Video se připravuje ...
PŘÍMO Z LONDÝNA | Za svůj největší sportovní výkon posledních let má absolvování Beskydské sedmičky, závodu na 101 kilometrů. Borci, kteří ho předbíhali, mu občas škodolibě připomněli slova jeho hitu: Když nemůžeš, přidej. Zpěvák Mirai Navrátil (30) sice není žádný vytrvalec, v mládí však patřil mezi nadané tenisty. A přestože už dávno vyměnil raketu za kytaru, náklonnost k bílému sportu mu zůstala. O tom svědčí i jeho návštěva letošního Wimbledonu, kde poctivě obcházel zápasy českých tenistů.
Jak se vlastně zrodil váš výlet do All England Clubu?
„Kamarádím s Jirkou Veselým, který chodí na naše koncerty. Sám jsem kdysi hrával tenis. Dokonce jsme proti sobě nastoupili ve starších žácích na mistrovství republiky ve Frýdlantě, muselo to být zhruba před dvaceti lety.“
Kdo vyhrál?
„Utkali jsme se v deblu a my jsme s Jirkou a jeho parťákem prohráli. Jestli mám nějaký zářez z bitev proti současným profíkům, je to vítězství nad Adamem Pavláskem. Jen je třeba přiznat, že je o dva roky mladší, což je v dětství docela dost znát.“
Váš mladší bratr hraje stále basketbal na vysoké úrovni. Kdy jste vy s tenisem začal a jak dlouho jste u něj vydržel?
„Hrál jsem od první třídy. Dostal jsem se i do tenisového střediska mládeže, svaz nám platil trenéry a přispíval na přípravu. Jednou jsem postoupil do finále áčkového turnaje ve starších žácích. Zhruba ve čtrnácti jsem se ocitl na vrcholu kariéry.“
A pak?
„Pak jsem objevil kytaru. S ní mě to bavilo víc. Taky jsem pochopil, že na kurtech bych asi neaspiroval na nějaké vysoké cíle. Sportovní úsilí jsem zabalil včas.“
Hrajete dodnes aspoň pro radost?
„Chodím si ťuknout. Akorát jsem si o Vánocích na mejdanu zlomil nadvakrát ruku a urval všechny šlachy. Takže jsem měl pauzu. Před dvěma týdny jsem si opatrně zahrál. Ale už se trošku rozpadám.“
Takže jste především fanouškem?
„Jo, sleduju tenis. Před spaním si na You Tube pouštím sestřihy aktuálních zápasů.“
Máte nějaké oblíbence?
„Jako každý teď okukuju Alcaraze. Líbí se mi jeho umění a taky povaha ryzího sportovce. Zároveň mě baví zlobivci typu McEnroea nebo Kyrgiose. Nedávno jsem na Roland Garros viděl i Dána Runeho, hraje neskutečně, ale jeho chování mi moc sympatické není.“
Mrzí vás, že se Kyrgios z Wimbledonu na poslední chvíli odhlásil?
„No, to je hrozná škoda. Na něj bych se megarád podíval. Loni tu byl ve finále, že?“
Ano. Jak tu podporujete Jirku?
„Spím u něj v bejváku, který stojí sedmdesát metrů od brány do areálu, což je superluxus. Sice jenom na matračce, ale stejně je to zážitek. Jirkův kondičák David Vydra říká: Hele, když chceš vyhrát, musíš mít perfektní podmínky. Podobně při Wimbledonu bydlí všichni Djokovičové a Nadalové. Jezdit denně hodinu tágem do hotelu v centru, nedejbože po nějakém pětisetovém zápase, totiž není úplně rozumné.“
Jak snášíte skromné ubytovací podmínky?
„Mohl jsem si najít nějaký hotel. Ale baví mě sledovat celou tu přípravu na turnaj, tréninky. Jsem rád v centru dění... Je to taková backstage. Komfort může jít na pár dní stranou. Jirkova manželka navíc skvěle vaří. Například česká míchaná vajíčka v Londýně chutnala naprosto brilantně.“
Jak často sám sportujete?
„Ptáte se, protože mám cígo v ruce? (směje se) Ale ne... Nedokážu si svoje fungování představit bez pohybu. Hledám nějaký balanc. Pořád jezdím po koncertech v dodávce, chodím na večírky a tak. Sport mě očišťuje. Jsem z Beskyd. Když můžu, vybíhám na Lysou Horu, na Smrk. Absolvoval jsem Beskydskou sedmičku, závod na 101 kilometrů.“
Vážně?
„No jasně. Lanařil jsem na něj i Jirku, ale on už odlétal na turnaje do Ameriky. I když dobře, že nemohl, protože by ho tahle legrácka úplně zmasakrovala.“
Jak jste ji zvládl vy? Doběhl jste?
„Spíš jsem dokulhal. Jak mě tělo úplně neživí, mohl jsem si tohle devastující dobrodružství dovolit.“
Prožíváte Jirkovy zápasy?
„Slíbili jsme si, že se budeme navštěvovat. Bohužel jsem propásl jeho utkání na Roland Garros, kde ho v prvním kole nasadili už na neděli, zatímco já jsem se do areálu dostal až v pondělí. Škoda! Tsitsipase už měl skoro na lopatě. Jsem ale rád, že pořád dokáže přehrávat i ty nejlepší. Loni v Dubaji porazil Djokoviče, se kterým má bilanci 2:0. Tím se jen tak někdo pochlubit nemůže.“
Kde se vám líbí víc? V Londýně, nebo v Paříži?
„Atmosféra je naprosto odlišná. Tady se mi líbí taková ta tradičnost Wimbledonu. Mimochodem jsem tu před jedenácti lety viděl olympijské finále Murray - Federer. Obecně mám radši anglické vibes než ty francouzské. Ale když jsem tu seděl na centrkurtu na Djokovičovi, viděl jsem kolem sebe jenom důchodce. Tak mě napadlo: Kdo sem bude za pár let chodit? V Paříži chodilo na tenis víc mlaďáků.“
Témata:
sport, jiří veselý, Olympijské hry, tenis, finále, Londýn, French Open, Paříž, All England Lawn Tennis and Croquet Club, Adam Pavlásek, Mirai Navrátil, Sport na Heureka.cz
Související články
