Dvaačtyřicet. Tolik pochybení musel či ještě musí napravit tuzemský Antidopingový výbor. Nešvary, které se nahromadily za uplynulá léta, odhalil audit Světové antidopingové agentury (WADA). Pokud by nedošlo k jejich odstranění, v extrémním případě by českému sportu hrozil zákaz pořádání mezinárodních podniků a sportovci by nemohli startovat pod českou vlajkou a medaile slavit za tónů hymny. „Nechci šířit poplašné zprávy, byla by to nejzazší možnost... Kdybychom připomínky nesplnili, výsledek může být takový, že v podstatě skončíme jako Rusko,“ říká ředitel ADV Jiří Janák. „Ale my je splníme,“ ujišťuje.
Sportovcům plnícím úmornou povinnost dopingového testu se hodí dostat lahev s tekutinou. Zvlášť když odevzdat vzorek tak nějak... nejde. V případě „českých“ testů se ovšem podle pokynů mohli napít – maximálně desetistupňového piva. Když to lidé ze Světové antidopingové agentury zjistili, dílem se prý zhrozili a zčásti smáli. „K dispozici totiž může být jen voda,“ vysvětluje šéf Antidopingového výboru Jiří Janák, jenž převzal funkci v červenci po předchozí ředitelce Petře Volkové. Tu odvolal ředitel Národní sportovní agentury Filip Neusser, jenž fungování a poměry v ADV kritizoval. Na druhé straně výměnu provázely obavy z lobby sportovních právníků zastupujících sportovce.
Zatímco zmíněný případ může vyvolat úsměv na rtech, u dalších nedostatků vytýkaných vrcholné domácí instituci potírající doping ztuhne. Závěry čtyř vyslanců WADA, kteří dorazili do Prahy v listopadu loňského roku, aby poprvé v historii provedli kompletní audit, obsahovaly celkem 42 výtek na třech úrovních: kritická pochybení, high priority a general. Zatímco na nápravu problémů z prvních dvou kategorií je čas už jen do 10. června, u posledních je mezní termín 10. září.
Výhrady se týkají všech možných oblastí. Pokud jde o samotnou instituci, agentura Antidopingovému výboru vyčetla například absenci dlouhodobých plánů, vzdělávacího programu, špatnou spolupráci s dalšími organizacemi či neplnění povinnosti adekvátně informovat WADA o dopingových kauzách. Tomu předcházely potíže se samotným testováním, zajištěním spravedlivého procesu i podrobnější odůvodnění verdiktů. „V jednom případu, který skončil zákazem činnosti na dva roky, bylo rozhodnutí na půl stránky,“ říká Janák.
Jedním z nedostatků při testování sportovců byl nízký počet mimosoutěžních kontrol. „Při soutěžích probíhalo sedmdesát procent testů, mimo ně třicet. WADA přitom chce, aby to bylo přesně opačně,“ vysvětluje Janák. „Celý systém kontrol a testování překopáváme.“ Další potíží byla skutečnost, že komisaři neměli odpovídající přehled o místě pobytu sportovců, kteří ho musejí kvůli možnosti testů podrobně hlásit. Pokud to neudělají, dostávají puntíky, přičemž tři během dvanácti měsíců by měly vést až k zákazu činnosti. Čeští komisaři však místo okamžitého záznamu sportovcům volali, aby si chybějící údaje doplnili. „Antidopingový výbor byl v tomto směru v minulosti laxní,“ tvrdí Janák.
Nedostatečnému počtu kontrol byli podrobováni sportovci s biologickým pasem. Ten funguje na principu dlouhodobého sledování hodnot v krvi a moči a může ukázat na anomálie, aniž by musely být způsobeny využitím nepovolených látek. „Místo tří testů probíhaly dva nebo pouze jeden,“ říká Janák. Vyskytly se také případy nesprávného nakládání s odebranými vzorky. Česko je musí dovážet do laboratoře u Drážďan, protože svou vlastní již nedisponuje. Vzorky krve tak musí předat do druhého dne od odebrání, u moči je lhůta sedm dní. „Občas se stalo, že to bylo od osmi po dvaatřicet dní, to je strašně moc,“ netají Janák.
Audit měl původně proběhnout už v květnu 2020, ale epidemie koronaviru ho opakovaně odložila. Výsledky přišly jako nechtěný dárek na Vánoce, poté se s nimi zaměstnanci Antidopingového výboru seznamovali a začali přijímat patřičná opatření. „Problémy odstraňujeme průběžně, samozřejmě chceme vše vyřešit co nejdříve. Je to ale komplikovaný proces: vše překládáme a posíláme na WADA, ta to připomínkuje a my to opět zpracováváme,“ líčí Janák. Ten je třetím ředitelem Antidopingového výboru za poslední tři roky, což WADA také nevidí ráda. „Pak chybí kontinuita,“ upozorňuje Janák. Po nástupu to podle svých pocítil sám. „Měl jsem vymazanou e-mailovou komunikaci, začínal jsem na zelené louce,“ připomíná.
