Tělocvikáři bijí na poplach. Množí se prý počet omluvenek a fyzická zdatnost dětí se rapidně zhoršuje. Ukázal to průzkum nově založené Asociace trenérů a učitelů tělesné výchovy, která chce pomoci tuto neutěšenou situaci řešit. „Někdy stačí, když dítě zakašle, a nemusí cvičit,“ shodují se.
Hodiny tělesné výchovy patřily dřív k nejoblíbenějším předmětům. Za poslední roky se to však změnilo. V dnešní době není výjimkou, že půlka dětí ze třídy necvičí. Situaci prý ještě zhoršila pandemie koronaviru. Jak ukázal průzkum Asociace trenérů a učitelů tělesné výchovy, do kterého se zapojilo více než 200 tělocvikářů, se od té doby zvedl počet omluvenek až o 52 %. Problémem se však většinou nikdo nezabývá, protože je tělesná výchova na školách vnímaná jako druhořadý předmět.
„Já si naopak myslím, že je to jedna z nejdůležitějších hodin. Díky pohybu se dítě lépe koncentruje. Má to mnoho zdravotních benefitů pro fyzickou i duševní stránku. Kondice dětí se zhoršuje a my jako učitelé tomu chceme samozřejmě zamezit. Máme k tomu ale omezené nástroje,“ tvrdí Miroslav Petr, děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) a předseda nově vzniklé Asociace trenérů a učitelů tělesné výchovy.
Učitelé navíc často nemají oporu ani v rodičích. „Stalo se, že rodič třináctileté dívky měl problém s tím, že se jeho dceři během míčových her zlomil umělý nehet. A pokud se to stane i příště, bude to po učiteli chtít zaplatit,“ popsal Petr situaci, která se přihodila na nejmenované škole.
Snahu tělocvikářů také komplikují někteří lékaři. Ti dětem podepisují úplné uvolnění z tělocviku. Řadu aktivit by žáci přitom zvládli bez omezení a stačilo by jim tak pouze uvolnění částečné. „Na základní škole bylo ve školním roce 2015/2016 uvolněno dva až dva a půl žáka na školu. Na střední škole je těch lidí něco mezi 26 a 30. To je nárůst asi o 1200 procent mezi těmi stupni škol. To nijak nevysvětlíte, to nedává smysl,“ říká Kamil Kotlík, profesor Oddělení pedagogiky a didaktiky tělesné výchovy FTVS Univerzity Karlovy.
Učitelům se nelíbí, že se kvůli obecně horší fyzičce zmírňují také limity na vysokých školách. Pokud se člověk hlásí na tělovýchovný obor, stačí, aby splnil mírnější požadavky než jeho předchůdci. „Naposledy jsme k tomu přikročili u plavců,“ říká Miroslav Petr, který má zkušenosti coby děkan Fakulty tělesné výchovy a sportu (FTVS) univerzity Karlovy. „Stalo se nám například také, že jedna uchazečka v rámci přijímaček ani nedokončila běh na 1000 metrů. V odvolání napsala, že jí po tomto výkonu bolí nohy, ale kdyby to mohla po pár dnech zopakovat, tak by to šlo. Taková odůvodnění jsme v minulosti opravdu nemívali,“ líčí.
Neochota dětí sportovat, podporovaná rodiči a v některých případech i lékaři, navíc působí demotivačně na samotné učitele tělesné výchovy. Když se k tomu přidají nedostatečné mzdové podmínky, není divu, že řada z nich raději volí odchod do jiných oborů. Vyučování tělesné výchovy se tak často svěřuje i pedagogům, kteří vystudovali odbornost na jiné předměty
„Bohužel někteří z nich opouští školství po krátké době praxe. Jedním z důvodů je nedostatečná finanční podpora. Často se také stává, že absolventi pedagogických škol v tomto oboru se nakonec rozhodnou do praxe vůbec nenastoupit. Potřebujeme zastání a větší společenskou prestiž,“ dodal Miroslav Petr.
Nově založená Asociaci trenérů a učitelů tělesné výchovy by chtěla napomoci tuto neutěšenou situaci v českém školství vyřešit. Současně by ráda změnila i současnou podobu hodin tělesné výchovy, která je pro řadu dětí neatraktivní. „Je potřeba nadchnout generaci dětí, která valnou část času žije v digitálním prostředí. Je potřeba jim vysvětlit, aby dobře spravovaly fyzickou stránku svého těla a tím dělaly něco pro své zdraví. Tyhle věci přeci stát nemůže opomíjet,“ upozornil Miroslav Jansta, šéf České unie sportu.
