu a na nich jezdím jednou na rok.“
Nominaci na mistrovství světa si Prokopec vyjel shodou náhod. Díky svým účastem na mezinárodních závodech posbíral dost FIS bodů, aby se mohl postavit na start. Pomohla mu také absence dalšího reprezentanta.
„Dostal jsem se sem proto, že to odmítl Albert Jelínek. Je pracovně je v zahraničí, je to souhra náhod,“ říká Prokopec, který se své vášně nehodlá vzdát ani v budoucnu.
„Já vám to řeknu takhle. Já si myslím, že jsem tak v polovině svého života, takže ještě tak dvacet let budu jezdit…“ plánuje Prokopec.
