Změnil se jí život. Skeletonistka Anna Fernstädt už s diagnózou diabetu prvního typu zvládla únorovou olympiádu v Pekingu, odkud přivezla sedmé místo. Teprve pak si začala zvykat na novou realitu. A jede dál, už se těší na start sezony Světového poháru, díky kterému se po třech letech podívá na své oblíbené dráhy za oceánem. „Já mám sport ráda, nechtěla jsem kvůli cukrovce končit,“ říká Fernstädt.
Kromě setinek se teď Anna Fernstädt učí počítat i jiné hodnoty. Každý den ráno mrkne na svůj monitor hladiny glukózy a z matematiky nevyjde až do večera. Kolik toho sníst, kolik si píchnout inzulinu. Jak tělo ovlivní trénink či únava. Do konce zimy z téhle vědy nevyjde. „Každý den začínáš od nuly,“ vysvětluje.
Jak se učíte s diabatem žít?
„Na začátku jsme hodně experimentovali, zjišťovali jsme, co jde, co nejde. Řeší se to každý den znova. Ne, že to fungovalo včera a tři dny zpátky a bude to fungovat zase. Něco máme vychytané, ale nemůžeme se spolehnout na to, že tenhle plán vyjde. Spíš jde o to na to reagovat.“
Jak teď vypadá váš den?
„Ten den zůstane stejný. Dáte si snídani, musím mít s sebou rychlé cukry. Musím si hlídat, abych neměla moc aktivního inzulinu, pak mi to rychle klesne. Adrenalin z dráhy mi to zvyšuje, je strašně těžké to vychytat a držet hladinu. Vlastně máte úplně stejný den, jenom se nesoustředíte na to, co děláte.“
| ZAČÁTEK SVĚTOVÉHO POHÁRU | ||
| 24. listopadu | Whistler (Kan.) | |
| 1. prosince | Park City (USA) | |
| 16. prosince | Lake Placid (USA) | |
| VRCHOLY SEZONY | ||
| ME | 20. ledna | Altenberg (Něm.) |
| MS | 26. – 27. ledna | Svatý Mořic (Švýc.) |
Kolikrát denně se měříte?
„Každých pět minut. Mám Dexcom (kontinuální monitor hladiny glukózy – pozn. red.), na telefonu se to zaktualizuje každých pět minut. Ráno vstanu, kouknu na to, jak to bylo v noci, kolik potřebuju inzulinu na jaké jídlo, jak dlouhou mám pauzu mezi snídaní a dráhou. Jak mám rozcvičku, jak jsem na tom s nervy... Všechno hraje roli.“
Dá se to naučit?
„Je to boj každý den. Každý den se učíte, ale jde to. Uvidíme na závodech, jak budu nervozní, jak bude působit stres. Bude to úplně něco jiného. Uvidíme, jak to půjde. To ještě nevím. Doufám, že ukážu, že to jde, a že to jde dobře.“
Co všechno ovlivňuje vaši hladinu glykémie?
„Myslím, tak čtyřicet pět věcí. (směje se) Spánek. Jak dlouho spíte, jak dobře spíte. Jaké je počasí, nálada, stres, různé hormony, jídlo, cukry... Kolik máte pohybu ten den, kolik jste se pohybovali den předtím. Nervy... Asi není nic, kde bych řekla: To neovlivňuje.“
Jak dlouho vám se v nové situaci zorientovat?
„Učíte se každý den. Každý den je to jiné. Nespíte vždycky od jedenácti do sedmi. Nějaký plán máte. Víte, co většinou funguje, co vůbec nefunguje. V létě to bylo dobré. Tréninky, pohyb cukrovce pomáhají. Bojovali jsme s hmotností, že inzulin vám všechno ukládá. Ale myslím, že se s tím dá pracovat. Ale nakonec vstanete, kouknete na telefon, víte vaší hladinu a začínáte den.“
Už je to pro vás automatické?
„Je to, jako když se kouknete na budík. Já se kouknu na budík a na cukrovku.“
Upravila jste nějak stravovací režim?
„Všechno můžu, ale nějaká jídla se chovají blbě. Pizzu si nedáte večer, ale když víte, že vás ještě čeká nějaký pohyb. V Altenbergu hledám apartmány, kde si můžeme vařit, abych to měla pod kontrolou. U hotelových jídel nevíte, co v tom je. U omáčky nevíte, kolik je tam sacharidů. Nezvážíte to úplně dobře. Pět až deset gramů sacharidů, a to je třeba pět gramů suché rýže, mi v tom může dělat obrovský bordel. Všechny faktory, kde mám nejistotu, zkouším odstranit. Ale jsou jídla, kde si řeknu: Mohla bych, ale nechci. Ale s cukrovkou to má každý jinak.“
Radíte se se sportovci, kteří vaší situaci prožili?
„Je to individuální, ale ano, jsem v kontaktu s nějakými sportovci. Během olympiády jsem měla kontakt na jednu Američanku. Jí to taky zjistili před kvalifikací na olympiádu. Bylo fajn mluvit s někým, kdo měl stejný problém a chápe to. Máte tu radu, ale musíte si to přizpůsobit k vám, jestli to funguje. Je dobré mít co nejvíc informací.“
Věříte, že váš příběh inspiruje?
„Proč ne… Řekla jsem si: Musí to jít i tak. Je spousta sportovců, kteří mají cukrovku prvního typu a taky to dělají dál. Já mám sport ráda, nechtěla jsem kvůli cukrovce končit. Takže jsme to nějak museli dát dohromady.“
Co očekáváte od startu sezony v Kanadě a Spojených státech?
„Těším se na Ameriku, tři roky jsme tam nebyli. S cukrovkou jsem zatím měla jen jeden závod. Na dráze jsme zjistili, že to má vliv na jízdy i starty. Když to nefunguje, jste trošku ve stresu. Jde o to se naučit na to reagovat. V Park City jsem byla jednou, tam mám jenom šest jízd, tu dráhu moc neznám. Na Whistler a Lake Placid se moc těším.“
Kondiční kouč Josef Andrle: Můžeme ukázat cestu |
|
„Je to něco jiného, než když má normální člověk cukrovku tohoto typu. Ve sportu na vrcholové úrovni jsem se s tím setkal poprvé. Už to skoro rok monitorujeme, máme spoustu dat, dokážeme se s tím slušně poprat. Anička bojuje úspěšně, má to důsledky, je problém udržet neustále stejnou hmotnost, stejné vnitřní prostředí sportovce. Při silových a dynamických trénincích dokáže cukrovka se sportovcem zacvičit. Máme se co učit. Ale můžeme ukázat určitou cestu, že je to možné.“ |
