Sám získal devět titulů mistra republiky a třikrát hrál na olympiádě. Bývalý badmintonista Petr Koukal ale teď začal novou kariéru. Badmintonový svaz si ho vybral za nového předsedu a bossové dalších sportů už ho vzali mezi sebe.
V nové funkci už máte za sebou i valnou hromadu České unie sportu, jak vás kolegové z ostatních svazů přivítali?
„Celkem pozitivně, mám pocit, že to někteří trošku přehání. První telefon po volbě jsem měl od Mirka Jansty, volali mi i lidi z olympijského výboru, z jiných svazů. Nevím, jestli je to věkem, tím, že mě znají i z jiné strany. Slibují si ode mě velkou aktivitu, vážím si toho, beru to jako závazek.“
Máte podporu doma od manželky Gabriely?
„Doma moc podporu nemám, ani od Gábiny, ani od mého táty, který v jednu chvíli taky ve svazovém badmintonu fungoval a nemá na to dobré vzpomínky. Tohle byla těžší kapitola, ale za to se nemůžu schovávat.“
S čím jdete do práce?
„Já jsem si dlouhodobě prožil sám, když svaz podle mínění sportovce nepracuje. Byl jsem hodně aktivní, často jsem až nevybíravým způsobem svaz kritizoval. V době, kdy jsem skončil s kariérou, měl jsem možnost do svazových záležitostí nakouknout, tak jsem zjistil, že to není tak jednoduché, jak si ten sportovec představuje.“
Takže co vás přimělo jít do volebního boje?
„Cítil jsem morální povinnost pomoct sportovcům, kteří jsou výrazně talentovanější a mají větší ambice, než jsem měl já. A taky udělat osvětu, že to není vždycky tak jednoduché, jak se z naší strany zdá. Je to souběh motivací, které nechci nechat ležet. Asi v celé společnosti máme spoustu lidí, kteří si pořád jenom stěžujou, a když mají přiložit ruku k dílu, tak jich moc není. Tak jsem nechtěl být jeden z nich, vystoupil jsem z komfortní zóny. Začalo to rychle a už to celkem jede.“
Jak sportovcům chcete pomáhat?
„Našemu badmintonovému prostředí jasně chybí centralizovaná příprava, abychom se všichni nejlepší hráči připravovali společně. To u nás nikdy nebylo a jsme jedna mála zemí, kde to nefunguje. Přesto naši nejlepší hráči dokáží bojovat o nejlepší umístění na juniorských turnajích. Potom je ten rozdíl znát v přechodu mezi dospělé.“
Jak se to projevuje?
„Zažil jsem to já, vidím to teď na dalších generacích. Tam se nejvíc ukáže deficit tohoto koncepčního přístupu k přípravě. Takže se musí najít řešení, aby z těch sedmnáctiletých, devatenáctiletých hráčů nezůstal evropský průměr, ale abychom se o ně postarali už dřív. Nebudou před sebou vidět příběhy, jako jsem měl já, že jsem se musel pořádně připravovat v zahraničí. Ale že oni i jejich rodiče budou mít vidinu, že kvalitní přípravu na světovou špičku budou moct absolvovat v České republice.“
Co je k tomu třeba udělat?
„Zřídit centrum, oslovit kvalifikované, respektované trenéry ze zahraničí, protože v Čechách zatím nemáme takovou trenérskou úroveň, abychom mohli vychovat hráče na evropskou nebo světovou medaili. Na to všechno bude potřebovat spousta peněz.“
Kde je vzít?
„K tomu bude třeba zvednout marketing našeho sportu. Mně se to částečně povedlo v tom mém malém příběhu z malé haly v Hořovicích na tři olympiády. Tak si říkám, že když se to povedlo mně, tak by se mi to mohlo povést i se svazem. Svaz má co nabídnout, je to poměrně velká členská základna, ještě větší základna je lidí, kteří badminton hrajou. Já jsem vyrůstal v době, kdy to nikdo neznal.“
Je výhodou, že si badminton asi každý někdy zahrál?
„Já takhle badminton vždycky prezentuju, že je to jeden z mála sportů, který zná prakticky každý, každý ho už někdy hrál. Sice na jiné úrovni, ale myslím, že i tahle úroveň je trochu jinde. Že spousta lidí to nehrála jenom na chatě přes vrata, ale hráli to v hale přes tu síť, která není tak vysoká, jak si vždycky mysleli. Ten sport má taky výhodu, že když si ho někdy zahrál poprvé, tak ho relativně umí. Každý si dá deset výměn a míček letí párkrát přes síť.“
Jak badminton ještě zpopularizovat?
„Světová federace přišla s něčím, čemu říká air badminton. Vymysleli nový míček, který by měl být odolný povětrnostním vlivům, chtějí to hrát venku. V Asii je to velmi populární ve velkých aglomeracích, kde to hrají ráno mezi paneláky, než začne doprava. I tady se můžeme dočkat toho, že před nějakým office parkem si budou moct zaměstnanci zahrát badminton, nebo přijedeme do školy a uděláme nábor na hřišti.“
