Martin Hašek
20. prosince 2019 • 23:16

Král sportovců Krpálek: Ocenil bych všechny! Dávám si velké cíle

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Ve hře byly hvězdy NHL i NBA, tenistky ze závěrečných kol grandslamů. Titulem světového šampiona mohla zamávat celá pětka nominovaných. A byl to judista Lukáš Krpálek, kterému ten jeho v novinářské anketě o Sportovce roku přihrál druhé vítězství. V roce 2016 ho na vrchol vynesla olympijská zlatá. A i letos předvedl něco výjimečného. Jako první judista historie získal na MS zlato po polotěžké i v těžké váze, navíc v Japonsku. Jako první se také v obou kategoriích dostal na špičku světového žebříčku. To je vizitka krále českého sportu.



Po třech letech se mu na hlavu vrátila vítězná koruna. Ať Lukáše Krpálka posílí v tom, co mu na záda naloží příští olympijský rok. Půjde do něj jako obhájce olympijského zlata, jako úřadující mistr světa. A ta jeho záda na tom právě teď nejsou úplně nejlíp. „Pro mě to bude hodně těžké, ale já mám rád výzvy,“ říká Krpálek po triumfu v tradiční anketě Klubu sportovních novinářů, v níž letos bylo z čeho vybírat...

Jaké je být králem takovéhle společnosti?
„Že můžu být mezi tou desítkou nejlepších sportovců, je obrovská odměna za celý ten rok, za to, co se mi všechno povedlo. Jsem hrozně rád, že můžu být mezi nimi. Vím, že sportovní novináři to mají těžké, vybrat z tolika sportovců těch deset nejlepších a z těch deseti vybrat nejlepšího sportovce roku. Je hrozně těžký porovnávat sporty, porovnávat, kdo čeho dosáhl a vybrat jednoho.“

Koho byste zvolil vy?
„Já si nedovolím říct, kdo byl nejlepší, nebo koho bych viděl jako Sportovce roku. Kdyby to šlo, tak bych ocenil všech deset stejně, protože dosáhli svého maxima. Už jenom být mezi deseti nejlepšími z republiky je velký úspěch.“

Jak budete na tenhle rok vzpomínat?
„Pro mě byl rok 2019 velmi úspěšný, musím říct, že srovnatelný s rokem 2016, kdy jsem vyhrál olympiádu. To, že jsem vyhrál v jiné váhové kategorii, než jsem se prával před třemi, čtyři roky a vyhrál jsem právě v Japonsku, kde judo vzniklo, a to že se mi podařilo ve finále porazit Japonce, to tomu dává další nádech. Právě proto tohle mistrovství světa považuji za to nejcennější. Už se těším na rok 2020, kdy mě čeká spousta velkých turnajů. Bude domácí mistrovství Evropy v Praze v O2 areně, které pro mě bude hodně důležité. Bude olympiáda v Tokiu. Já se chci pomalinku připravovat tímhle směrem.“

Na olympiádu pojedete jako úřadující šampion, pomůže vám to?
„Pro mě to bude hodně náročné. Vyhrát rok před olympiádou mistrovství světa, to chce mít velkou odvahu. Všichni si na mě budou dávat bacha, všichni se na mě budou maximálně připravovat. Ale jestli oni se budou připravovat na sto procent, tak já se na ně budu připravovat na dvě stě procent. Budu chtít tu olympijskou medaili opět odvézt domů.“

Před týdnem jste se při Masters v Číně dostal na první místo světového žebříčku, ačkoli jste měl problémy s bolavými zády, jak si toho ceníte?
„Samozřejmě jsem nemohl čekat, že budu odjíždět s bolavými zády, ten cíl jsem si dal po mistrovství světa, i když jsem si říkal, že to bude hodně nereálné. Nakonec se to povedlo. Je to další splnění mého snu a já mám rád takové výzvy, snažím se tím motivovat i v tréninku a dávat si velké cíle. I když teď se blbě dávají nějaké cíle, když se dá říct, že jste všeho dosáhl. Ale já si vždycky musím najít to svoje, jít si za tím, tvrdě makat v tréninku i na závodech.“

Tak, obrovitého Francouze Teddyho Rinera jste ještě neporazil...
(úsměv) „Všechno má postupný vývoj. Vím, že porazit rozhodně jde, dvakrát jsme spolu zápasili a dvakrát chyběl kousek, ale doufám, že i tohle se povede, je to pro mě důležitá meta, i to mě motivuje se připravovat víc a víc. Byl bych hrozně rád, kdyby k tomuhle zápasu došlo, ať už na Evropě, nebo právě na olympiádě. A věřím, že na tak velké soutěži nechám víc, než jsem nechával doteď. A věřím, že mě to tak nakopne, že se to jednou povede.“

Co ta vaše záda?
„Je to o něco lepší, ale furt mě omezují a bolí. Dneska jsem byl na magnetické rezonanci, probíral vše s profesorem Kolářem. Nález tam je, ale není tak velký, aby mně to ohrozilo přípravu do dalšího roku. Domluvili jsme, že za ním ještě před odletem na dovolenou pojedu a zkusí mě dát do kupy. Zatím pobírám léky na uvolnění svalstva. Nález byl u výhřezu plotýnky, ale není to úplně velké. Snad by to mělo být, co se týče budoucí kariéry, v pohodě. Já se teď budu muset věnovat trochu víc cvičení se zády, břišním svalstvem a dávat ta záda do kupy.“

Na dovolenou odlétáte do Thajska, máte představu, jak tam strávíte Vánoce?
„My máme Vánoce už zítra (v sobotu) s naší rodinou, v neděli se odebíráme na dovolenou. Těším se, že si konečně pořádně užiju rodiny, protože když jsem v Čechách, tak pořád jezdím na tréninky, na rehabilitace, na různé akce, zase na tréninky. Furt to mám rozkouskované, takže kolikrát s rodinou nejsem tak často. Teď budu mít vlastně šestnáct dní, budeme pospolu, budeme si užívat dovolenou. Těším se, že si pořádně odpočinu, naberu sílu na ten příští rok a energii na to, abych zase sbíral ty medaile.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud