Mirai: Ožralí trenéři do dětského sportu nepatří. Zpěvák o tátově incidentu a inspiraci Japonskem
Zpěvák Mirai Navrátil patří k největším hvězdám současné tuzemské hudební scény. V dětství se ovšem oháněl tenisovou raketou, a kdo ví, kam by to dotáhl, kdyby později nepoznal kouzlo kytary. V jeho rodině má sport stále výsadní postavení. Bratrům učaroval basket, stejně jako otci, který ve Frýdku-Místku spolufinancoval výstavbu nové haly. Právě v ní došlo na začátku roku ke kurióznímu incidentu, který nastavil precedens v disciplinárních řádech.
V lednu se nedohrál zápas ligy juniorů mezi Frýdkem-Místkem a Chomutovem, protože se trenér Severočechů Daniel Hušek nechtěl přezout z pohorek. Následně byla přivolána městská policie a ukázalo se, že kouč má v žíle 0,91 promile alkoholu. Na základě toho Zdeněk Navrátil, otec známého frontmana skupiny Mirai a šéf klubu, odmítl poskytnout halu k dohrání zápasu.
Sportovně technická komise ČBF následně rozhodla nečekaně: duel kontumovala ve prospěch Chomutova a Frýdku-Místku udělila pokutu. „Nehodlám se smířit s rozhodnutím, které ustavilo precedens, podle kterého si u nás a zřejmě kdekoliv jinde každý trenér může dělat, co se mu zlíbí. Může se pohybovat a řídit zápas mládeže v silně podnapilém stavu a může devastovat majetek našeho klubu,“ reagoval Navrátil starší.
Zaznamenal jste tento až lehce bizarní případ týkající se vašeho otce?
„Vím, že se to stalo, kámoši se mě ptali, o co jde, ale nebyl jsem u toho. Umím si představit, že mého otce dokáže vytočit nějaký opilý člověk, který nedodržuje pravidla, na kterých to tam stojí. Do dětského sportu ožralí trenéři nepatří. Nešlo to úplně ruku v ruce s jeho filozofií a přístupu ke sportu. Přišlo mi úsměvné, že utkání nakonec vyhrál Chomutov a táta byl tím, kdo dostal pokutu. Byla to sranda, ale myslím, že je morálním vítězem této kauzičky (úsměv).
Basketpoint hraje druhou ligu, především se však zaměřuje na mládež. Členská základna sahá k tisícovce dětí. Jak se stalo, že váš otec postavil ve městě halu?
„Ani nevím, kde se to pobláznění do basketbalu vzalo, takže jsem rozhodně nebyl tím, kdo mu poradil, aby stavěl halu. Zato se mi líbí, jakým způsobem se stará o děti, jak to funguje, a dodržují se pravidla. Inspiroval se systémem sportu v Japonsku, kde byli bráchové rok a chodili do školy, stejně jako půlroku v Greensboro v USA. Tam je nastavený systém, že sporty a kroužky jsou součástí školy. U každé se nachází velké hřiště, kde si můžete cokoli zahrát. Všichni tam kolem toho fungují, uklízí, zametají, nestará se o to žádná paní uklízečka. Podobně hezké momenty se snaží implementovat sem.
Sám jste hrával tenis, ale zbytek vaší rodiny je spíš basketbalový. Kde to vzniklo?
„Rodina žije basketem a můj táta úplně. Organizuje práci ostatních lidí, nebo sám někde zametá. Přitom basket nikdy nehrál, i když to byl jeho sen, který si realizuje teď na „stará kolena.“
Vás by tedy dění v NBA či výkony Víta Krejčího v Atlantě tolik nezaujaly…
„To samozřejmě ano a ještě o něco víc našeho kytaristu Tomíka, který neustále sleduje všechny možné trejdy, sám se byl podívat na Lakers, viděl ze dvou metrů LeBrona Jamese, prožívá to. Když nastane play-off, vím od něj všechno.“
Basket hráli vaši oba bratři, Maxmilián a Benjamín, který dokonce v sezoně 2020-2021 v 16 letech nastoupil do dvanácti zápasů seniorské nejvyšší soutěže KNBL za Ostravu pod vedením Petera Bálinta a býval mládežnickým reprezentantem…
„Věnuje se mu už právě jen nejmladší brácha Ben. Přijde mi, že ho má jako doplněk, začal totiž studovat Matfyz, nemá v sobě nějakou NBA motivaci. Oba to vždy brali jako možnost k super vzdělání v Americe, dostat se na college (vysokou školu). Nakonec je brácha matfyzák, tak jsem z toho překvapený.“
Vystudoval jste Právnickou fakultu Masarykovy univerzity v Brně a v mládí se věnoval tenisu. Jakým jste býval hráčem?
„Hrál jsem závodně, proto mám mezi tenisty kamarády, například Jirku Pavláska nebo Romana Jebavého. Tenis mám rád, i když to u mě nebylo na grandslamy, takže jsem ho zavčas zabalil. V podstatě každý večer sleduju, co se děje. Dívám se na highlighty, třeba nedávno z turnaje v Miami.“
Není tajemstvím, že občas vyrážíte na grandslam zafandit…
„Před dvěma lety lety jsem byl s Jirkou Veselým na Wimbledonu. Dostal jsem se tam i na kurty, kde trénovali hráči, takže jsem měl možnost vidět neuvěřitelné množství hvězd na jednom místě. Je to epičtější v tom, že když si vystojíte řadu a dostanete se na kurt, uvidíte dva hráče. Ale v tomto případě šlo o mého dětského hrdinu Juana Carlose Ferrera s Alcarazem, který to celé vyhrál. Ještě jsem potkal Zvereva i české hráče, což mě bavilo. Jenže co čert nechtěl, Jirku jsem na grandslamu vlastně hrát neviděl, protože v Londýně, kde pořád prší, se dva hrací dny zrušily. Potom hrál s Kordou, který tvrdil, že to tam přišel celé vyhrát a Jirka ho v prvním kole sundal. A na French Open jsem nestihl jeho pětisetový zápas s Tsisipasem na hlavním kurtu Philippa-Chatriera.“
Věnujete se tenisu aspoň rekreačně?
„Přestal jsem, protože jsem si trochu zranil ruku. Tenis mám rád, ale víc ho sleduju, než hraju. Jsem spíš couch potato (gaučový typ fanouška – pozn. red). Zároveň jsme postavili ve Frýdku-Místku padel. Máme dva standardní kurty a jeden singlový. Do padelu jsem se zamiloval, hrajeme si ho ve volném čase, to mě stále aktivně baví.“
Kdo je Miraiův otec Zdeněk Navrátil |
|
