V bulharské Sofii právě startuje mistrovství Evropy v judu. V sedmičlenné české výpravě však kvůli dlouho léčenému zranění chybí největší hvězda Lukáš Krpálek. V úterý večer zahájil první reprezentační sraz v nové sportovní aréně SA Rokytka a promluvil o dalších plánech v tomto roce. Jedním z nich je veliký projekt v podobě judistické akademie. „Chtěl bych pomoci zrodu nového šampiona,“ prohlásil dvojnásobný olympijský vítěz.
Pro české judisty se jednalo o velkou událost. Měli totiž možnost poprvé vyzkoušet tatami v nové sportovní hale SA Rokytka v Praze. Když část plochy velikého hangáru zaplavili zápasníci v bílých a modrých kimonech, nechyběl mezi nimi ani král Lukáš Krpálek. Akci navštívil i se svou rodinou, mezi judisty pobíhal i jeho šestiletý syn Antonín a neustále s někým zkoušel chvaty. Nová aréna zažila i speciální křest, kdy úřadující olympijský šampion hbitě hodil svým trenérem Petrem Lacinou.
Měl jste to nějak připravené?
„Myslím, že se hodit nechal. Tak jsem jen čekal, až udělá nějaký krok a vleze do chvatu. Takže nebylo nic domluveného. Jak jinak nastartovat tyto prostory než hodem s trenérem?“ (směje se)
Co říkáte na novou arénu?
„Jsem hrozně rád, že se sem mohly přesunout pravidelné reprezentační srazy, které se konají každé úterý a čtvrtek. A doufám, že se všem v téhle nové sportovní aréně bude líbit. Jsou ještě věci, které se budou dodělávat, ale pro naše účely je tu opravdu už vše.“
Oznámil jste, že vznikne akademie. Jaká je vaše vize?
„Rád bych ji otevřel v nejbližších měsících. Takže se na to už těším. Chtěl bych pomoct zrodit i nějakého nového šampiona. Věřím, že mě to bude bavit, že mě to bude naplňovat. Samozřejmě, že moje sportovní kariéra tím ještě nekončí. Vidinou je olympiáda v Paříži a potom se ukáže. Ale už chci při tom pomalu pracovat i na těchto věcech a dávat do nich energii.“
Jaká bude vaše role v akademii? Budete jednatelem, manažerem nebo trenérem?
„Co se týká managementu, v tom nejsem úplně zběhlej. Takže by to mělo být spíše v samotném trénování a předávání zkušeností těm mladším. Aby se podařilo vychovat dalšího skvělého závodníka, který bude sbírat medaile podobně jako já. Z mé strany to bude opravdu o předávání zkušeností.“
Váš šestiletý syn Antonín bude jedním z členů?
„Bude jedním z prvních. (rozesměje se) Už na judo chodí, myslím, že ho to baví. Když přijde z tréninku, hned na mě zkouší nové chvaty, které se zrovna učili. Takže věřím, že ho to naplňuje a že ho to bude bavit i nadále.“
Už máte vymyšlený název akademie?
„Název už je, ale zatím si ho nechám pro sebe. Chceme se zaměřit už na děti od pěti šesti let. Ale jak říkám, vše se teprve připravuje. Chtěl jsem to původně spustit od září, ale tím, že se to takhle rozjelo, že jsme odstartovali centrální tréninky, natáhli žíněnku v téhle nové hale, se to pravděpodobně rozjede už v červnu nebo červenci.“
Začíná mistrovství Evropy, kde sám ovšem závodit nebudete. Co je důvodem?
„Bohužel jsem musel mistrovství Evropy ještě odpískat, protože jsem si v únoru udělal lehké zranění ramene, lopatky a táhlo se to docela dlouhou dobu. Posledních čtrnáct dní už se cítím docela dobře, ale furt to nebylo úplně ideální, proto jsme se rozhodli, že mistrovství Evropy vynecháme a budeme se připravovat na blížící se olympijskou kvalifikaci, která by měla startovat už začátkem července. Takže jakmile se spustí olympijská kvalifikace, měl bych vběhnout do prvních turnajů a snažit se sbírat body směrem k dalším Hrám.“
Kdy došlo na finální rozhodnutí nestartovat na evropském šampionátu?
