Česká skeletonistka o kráse i drilu: Při závodě je pro mě vzhled důležitý

Takže už nedupete jako slůně?
(usměje se) „Prý už se to zlepšilo!“

Tuhle výtku vám adresoval kondiční kouč Josef Andrle, jenž vás teď cepuje. Takže to nese výsledky?
„Určitě ano. Dá se říct, že jsem se učila znovu běhat. Měla jsem špatné návyky, třeba hrozně slabé kotníky nebo jsem neběhala v ose. Dělala jsem zbytečné pohyby, v nichž se ztratila síla. Všechno jsem to srovnala. I rychlost se zvýšila. Taky jsem bojovala s tím, že hodně přemýšlím a nemám pohyb zautomatizovaný.“

Během léta jste pilovala hlavně starty. Zlepšily se?
„Ano. Hodně jsme na tom makali.“

O kolik jste na nich zrychlila?
„Kdyby to na ledě byla jedna nebo dvě desetiny, bylo by to fajn. Uvidíme.“

Starty jsou klíčové, že?
„Dělaly se na to nejrůznější testy. Zjistilo se, že pokud máte o desetinu lepší start, tak v cíli to jsou pak k dobru dvě až tři desetiny. Záleží na dráze. Ale je jasné, že starty jsou hrozně důležité.“

V pražském Olympu jste využívala i speciální trenažér na dráze, jak se vám na něm pracovalo?
„Bylo to fajn. Hlavně je dobrý, že je to z kopce dolů, protože předtím jsme během léta starty trénovali jenom na rovince. Tohle pomůže.“

Řešili jste s trenérem i to, že byste měla něco shodit?
„Ano, musela jsem zhubnout. Ladili jsme, jaká by měla být moje ideální váha, jaká skeletonu. Jak to zkombinovat.“

O kolik kilogramů jste tedy lehčí?
„Od sezony asi o tři kila. Teď jde o to, abychom to tak udrželi bez stresu i v zimě.“

Je velká alchymie sladit váhu vaši a skeletonu?
„Máme pravidlo, že závodnice a skeleton mají dohromady 102 kilo. Takže celková váha, která jede z kopce, se nemění. Pokud jsem zhubla tři kila, o tři kila je těžší skeleton.“

A když ho na startu tlačíte, to není překážka, že je těžší?
„Na ledě se to nepozná. Tři kola nejsou rozdíl.“

Stravu jste také musela změnit?
„Hlavně jím míň, když jsem musela zhubnout. Ale celkově jsme to vyladili. Ale ani předtím jsem nejedla nijak špatně.“

Když se bavíme o ledovém korytu, na co při jízdě hlavou dolů vlastně myslíte?
„Na rychlost se až tolik nesoustředím, to spíš řeším, co musím udělat v zatáčce, jak do ní najet.“

Co vidíte při rychlosti okolo 140 kilometrů v hodině?
„Led!“ (usměje se)

Jinak musí být všechno rozmazané….
„Když je trošku rovinka, na mžik se mrknu, kde v korytě jsem. Celkově je to hlavně o pocitu. O tom, jak člověk trať vnímá. Když je začátek a jede se třeba jenom šedesátkou, udržím hlavu trošku nahoře. Jinak není šance a vidím jenom led pod sebou.“

Máte strach?
„Vždycky hrozí nějaká komplikace. Jízdy, které diváci vidí v televizi, jsou už při závodech, takže člověk už je má vychytané. Neříkám, že jsou dokonalé, ale je to jiné než předtím v tréninku. Začínám vždycky s velkým respektem, hlavní je přežít… (usměje se) Postupně se to zlepšuje. Ale první jízdy jsou drsné.“

Anna Fernstädtová je českou reprezentantkou ve skeletonu

• 
• 
• 
• 
• 19 zobrazit galerii

Pořád máte na těle modřiny?
„No jéjej… Na nějakých drahách míň, jinde víc.“

Jaká místa to nejvíce schytávají?
„Třeba pánev, ramena, boky. Když přijde velká rána od madel, která tam máme, bolí to hodně. Nejhorší je to na začátku sezony, pak si člověk nějak zvykne.“

Co je pro vás největším strašákem?
„Že mě zatáčka vyklopí, otočím se na záda a spadnu.“

Váš život je spojený s ledovým korytem, není vám často zima?
„Je. Já nesnáším zimu! (usměje se) Naštěstí při rozcvičce se člověk zahřeje, pak to trvá minutu, než sjede, a zase se může oblíct. Ale třeba v Lake Placid v Americe bylo minus pětadvacet, to už byl hnus. Ale pokud je to mírnější, všude bílo, je to pěkný.“

Máte ráda rychlost?
„Na skeletonu a v autě jo, ale jinak ji nepotřebuju. Ani další adrenalin.“

Takže třeba bungee jumping vás neláká?
„Ne, nikdy! Ani z letadla bych neskočila. Nebo bláznivou jízdu na motorce nepotřebuju.“

Během léta jste se svezla v závodním kamionu. To se vám líbilo?
„Jo, to bylo super. To bylo adrenalinu až dost. Víc už nebyla potřeba.“

V mládí jste se věnovala více sportům, jak z nich čerpáte?
„Gymnastika mi pomáhá hlavně při jízdě, že jsem schopná vnímat tělo. Ale bohužel lepší starty z toho nejsou. Ale celkově se dokážu zkoordinovat. Pepa (Andrle, kondiční kouč) říká, že jsem hodně zodpovědná, že nepotřebuju něco slyšet desetkrát, abych to udělala.“

Jak je pro vás důležité, abyste při sportu dobře vypadala?
„V tréninku se o to vůbec nestarám, je mi to jedno. Na závody už se sebou něco udělám, když vím, že jsou tam kamery. Nechci vypadat úplně blbě. Ale jinak to neřeším, to radši spím o dvacet minut dýl, než abych se malovala.“

Navíc toho lidi v helmě a kombinéze moc nevidí.
„To asi ne. Ale i na lyžích mají holky helmu. Je to jiné než třeba atletika nebo beach volejbal, ale tak to prostě u nás chodí. Helmu si na hlavě nechám.“ (usměje se)

Na Instagram ale nemáte problém dávat civilní fotky…
„Ale málo. Lidi z agentury, která se o mě stará (Sport Invest), mi nadávají, že bych jich měla dávat víc. Já si na to až tolik nepotrpím.“

Narodila jste se v Česku, ale vyrůstala jste v Německu. Jak se vám daří kombinovat oba jazyky?
„Záleží, kde jsem. Podle toho mluvím.“

Volejbal

Volejbalistka a Mrázkova partnerka: Náš život? Lidi si představují opak

Co je pro vás přirozenější?
„Asi němčina. Protože v Německu jsem vyrostla, chodila jsem tam do školy. Pro mě je to jednodušší. Navíc čeština je těžká. Takže neumím úplně dobře čéééésky. (usměje se) Ale doma to normálně kombinujeme, přecházíme z jedné řeči do druhé.“

Platí, že hlavním cílem je vyhrát olympiádu?
„Jo, to by byla krása. Ale nejdřív musím vypilovat starty. Pak se uvidí. Pochopitelně mě to láká, stejně jako všechny sportovce.“

Nemáte obavy, že i další sezonu hodně zkomplikuje koronavirus?
„Uvidíme, trošku je nejistota. Hlavně pokud jde o svěťáky v Americe.“

NHL

U Mrázka a Olivové v kuchyni. Kdo vaří a proč nejí maso?