Pokud by Antidopingový výbor nápravu nezvládl, WADA vy mohla přikročit k citelným sankcím. V Česku by nebylo možné pořádat mezinárodní soutěže, tuzemští sportovci by nemohli startovat pod českou vlajkou. Tedy podobně jako ti ruští. Janák, jenž upozorňuje na dědictví, které na ADV převzal, si však nepřipouští, že by vše došlo tak daleko. Stejně jako Neusser. „Jsem přesvědčen, že se to nestane,“ je si jistý šéf Národní sportovní agentury, jež je zřizovatelem ADV. „Závěrům WADA vycházíme naproti, ředitel Antidopingového výboru komunikaci s ní zvládá.“
Neusser: Károlyi? Máme zjevné důkazy
Audit WADA není jedinou kontrolou, která na Antidopingovém výboru proběhla a odhalila trable. Pozornost na ADV zaměřila také Národní sportovní agentura. Právě její předseda Filip Neusser odvolal tehdejší ředitelku výboru Petru Volkovou, jež ve funkci vydržela rok. „Měl jsem signály a zásadní indicie o špatném hospodaření a fungování Antidopingového výboru. Musel jsem to řešit prakticky okamžitě,“ ohlíží se Neusser.
Z kontroly NSA podle něho vyplynulo třiadvacet pochybení, například co do uzavírání smluv nebo odměňování. K témuž závěru došel forenzní audit období od ledna 2018 do června 2021, který u společnosti Ernst & Young objednal nástupce Volkové Jiří Janák. Ten do čela ADV nastoupil loni v červenci. Podle Janáka došlo k netransparentnímu výběru dodavatelů služeb, konkrétně pokud jde o marketingové předměty v hodnotě 768 tisíc korun, problémem byla také chybějící dokumentace prokazující plnění právnických a poradenských služeb v hodnotě 274 tisíc, překračování rozpočtu nebo sporné vyplacení odstupného Volkové. „To se ještě bude řešit v souvislosti s právními rozbory a případnými dalšími postupy,“ naznačuje Janák.
Neusser se kromě Volkové zaměřil i na vlivného právníka Alexandera Károlyiho, který byl předsedou Rady expertů Antidopingového výboru a místopředsedou Národní rady pro sport, poradního orgánu NSA. Zároveň odmítal obvinění, že měl vliv na jednání či rozhodování arbitrážní komise, někdejšího nejvyššího odvolacího orgánu v dopingových případech. Její roli nově převzal Národní rozhodčí soud pro sport.
„Existovalo velké propojení s paní ředitelkou Volkovou a máme zjevné důkazy o tom, že ovlivňoval chod arbitrážní komise, která měla být totálně nezávislá. Máme důkazy o tom, že řídil veškerou její agendu,“ tvrdí Neusser. „Jsou jimi třeba maily, jak ze sekretariátu Antidopingového výboru odcházely informace na arbitrážní komisi. Automaticky to šlo přes doktora Károlyiho.“
Známý právník, jenž působí jako ombudsman Českého olympijského výboru, na jehož předsedu Neusser původně kandidoval, již ve strukturách Antidopingového výboru nebo Národní sportovní agentury nefiguruje. „Po mém nástupu jsem se s ním setkal a řekl mu, ať s jakoukoli spoluprací nepočítá,“ tvrdí Neusser.
Nový sportovní soud: vzorem je CAS
Fungovat na podobných základech jako Mezinárodní sportovní arbitráž (CAS). Takovou ambici má Národní rozhodčí soud pro sport, který je nově poslední instancí v dopingových případech. „Hlavním cílem je přijetí základních principů CAS, především zajištění nestrannosti a spravedlnosti, a také zdůvodnění nálezů,“ říká jeho šéf Jan Brodec. Bývalý judista se zabývá mezinárodním obchodním právem a řešením sporů v rozhodčím řízení.
„Oslovili jsme ho jako odborníka a českého zástupce v CAS, to je významná vizitka. Chtěli bychom mezinárodní zkušenosti implementovat do českého prostředí,“ říká předseda Národní sportovní agentury Filip Neusser.
Vedle Brodce v předsednictvu působí známá sportovní právnička Markéta Vochoska Haindlová, Pavel Hamerník, Miloš Olík (předseda Sboru rozhodců FAČR) a Petr Šustek. „Členové jsou odborně nezpochybnitelní, nikdo nemůže říct, že by jakýkoli z nich byl ve střetu zájmů,“ ubezpečuje Neusser.
Rozhodčí soud nahradil někdejší Arbitrážní komisi NSA. První instancí pro řešení dopingových kauz jsou zatím i nadále disciplinární komise jednotlivých svazů, byť někdy mohou své sportovce „chránit“. „Konec už je zcela nezávislý, transparentní,“ libuje si Neusser.
Do budoucna je však podle něho cílem dostat na stůl rozhodčího soudu i úvodní fázi projednávání jednotlivých případů – v tomto směru také budou svazy informovány. Nyní měly možnost nominovat nezávislé rozhodce. V tříčlenných rozhodčích senátech, jež budou rozhodovat kauzy, budou vždy dva z nich plus jeden z členů předsednictva soudu.
Časem by se pak jeho působnost mohla rozšířit. „Aspirujeme na to řešit i jiné případy než doping, být platformou také pro rozhodování dalších sporů,“ naznačuje Brodec.