„Ještě deset dní zpětně jsem zvažoval start, ale pak mě zase skolila nemoc, že jsem byl úplně vyřízenej z tréninků, proto jsem to musel zase odpískat. Na druhou stranu nechtěl bych tam jet jako úřadující olympijský vítěz a hned prohrát. Takže radši dám maximum do toho, abych se připravil na olympijskou kvalifikaci, která pro mě bude mnohem důležitější. Turnajů od července bude spousta, pravděpodobně bych měl objíždět všechno, co bude, abych si nasbíral co nejvíce bodů a měl jistotu, že se na olympiádu dostanu. V říjnu se koná mistrovství světa, v prosinci Masters, takže velkých akcí bude opravdu hodně. A pro mě je důležité se připravit na akce, které se započítají do kvalifikace, než teď riskovat nedoléčené zranění.“
Takže prvním z turnajů bude Záhřeb nebo Budapešť?
„Ano, pravděpodobně Grand Prix v Záhřebu.“
Odbočme k hokeji. Prožíval jste jako fanoušek Jihlavy baráž proti Kladnu a boj o extraligu?
„Nestíhal jsem všechny zápasy. Výsledky jsem nějakým způsobem vnímal, ale nemohl jsem sledovat celkově průběh. Samozřejmě, že mě to jakožto jihlavského rodáka mrzí, ale na druhou stranu, gratuluju Jardovi (Jágrovi). To je prostě fenomén.“
Máte s jihlavským hokejem spjaté i vzpomínky z dětství?
„Jako malej jsem trávil na stadionu hodně času. Takže mám na to obrovské vzpomínky. Dokonce jsem si tam jednou mohl sám zahrát zápas. Je to asi dva roky zpátky. A bylo to pro mě něco nádhernýho. Nezapomenutelný zážitek, protože celou dobu jsem stadion navštěvoval s tím, že jsem se chodil dívat, jak tam někdo hraje, a pak najednou přišla celá aréna na to, jak jsme tam hráli my. To bylo ohromný. A teď vlastně bude rozlučka se stadionem, takže jsem přislíbil svojí účast. Měl bych si v rozlučkovém zápase dokonce zahrát, na což se samozřejmě těším.“
Mimochodem teď s odstupem času, jak vnímáte to, jakou reakci vzbudil váš olympijský úspěch? Je to stále znát, nebo už máte klid?
„Utichlo to celkem rychle. Tím, že po olympiádě bylo pořád dost různých omezení, nebylo tolik akcí jako po Hrách v Riu. Proto musím říct, že to teď bylo daleko klidnější než v roce 2016. A je vlastně taky pravda, že tam jsem byl jediný olympijský vítěz, vše šlo proto na mě. Teď se to ale rozprostřelo mezi čtyři olympijské vítěze, což bylo fajn. Člověk neměl tolik práce.“
Méně slávy vám vyhovovalo?
„Jo, úplně si na to nepotrpím. Po Riu jsem musel odcestovat a začít trénovat, abych z toho zase vypadl.“
Lukáš Krpálek
Narozen: 15. listopadu 1990 (31 let) v Jihlavě Klub: USK Praha
Trenér: Petr Lacina
Pozice: judista
Největší úspěchy: 2x zlato na OH (2016 do 100 kg a 2020 nad 100 kg), 2x mistr světa (2014 do 100 kg a 2019 nad 100 kg), 3x mistr Evropy (2013 a 2014 do 100 kg, 2018 nad 100 kg), vítěz dvou Grand Slamů (2013), 2x juniorský mistr světa (2008 a 2009), juniorský mistr Evropy (2008).
Další ocenění: 3x vítěz ankety Sportovec roku (2016, 2019, 2021), 13x vítěz domácí ankety Judista roku.
Rodina: ženatý, manželka Eva, syn Antonín, dcera Mariana
