Marek Stodůlka
3. července 2020 • 12:00

Kickboxer Sivák: Jsem jednička svojí váhy, Češi mě ještě neviděli v akci!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
Hvězdy vyvedly partnerky: kdo dorazil na vyhlášení Fotbalisty roku?
PRVNÍ DOJEM ze čtvrtfinále: Motor se zlepšuje, ale dostává lekci, co Třinec umí
VŠECHNA VIDEA ZDE

Loni na mistrovství světa asociace WAKO zaznamenal největší úspěch české kickboxerské scény. Bylo mu přitom pouhých dvacet let. Jméno Václava Siváka se ale momentálně skloňuje spíše ve spojitosti s výzvou Luboše Lesáka, účastníka projektu Oktagon Underground. „Porazil jsem ho v osmnácti letech. To je pro mě ostuda, on není žádný soupeř,“ vzkazuje Sivák o třináct let staršímu kolegovi v rozhovoru pro iSport.cz. Promlouvá také o tom, jak to vypadá s organizací XFN, nebo proč jej nebavilo trénovat v době koronavirové krize.



Někdo by o něm mohl říct, že je na svůj věk až přehnaně sebevědomý. Vážně? Vždyť teprve před měsícem oslavil dvacáté první narozeniny, přesto už Václav Sivák uspěl na mnoha zahraničních kolbištích. V amatérském ringu našel přemožitele pouze pětkrát z devadesáti soubojů a v žebříčku své váhové kategorie drží světové prvenství. Na profesionální scéně zvítězil ve všech čtrnácti kláních.

Přitom byste do něj na první pohled neřekli, že je možná největší tuzemskou nadějí v bojových sportech. Když se však ocitne v ringu, mění se v bestii. A hodlá o tom přesvědčit všechny domácí fanoušky. „Česká republika mě ještě neviděla pořádně v akci. V žádné přestřelce, poslední zápasy jsem vyhrával vždycky rychle knokautem,“ upozorňuje ostravský rodák s úsměvem na tváři.

Považujete se za československou jedničku na poli postojových disciplín?
„Tak ve svojí váze určitě, ale řekl bych, že nejen v ní. Spíš napříč všemi váhami, společně s pár dalšími bojovníky. Ať už je to Tadeáš Růžička, Matěj Peňáz, nebo na Slovensku třeba Milan Páleš, který zápasí v Enfusion (nizozemská MMA a kickboxerská organizace) nebo Vlado Moravčík. Je nás fakt hrozně málo.“

Ptám se kvůli příspěvku na Instagramu, kde píšete, že si jdete pro všechny od 61 do 70 kilogramů.
„No do sedmdesátky je to takový můj cíl. Minimálně v České republice bych si to chtěl dát právě s těma nejlepšíma klukama v tady těch vahách, porovnat se s nimi. Není to úplně moje divize, ale v té sedmdesátce je nejvíc borců, takže taky největší výzva.“

A není to trochu velký skok, když povětšinou bojujete do 63,5 kilogramů?
„No jak říkám, není to moje přirozená váhovka, ale třeba do roka do dvou, by to mělo být úplně v pohodě. Snažím se teď dost přibírat, když nejsem v přípravě, tak se moje váha kolem těch sedmdesáti kilo pohybuje. Kluci, co normálně nastupují v té divizi, mají sice třeba o osm kilogramů víc, ale to by neměl být problém. Ve světě bude moje divize třeba o něco nižší, ale v České republice a na Slovensku chci porazit všechny do sedmdesátky.“

Jednu výzvu už jste dostal, a to od Luboše Lesáka.
„Ten zápas určitě bude, asi v září. Uvidíme, která organizace o to bude mít zájem, ale viděl bych to třeba na I am Fighter. Kdo dá víc peněz, vítězí. Na druhou stranu, kdyby ten souboj chtěl třeba Oktagon, zase bych přemýšlel jinak, protože je to naše nejlepší organizace a skvělá na to, aby mě dostala do povědomí ještě více lidí. To se nedá zaplatit, jak moc jsou vidět.“

O tom zápase už údajně jedná nová organizace MMAsters League.
„O tom já nic nevím. Ani jsem nevěděl, nikdo mi nepsal ani nevolal. Nekontaktovali mě ani potom, co se ten příspěvek objevil. Prostě si to vyhodili na internet sami, ale je mi vlastně jedno, kde to bude.“

Vnímáte nějak to, že dost lidí věří spíše jemu?
„Česká republika mě ještě neviděla pořádně v akci. V žádné přestřelce, poslední zápasy jsem vyhrával vždycky rychle knokautem. Jediný pořádný duel byl s Mochamedem Machaevem, kdy navíc o tři nebo čtyři kila převážil. Mně bylo osmnáct roků a ta válka měla mnohem větší dosah, než ostatní zápasy z toho galavečera.“

