Martina Sáblíková: Zůstanu, jaká jsem!
K sedmi zlatým olympijským medailím gymnastky Věry Čáslavské má rychlobruslařka Martina Sáblíková ještě kus cesty, ale už jen krůček jí schází k tomu, aby se své oblíbené patronce vyrovnala v počtu triumfů ve Sportovci roku. Včera byla korunována potřetí, Čáslavská a oštěpař Jan Železný mají čtyři triumfy.
Byl to pro vítězku Sportovce roku hektický den. Teprve v úterý se vrátila ze soustředění v Itálii, do noci balila vánoční dárky.
Včera odpoledne vpadla do hotelu s taškami plnými oblečení. A pak během pár hodin musela zvládnout rozhovor, během něhož zhltla salát, čekalo ji líčení a česání, tiskovka i zkouška vyhlašování.
„Když si vezmu, že utekl rok od minulého Sportovce roku, nemůžu tomu uvěřit. Bylo to strašně rychlé,“ říkala trojnásobná olympijská medailistka.
A vy jste znovu královnou. Co je ale jinak?
„Před rokem jsem tu seděla a klepala se, co bude na olympiádě ve Vancouveru.“
Tam jste získala dvě zlata. Takže letos už je to pohoda, ne?
„Ne, jsem nervózní, co bude za čtyři roky na olympiádě v Soči a teď po Novém roce na mistrovství Evropy v Collalbu. Na začátku sezony jsem byla nemocná a nemohla závodit, což byl nejhorší moment. Bohužel to k tomu patří, nikdo se tomu nemůže ubránit. Ale jsem ráda, že to přišlo teď po olympiádě a ne před ní. Fyzička už je snad v pořádku, tak uvidíme, jak se srovnám. Trénovat půjdu i na Štědrý den. Ale na svátky se moc těším, protože můžu být s rodinou. Budu se dívat na pohádky a jíst cukroví jako každý rok.“
Nehledě na podzimní problémy jste ale s přehledem obhájila vítězství v anketě Sportovec roku, což se mnoha vašim předchůdcům nepovedlo.
„Jsem za to moc ráda. Vždyť se říká, že titul je někdy těžší obhájit, než ho poprvé získat. Co se mi povedlo na olympiádě, to už se mi v kariéře nemusí povést.“
Pravda, konkurovala vám spousta osobností. Už jste si zvykla, že tohle slovo patří i k vám?
„Tak se nikdy cítit nebudu. Doufám, že jsem se nezměnila, chci zůstat taková, jaká jsem. Jsem ráda, že mě lidé uznávají. Kdyby to šlo, setkala bych se ráda se všemi, ale bohužel to nejde. Ale už jen dostat se do desítky bylo bezva, protože letos bylo hodně dobrých výsledků. Vždyť třeba Ondra Synek se stal poprvé mistrem světa, to je úžasný úspěch. Jsem moc ráda, že se mezi tahle jména dostalo i moje. A je něco docela jiného dívat se na tyhle osobnosti v televizi a pak se s nimi sejít nablízko, když člověk ví, jak je uznává svět.“
Svět uznává i někdejší gymnastku Věru Čáslavskou a oštěpaře Jana Železného, kteří vyhráli Sportovce roku čtyřikrát. Vám teď už chybí jen jedno vítězství, abyste se jim vyrovnala. Co tomu říkáte?
„To je hodně daleko. Máme mnoho dobrých sportovců, kteří potvrzují svoje výsledky nebo mají další. Ale bylo by super, kdyby se mi to povedlo.“
Když se podíváme na letošní anketu, jak byste volila vy?
„Nikdy nehodnotím sebe, takže se nepočítám. Synek, Bauer, Záhrobská, to by byla moje první trojka.“
Jenže vítězkou jste vy. Už potřetí. Otrkala jste se již ve frmolu, který vyhlášení ankety provází? Třeba ve shánění oblečení, tentokrát konkrétně modrých šatů a kozaček na podpatku?
„Za mě to většinou dělá někdo jiný, přijdu tam a vyberu si. V šatech se mi chodí dobře. Měla jsem na výběr dvoje, líbily se mi, šlo to rychle. A pak už bylo třeba jen dokoupit věci jako boty. Podpatky nejsou m á oblíbená záležitost, jsou víc vratké než brusle.“
Řekla o první desítce:Lukáš Bauer, běh na lyžích |
