Stylově, vítězstvím a rekordem dráhy, odpálila sezonu rychlobruslařka Martina Sáblíková. V německém Inzellu vyhrála Opening Race, tradiční zahajovací mítink pod otevřeným nebem.
I kdyby na kole nebo kolečkových bruslích v létě ujela stovky kilometrů, ve svém živlu je na ledě. Tento týden na něm stojí poprvé a září spokojeností.
Čas 3:06,55 je výchozím bodem Martiny Sáblíkové v sezoně 2008/09. S ním v Inzellu ovládla úvodní závod zimy na tři kilometry, o tři vteřiny zaostala za svým světovým rekordem z nekryté dráhy.
Máte za sebou tvrdé léto. Potřebovala jste tento výsledek jako utvrzení, že jste na správné cestě?
„Určitě jsem moc spokojená, protože takový čas jsem nečekala. A jelo se mi moc dobře. Hezky jsem si začala a pak zrychlovala. A když si vezmu, že v jednom momentě mi soupeřka vjela do stopy a já jsem musela zpomalit, nebo že jsem se v první polovině celkem jen vezla...“ (pochvalně pokyvuje hlavou)
Takže už víte, že vás čeká dobrá sezona.
„Tak daleko bych ještě nepředbíhala. Světový pohár začíná za měsíc a tam se uvidí, jestli se mi podaří dobře začít a uklidním se, nebo se dostanu pod tlak. Inzell je fajn, ale ještě o nic nejde. Jsem na bruslích čtyři dny.“
Musíte si na led, který doma nemáte, znovu zvykat? Škobrtala jste při prvních krůčcích?
„To ne, náhodou to šlo dobře od začátku. Objela jsem si dvě kola zestoje a bylo to v pohodě. Hlavně na sobě cítím, jak jsem spokojená, že zase bruslím!“
V čem nejvíc?
„Třeba nám kouč říkal, ať ze začátku jezdíme volněji, ale my jsme vletěli na led a chtěli si hned užít rychlosti. Je to paráda, když je víc lidí, můžete předjíždět a tak. Kouč se zlobil, ale on promine. Já jsem prostě rychlobruslař, sem patřím. Kolo nebo kolečkové, to je doplněk. Od bruslí se neodkloním.“
Zase jste si s těmi svými popovídala, když jste je poprvé nesla k ledu?
„No jo, to k tomu patří. Už když jsem si byla zabruslit v létě a dávala jsem je zase do skříně, říkala jsem jim, ať se nezlobí, ale že ještě není čas. Teď nastal. Zase je mám vedle postele, jsou se mnou pořád.“ (smích)
Ještě se držíte nějakých dalších rituálů na začátku sezony?
„Další už nemám. Začnu trénovat normálně tak jako každý den během sezony.“
Užíváte si bruslení pod širým nebem, když je v Inzellu, na úpatí Alp, krásný podzim?
„Co se tohoto prostředí týká, jezdila jsem sem už jako menší holka, takže mám k Inzellu dobrý vztah. Naproti dráze je hora s barevnými stromy, na to je radost pohledět. A skýtá to i zážitky, které v hale nemůžete mít.“
Jaké třeba?
„Jeden den jsme byli skoro sami na ledě, bylo asi osmnáct nad nulou a na dráze se dělaly louže z tepla. Vlastně byl led jedna velká voda. Jezdili jsme v ní a bavilo nás to, když člověk ve vláčku vystřídal ze špice a zařadil se dozadu, tak na něho cákala voda, jak se odrážela od bruslí. V tom teple to bylo i docela osvěžující a příjemné.“
Chtěla byste venku trénovat častěji?
„To se nedá tak říct. Kdyby bylo minus dvacet, rychle bych se hnala do haly.“ (smích)
Pozorujete na sobě, že začíná poslední předolympijská sezona? Trénujete už s výhledem na Vancouver?
„Rozhodně si říkám, že pokud tuhle sezonu přežiju ve zdraví, tak pak přijde to nejhorší... Tedy abych to vysvětlila, Vancouver bude šílený. Všichni se skvěle nachystají, to já taky, ale bude to maso. Už teď se bojím. (smích) Ale to já se bojím vždycky před začátkem.“
I letos? Na rozdíl od loňska nejdete do sezony se zlomenou rukou a zjevně máte našlápnuto vysoko.
„I letos... (směje se) Ale je pravda, že až na občasné potíže s kolenem se cítím dobře.“
Třeba na další světové rekordy?
(zvážní) „Cíle nemůžu mít malé, to nejde. Chci zase vyhrát Světový pohár, vyhrát mistrovství světa. Na trojce to bude vyrovnané, ale na pětce doufám, že to bude moje.“
