Na televizních obrazovkách proslul Otakar Černý osobitým způsobem moderování, ale několikrát se stal i terčem kritiky. Ať už kvůli nenakoupeným vysílacím právům k některým významným akcím, nebo jako zastánce přechylování jmen sportovkyň. Na konci měsíce opouští Černý místo šéfa redakce sportu, kterou vedl od roku 2002, na obrazovce se však bude objevovat zřejmě ještě dál.
Proč jste se rozhodl odejít?
Tři měsíce jsme o tom diskutovali s panem Ponikelským (výkonný ředitel programu ČT Sport - pozn. red.). A nakonec jsem došel k rozhodnutí, že skončím.
Proč právě teď?
Bude mi 70 let. Odcházím, protože jsem všechno v České televizi splnil. Zásadní úkoly budou řešit jiní – ne já. Na práci, kterou budu dál dělat, nemusím být v plném úvazku.
Skončí i váš diskuzní pořad Na slovíčko?
Ještě se musím rozhodnout. Teď na konci měsíce určitě ne.
Na co jste za dobu působení v televizi pyšný?
Úplně na všechno.
Neříkáte si, že něco šlo udělat lépe?
Vždy se dá udělat všechno líp, ale já to takhle nepitvám.
Podoba sportu na České televizi ale měla dost kritiků.
ČT Sport je program, který ve sportovní sféře nikde v Evropě nemá konkurenci. Každý každého kritizuje v tomto státě i žaluje, tak to je tady zavedený. Lidi, kteří program ČT sport dělají, jsou machři a jsem na ně pyšný. Vysíláme magazíny a přímé přenosy u sportů, které by umřely, kdybychom je nevysílali. To není nikde v Evropě, aby na veřejnoprávním kanále šla házená, košíková, volejbal, nebo futsal.
V televizi jste pracoval od roku 1969. Vybavíte si ještě vaší první reportáž?
Úplně přesně. S jedním redaktorem jsme natáčeli výstavbu chodníku, protože sportovci v akci Z tam měli odpracovat nějaké hodiny a peníze jim měli být poslány na výstavu kabin. Chodník tenkrát postavili, ale peníze nedostali.
Vidíte někoho, kdo naváže na váš styl moderování?
To nevím, jestli jsem byl takový, abych dělal někomu vzor. Každému přeju, aby byl osobitý a vystupoval sám za sebe. Takový jsem se tam snažil být. Nijak jsem se nestylizoval, to mi všichni vytýkali se všemi nedostatky i klady, které mám. Rád říkám svým kolegům… Originál je originál.
A zazní ještě od někoho z obrazovky vaše typická otázka: Co vy na to?
To uvidíme. Je to geniální otázka. Proč ne?