Je čas, aby se čeští fanoušci začali šprtat základy dalšího olympijského sportu. Je tu mladá dívka, která má sílu přitáhnout je ke své disciplíně podobně, jako to udělala Martina Sáblíková s rychlobruslením nebo Eva Samková se snowboardkrosem. Dvaadvacetileté skeletonistce Anně Fernstädt letos na olympiádě v Pchjončchangu scházelo ze šestého místa čtrnáct setin sekundy k medaili pro Německo. Teď už dává své síly ve prospěch Česka, odkud pochází její maminka.
Když letos v únoru na Olympijském stadionu v Pchjongčchangu předvedli Češi ve svých raškovkách rozpustilý telemark, aby připomněli padesáté výročí zlatého Jiřího Rašky, Anna Fernstädt tam byla také, ale šlapala ve světlé bundě a červené čepičce v průvodu německé výpravy. V Koreji si prožila svůj vlastní závod a na konci Her pak fandila stříbrným hokejistům.
„Semifinále bylo ještě lepší, protože vyhráli. Finále byla škoda,“ vzpomíná s úsměvem Fernstädt, která vnímala i české sportovce. „Znala jsem české bobisty, viděli jsme Ondřeje Banka i Ester.“
Na příštích Hrách v Pekingu už by s Ester Ledeckou a spol. měla být v jednom týmu. V Česku se narodila a v létě jí domov její maminky pomohl v citlivé situaci zachránit kariéru.
„Na začátku jsem toho chtěla nechat. V Německu byly nějaké problémy a už mě to nebavilo,“ vysvětluje Fernstädt. „Pro Německo už se mi závodit nechtělo, ale pak jsem si řekla, že ten sport chci dělat, protože mě to strašně baví. Tak jsem zavolala do Česka a zeptala se, jestli za ně můžu jezdit. A oni řekli jo, jasně!“
Fernstädt se narodila v roce 1996 v Česku, české mamince a německému tatínkovi. Rodina brzy přesídlila za západní hranici, ale Anna nikdy s českou částí rodiny neztratila kontakt. „Táta je Němec, máma je z Česka, babi a děda jsou z Prachatic, tetu tady mám, je to půl na půl,“ vysvětluje solidní češtinou.
Mluví plynně, slovíček zná dost, jen přízvuk je znát. „S rodinou furt mluvíme česky. Není to úplně perfektní, to vím, dělám chyby, ale rozumím všechno a myslím, že se mi snad dá rozumět,“ usmívá se.
Přechod ji stál sezonu ve Světovém poháru
Ke skeletonu se dostala před osmi lety v německém Bertechsgadenu, kam se tehdy s rodinou přestěhovala. „Já jsem na začátku dělala gymnastiku, pak jsme se stěhovali a v Bertechsgadenu jsme si řekli, že začneme zimní sport, protože tam asi jiný sport nemůžete dělat,“ vysvětluje Fernstädt. „S lyžemi nebo rychlobruslením se začíná hrozně brzo, na to jsem byla stará. A pak tam byla dráha plus minus před domem. Řekli mi, že na saně jsem taky moc stará a na boby jsem byla ještě mladá. Tak prý mám zkusit skeleton.“
V posledních dvou sezonách už závodila ve Světovém poháru, dvakrát se dostala na stupně vítězů a vždy patřila do top ten.
„Svaz ji vidí jako velkou naději. Mám zprávu, že když se jí bude dařit, má možná i na to bojovat o medaile,“ těší se Martin Doktor , sportovní ředitel Českého olympijského výboru. „Já to sleduju a je to samozřejmě skvělé. Není to tak, že se, v uvozovkách, nakupují sportovci. To skoro žádný český svaz nedělá, což je dobře. Tady je to úplně jinak. Ona má český původ, není co řešit.“
Fernstädt teď může přilákat pozornost ke sportu, který byl na olympiádě poprvé už roku 1928 a od roku 2002 je její pevnou součástí. Závodníci jezdí na tenkých sáňkách, dlouhých 120 centimetrů, na ocelových nožích. Dosahují rychlostí až 140 kilometrů v hodině. Hlavu přitom mají jenom pár centimetrů ode dna ledového koryta.
„Vidíte led. Úplně dopředu nevidíte, protože jsou tam nějaké síly a hlavu máte na ledě. V zatáčkách vůbec dopředu nekoukám, jenom na rovince, kde můžu zvednout hlavu. V zatáčkách už mě to tahá dolů. Není to tak strašný…“ usmívá se Fernstädt.
Sportovní přechod do Česka ji stál sezonu ve Světovém poháru, protože si musí potřebné body zase vyjet na závodech nižší kategorie. Na mistrovství světa dospělých i juniorů ale závodit může. A její první velkou zkouškou bude v polovině ledna evropský šampionát v Königssee.
„Budu zase s holkama, co jsou ve svěťáku. Pojedu první závod za Česko v té špičce. Königssee je moje domácí dráha, takže vím, jak se tam jezdí, ale cíle si nechci dávat,“ plánuje Fernstädt.
