Sportovní legendy z tělocvičny varují před průšvihem! Děti kynou, jejich zdraví je v ohrožení
Oba jsou legendy svých sportů. Hráli v nejlepších ligách a svět jim ležel u nohou. Dnes se hokejista Martin Procházka, šampion z Nagana, a nejlepší ragbista české historie Jan Macháček věnují sportu z jiné stránky – jako učitelé tělocviku. V dalším díle podcastu Branky, děti, rodiče pak mluvili o varujícím tloustnutí dětí, ztrátě fyzické kondice i o nechuti teenagerů při sportu i v životě soutěžit. A jak k tomu všemu přispívá napojení dětí na novodobou drogu – mobilní telefony? A proč alibističtí politici a nefunkční stát v oblasti školství na to všechno jen apaticky kouká?
Čísla hovořící o kondici českých dětí jsou alarmující. Tak například 49 procent středoškoláků neudělá leh sed, přes 20 procent dětí je v kritické zóně fyzické zdatnosti a za posledních 25 let vzrostla hmotnost dětí od 11 do 19 let téměř o čtvrtinu.
Co to znamená? Jestliže na přelomu tisíciletí měl 15letý žák první ročníku střední školy v průměru kolem 48-50 kilogramů, nyní se mu při vkročení na váhu ukáže minimálně šedesátka. A téměř třetina všech dětí tak trpí obezitou či nadváhou.
„To je hrozné. A bohužel musím potvrdit, že to tak je. Stačí se podívat na třídní fotku nyní a před dvaceti lety. U prvňáčků ještě takový rozdíl neuvidíte, ale na druhém stupni? Těch oplácaných dětí je tam podstatně víc,“ říká Jan Macháček, učitel tělocviku na ZŠ Jana Ámose Komenského na Praze 6.
Tři hodiny v lavici a mozek při učení vypíná
Problém prý nastává ve chvíli, kdy se děti dostanou do školních lavic. „Ze školky ještě přijdou docela rozpohybované, zvyklé na každodenní pohyb. Ale pak si sednou a nehýbou se. A v rozvrhu jim přibývá jedenáctá hodina češtiny, informatika, jazyky, jen s tělocvikem se nic nedělá. Všechno je důležitější než pohyb,“ zlobí se Macháček.
„A proč se tenhle styl frontální výuky nezmění? A proč má být pro děti vůbec důležitější psaní a počítání než pohyb,“ ptá se v podcastu jeho moderátorka a legendární lyžařka Šárka Strachová. „To říkáš přesně, Šárko,“ reaguje Macháček a upozorňuje na to, že mozková kapacita při sezení v lavici rychle drasticky klesá: „Po třech hodinách je někde na deseti procentech. To dítě už prostě není ani schopné myslet. Pohyb je potřeba i z tohoto důvodu.“
Čtyřnásobný mistr světa a olympijský vítěz z Nagana Martin Procházka pak z pozice učitele „těláku“ na I. soukromé střední škole na Kladně přidává další poznatek. „Mojí motivací a ambicí je probudit v těch dospívajících klukách a holkách soutěživost a chuť se vůbec hýbat. Já jako kluk jsem byl zvyklý každý den jít ven a tam se o něco rvát, soupeřit. Hodně dnešních dětí ale tohle vůbec nechápe,“ krčí rameny.
„Ven totiž nechodí a nemají tak s kým soutěžit. Když pak hrajeme třeba volejbal, ptají se mě, proč to vůbec děláme. No přece proto, abyste vyhráli, říkám jim. Často pak slyším, že to je přece jedno, kdo vyhraje. Občas mně to pak nedá a pustím se do hry s nimi. Hrajeme o pytlíček bonbónů a já je teda vyhrát chci, hecuju je. Někdy tenhle osobní příklad zabere,“ popisuje.
Chytré telefony? Droga pro líné děti
Oba slavní tělocvikáři se pak shodují na tom, že velkou konkurencí pro sportování a vůbec hýbání se dětí jsou dnes digitální zařízení. „Neplatí tak trochu, že chytré telefony dělají líné a hloupé děti?“ ptá se spolumoderátor podcastu a šéfredaktor iSport.cz Lukáš Tomek.
„Je to obrovský problém,“ kývá hlavou Procházka a Macháček ho doplňuje: „Je to pro děti jako droga. Dává jim to větší uspokojení než se hýbat.“
A čas, který dnes děti tráví s obrazovkou mobilu v ruce, je opravdu alarmující. Skoro tři a půl hodiny u žáků na prvním stupni se postupně zvýší až na skoro sedm hodin u středoškoláků. „Ne nadarmo už má řada škol zákaz používání mobilů během pobytu ve škole,“ říká Jan Macháček, jediný český ragbista, který kdy byl vybrán do světového výběru týmu Barbarian.
A co se s tím vším dá dělat?
Podle obou hostů je nutné změnit celý systém přístupu k pohybu. A hlavní roli tady má prý hrát právě škola. „Pohyb a zdraví je jedna spojená nádoba. Čím zdravější populace, tím menší výdaje státu. Tak jak to, že to tu nikdo neřeší? My se tu vytahujeme medailemi profesionálů, ale zdraví populace se dá výrazně zlepšit díky pohybu. Pojďte se ptát politiků, proč na to takhle kašlou,“ vyzívá Macháček.
Martin Procházka pak rodičům radí, aby svým dětem nabídli co největší škálu sportů. Tak aby si měli šanci postupně vybrat ten, který je bude bavit a přinášet jim radost. „Je blbost děti specializovat už někdy v pěti letech. Já jsem postupně prošel asi osmi sporty, než jsem začal hrát jen hokej,“ popisuje.
„Tohle mají rodiče slyšet,“ reaguje na to Macháček a přidává vlastní zkušenost. „Já jsem taky držel ragbyovou šišku poprvé v ruce až někdy v patnácti. Dejte dětem volnost, ale veďte je ke sportu,“ uzavírá otevřené povídání.