Vítězný Vašek Sivák
Vítězný Vašek Sivák

Je pravda, že úspěchy sbíráte spíše v zahraničí.
„V říjnu jsem vyhrál mistrovství světa WAKO (nejuznávanější amatérská organizace v K1) v mužích, jsem amatérská světová jednička ve své váze, to se tady nikomu nepovedlo. Na tom turnaji jsem porazil třeba Antoina Habashe z Maďarska, kdyby ten frajer šel s Lesákem, tak ho vyhodí z ringu. Normálně ho kousne a mrskne s ním ven z ringu. Je trojnásobný mistr světa v profesionálech i v amatérech, několikrát WAKO sám vyhrál. To jsou přesně bitvy, v jakých mě česká scéna ještě neviděla. Třeba se to podaří teď, ale říkám na plnou hubu, že on pro mě není soupeř.“

Jak vůbec celá vaše válka na sociálních sítích vznikla?
„No začalo to tak, že on o sobě prohlašoval, jak všem ukáže, že je československá jednička a takové věci. Jak může být nejlepší, když jsem ho porazil v osmnácti letech? To je pro mě ostuda. Ale neřekl jsem nic špatného, prostě jsem na internet sdílel, že se mnou prohrál. On se sice oháněl tím, jak mě tři kola bil a mně to dali rozhodčí, protože jezdím reprezentovat, jenže moc dobře ví, jak to bylo. Ve třetím kole dostal koleno, po kterém byl rád, že zůstal stát, ale to ještě všichni uvidí, dám celý ten zápas na YouTube.“ (usmívá se)

Lesák se zviditelnil v projektu Oktagon Underground, jehož pravidla by právě vám mohla vyhovovat. Není škoda, že jste se nezúčastnil?
„No, štve mě to, ale měl jsem od XFN slíbeno, že bude uspořádáno něco podobného, jako Underground od Oktagonu. Domlouvají to za mě manažeři, kteří s XFN spolupracují, takže jsem do Undergroundu ani jít nemohl. Připravoval jsem se na něco podobného, ale z nějakých mně neznámých důvodů to nevyšlo.“

Jak to vůbec s XFN vypadá? Po návratu o sobě zase dlouhou dobu nedalo vědět.
„Vůbec nemám ponětí. Já od nich dostal skvělou nabídku za dobré peníze, které jsem snad nikdy neměl. Ale sliby, sliby a nic z toho nakonec nebylo.“

Nevadí vám, že kickboxeři a thajboxeři nejsou oproti MMA zápasníkům tolik vidět?
„Neřekl bych, že nejsou vidět. Ten problém je v tom, že nemáme postojáře, kteří by dělali pořádnou show a koukatelné zápasy na nějaké světové úrovni. S výjimkou těch pár lidí, které jsem na začátku jmenoval. V MMA je to takové, že tam bojují kluci, kteří pravidelně vypínají soupeře na jednu ránu, a nepamatuju si, že třeba v K1 by tady někdo takový další byl. MMA je prostě trochu jiné, ale může za to i Oktagon, všichni jsou mnohem víc na očích. Co se týče kvalitních postojářů na MMA scéně, tak bych zmínil třeba Lájoše Kleina, s kterým jsem trénoval, ten má na to prosadit se v UFC, ale to je výjimka.“

Plánujete tedy i přechod do MMA?
„Ale jo, časem určitě. Trénuju wrestling a celkově zápasení. Připravuju se pod Vratislavem Chotašem, takže sparuju s několikanásobnými mistry České republiky. Výhledově se k tomu určitě dostanu, ale prvně to chci rozjet pořádně v postoji. Rád bych se dostal do ONE Championship (uznávaná asijská organizace MMA, thajského boxu a kickboxu) nebo Glory (nejslavnější kickboxerská světová asociace). Ale i to by byl teď moc velký skok, mám ještě na všechno spoustu času. Kdo ví, za nějaké dva tři roky třeba skončím u toho MMA.“

Přes pauzu způsobenou koronavirem jste se tedy snažil pilovat hlavně zápasení?
„No dá se říct, ale spíš to byla celkově kondiční a silová příprava. Jinak stál ten trénink za nic. Když nemám zápas, chybí mi motivace, takže mě nebavilo trénovat. Vadí mi, když nevím, na koho, na kdy a proč se vůbec připravuju. Takže jsem to dělal v takovém pohodovém tempu, až teď to pořádně začne.“

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud