Judista Krpálek po vítězství: Oslava? Jdu si lehnout
ROZHOVOR | Dostál svým přezdívkám. I přes velkou bolest zad v sobě probudil „Inteligentní monstrum“ a ukázal, že je „Zodpovědný démon“, který bude na olympiádě v Londýně útočit na medaili. Judista Lukáš Krpálek (21) vyhrál ve velkém stylu turnaj SP v Praze. Pět ze šesti soupeřů vyřídil na ippon navzdory tomu, že více než dva měsíce skoro netrénoval kvůli vyhřezlé plotýnce.
Bylo to letos poprvé, kdy se v kimonu zpotil. Ve světle událostí má triumf Lukáše Krpálka na SP v Praze v kategorii do 100 kg milionovou hodnotu.
Bronzový medailista z loňského MS od prosince trpěl bolestmi kvůli výhřezu plotýnky, nemohl trénovat na žíněnce, a navíc ještě před týdnem bral antibiotika.
V plné zátěži se však z nemocného muže stal ničitel. Všechny soupeře zdrtil před bouřící kulisou haly na Podvinném mlýně jako Herkules.
Po více než dvou měsících bolestí zad a bez juda vyhrajete turnaj SP. Troufl jste si na něco podobného před víkendem pomyslet?
„Určitě ne, navíc první dva zápasy byly strašné. Chtěl jsem se na to vyprdnout, nebylo mi vůbec dobře. Do třetího zápasu jsem šel z donucení, trenér mě tahal, ať vstanu, byl jsem opravdu unavený. V tom kole jsem se paradoxně rozjel, začalo mi to jít a cítil jsem se jako starý Krpálek. Pak už jsem se na každý další zápas těšil. Je to super, nečekal jsem medaili, tím spíš zlato.“
Jak nápor šesti zápasů vydržela vyhřezlá plotýnka. Musel jste v zápasech překonávat velkou bolest?
„Cítím to pořád. Po každém zápase mi to ztuhlo a měl jsem problém to rozhýbat. Ještě mě to trápí. Navíc jsem nedávno dobral antibiotika, ještě teď mám rýmu, kašel a úplně doléčený nejsem, což mě omezovalo, přesto to dopadlo super. Snad se to směrem k mistrovství Evropy spraví, abych mohl absolvovat přípravný kemp a další závody.“
Páteř vám zpevňoval kinesio tejp, který chránil záda. Byla to jediná možnost, jak turnaj absolvovat?
„Zvolili jsme to spíš jako placebo, aby to trochu jistilo pohyb. Cítil jsem, že to záda stahuje. Nevím, jestli to pomohlo, ale záda každopádně vydržela.“
Přizpůsobil jste svému stavu taktiku?
„Nejvíc mě záda bolela, když mě chtěli soupeři ohnout, takže jsem se snažil být narovnaný a tlačit je pod sebe. Prostě jsem chtěl být lepší, ale kdyby to nebyl domácí turnaj, nezávodil bych s tím.“
Jak vám pomohlo, že české judo zažilo historickou návštěvu více než tisíce diváků?
„Bylo to úžasné. Vždycky, když nastupoval Čech, lidé hodně tleskali, za což moc děkuju. Pomáhalo mi, když začali řvát, i na bronzovém mistrovství světa v Paříži mě to hnalo dopředu, mám to rád. Ještě jsem v Česku nezažil tolik lidí, je skvělé, že se přišli podívat, snad přijdou i na podzim na mistrovství Evropy do 23 let, které se u nás koná, a budou mě hnát zase ke zlatu.“
Plánujete úspěch na prahu olympijské sezony oslavit?
„Spíš si půjdu lehnout a odpočívat, protože jsem úplně vyřízený. Strašně jsem se vyšťavil. Během tří měsíců jsem byl jen párkrát v kimonu a tohle byl velmi náročný turnaj.“
Všechny zápasy kromě finále jste vyhrál v nabité konkurenci na ippon. Vyhlásíte nyní, že z olympiády v Londýně chcete medaili?
„Udělám pro to všechno, ale bude záležet na přípravě a na losu turnaje, takže uvidíme až na místě. Cíl to samozřejmě je. Už mám i motivační sázku s dědou. Když udělám medaili v Londýně, vystříhám mu na hlavě olympijské kruhy a pak bude muset oběhnout kolem rybníka, což je asi pět kilometrů. Jsem na to zvědavý. Když po bronzu z mistrovství světa slíbil, že si vyholí hlavu a pak oběhne kolečko kolem vesnice, což jsou asi dva kilometry, tak ho málem odvezli.“
