Dvakrát byl ve stavu klinické smrti. Po zánětu slinivky břišní a náhlém selhání životně důležitých orgánů bojoval před dvěma lety na jednotce intenzivní péče o přežití. Ostravský horolezec a dobrodruh Josef Lukáš (39 let), který se v minulosti na lyžích proháněl po svahu hory K2, se dokázal vrátit do života. A přestože by se měl podle lékařů šetřit, vyrazil na další unikátní expedici. S Tomášem Gebauerem odletěli do Kolumbie, kde by se jako první Češi v historii rádi podívali na vrchol Pico Cristóbal Colón (5775 metrů). Na horu Kryštofa Kolumba.
Pivo? Ne díky, nedám si. Nemůžu. Josef Lukáš si musí pořádně hlídat životosprávu. Alkohol, přepálené tuky, těžko stravitelná jídla - to vše je teď pro něj tabu. Po nečekaném zdravotním kolapsu, který prodělal před dvěma lety, se musí hlídat.
„Snažím se, jsem vůbec rád, že tady pořád jsem,“ říká Lukáš. Multifunkční sportovec s vynikající fyzičkou, který byl v rámci přípravy na expedici schopen třikrát denně vyběhnout na Lysou horu s našlapaným batohem. V mládí závodně hrával šachy, na reprezentační úrovni střílel z pistole, lyžoval. Dvakrát se pokoušel vydrápat na nejnebezpečnější horu světa K2.
„No...a stejně jsem byl ze dne na den najednou úplně mimo,“ krčí rameny při vzpomínkách na kritické období z roku 2014. „Ráno jsem se probudil, že si půjdu zaběhat. Oblíkám se a najednou mi vystřelila strašně silná bolest do levého podbřišku. Čím dál intenzivnější, nemohl jsem ani chodit. Po třech hodinách jsem usoudil, že asi bude potřeba se přemístit do nemocnice.“
Lítal jsem jako Superman
Lékaři mu diagnostikovali akutní pankreatitidu - zánět slinivky břišní. „Zkolaboval jsem. Od doktorů jsem se pak dodatečně dozvěděl, že jsem byl ve stavu klinické smrti. Dvakrát.“ Mimosmyslové zážitky z jednotky intenzivní péče nejdřív moc popisovat nechce. „Nevěřili by mi, nebo by mě měli za blbce...“ říká s nesmělým úsměvem Lukáš. Pak přece jen spustí.
„Samozřejmě - tunel, světlo, tohle všechno bylo. Ale zajímavé bylo, že jsem jednu chvíli vyletěl ze zeměkoule, normálně jako v Supermanovi. Mohl jsem si cestovat, kde jsem chtěl, akorát mi to lítání ze začátku moc nešlo. Pak zase tunel. Šlo z něj teplo, horko. A tam jsem to otočil, vrátil se.“
Ani po kolapsu se Josef Lukáš sportu a cestovatelských expedic vzdát nechce. „Doktoři to neslyší rádi, ale kde jinde než na horách si můžu otestovat, jestli všechno funguje?“ namítá svéhlavě. „Už jsme byli na expedici v Jižní Americe. Na hranicích Argentiny a Chile jsme si nějaký kopec vylezli, rádi bychom se teď podívali i na horu Kryštofa Kolumba v Kolumbii.“
Proč Kolumbie? „Bádal jsem nad tím a hledal místo, kde ještě moc lidí nebylo,“ vysvětluje Lukáš. „Vzhledem k tomu, že mám rád Jižní Ameriku a chybí mi už jen Kolumbie a Venezuela, tak jsem se díval tam. A zaujalo mě pohoří, které nezapadá do systému And, jmenuje se Sierra Nevada de Santa Marta. Malé pohoří, ale právě tam je nejvyšší hora Kolumbie.“
Únosy byly na denním pořádku
Cestovatelské „embargo“ pochopitelně není samo sebou. Území roky ovládali partyzáni a jednotky revoluční ozbrojené síly - guerilly. „Americké výpravy se tam buď ztratily, nebo končily jenom v trenkách. V lepším případě,“ popisuje Lukáš. „Přes padesát let tam byla válka, teď ale prezident Santos uzavřel se zástupci guerill dohodu, dostal za to Nobelovu cenu míru. Pořád to není sranda, vždyť tam v minulosti unesli tisíce bělochů. Ale já věřím, že to zvládneme.“
V okolí hory stále žijí původní indiánské kmeny. Jen pár let zpátky tam badatelé z National Geographic objevili Ztracené město (Ciudad Perdida). „Něco jako Machu Picchu v Peru. Indiáni kmene Kogi tam byli dávno před Kolumbem a žijí pořád stejně. Je to prakticky neobjevené území, to nás na tom láká.“
Lukáš s Gebauerem odletěli začátkem prosince, expedice by měla trvat měsíc. Jsou je připravení i na to, že by mohly nastat komplikace. „Pokud nás třeba nahoru nepustí, mám druhou variantu. Taková aktivní sopka, která má nějakých 5500 metrů. Taky v Kolumbii, asi tisíc kilometrů dál. Kdyby to na Kolumbovu horu nešlo, přeletěli bychom k sopce. Ale já věřím, že se všechno podaří a na Silvestra budeme úspěšně zpátky doma.“
