Zacha? Jeden z tisíce, jinak cesta do pekel, říká táta Prskavec. A popisuje jejich směr
Když se děti bavily o tom, co by jednou chtěly dělat, on měl jasno: „Já chci být kajakář!“ Ostatní děti ve školce se divily, vždyť to prý není zaměstnání… Ale malý Jiří Prskavec si trval na svém. A vida, stalo se. Je olympijský šampion a dvojnásobný mistr světa. „Ač se to navenek zdálo jako divné, přišel a řekl: Já to vyhraju, já si věřím,“ vybavuje si otec Jiří v dalším díle podcastu Branky, děti, rodiče. V něm popisují svojí cestu na vrchol. Která byla o něco jiná než u Pavla Zachy. Také tohle rozebírá úspěšná dvojka.
Slavný moment přišel hlavně při olympiádě v Tokiu. Hrdý táta, jako první trenér i první gratulant, v cíli syna objal, televizní záběry obletěly svět. „Dokonce u toho bylo i pár slziček. Přitom když jsem mu před lety přivřel prsty do kufru u auta, nebyla ani jedna,“ směje se kajakář.
K tomu, že je „Jířa“ nejlepší na světě, došli o něco jinou cestou, než kterou v jednom z předešlých dílů podcastu z dílny webu iSport prezentoval Pavel Zacha, otec hokejového mistra světa z Prahy. Ten syna už od mládí chystal na kariéru profesionálního sportovce.
„Mám dojem, že to je jeden z tisíce případů, kdy se to povedlo. Ale jinak je takový přístup pro běžného rodiče cestou do pekel. Jednomu z tisíce se to povede a pak je to o to lepší a sladší,“ komentuje to Prskavec starší, jenž výchovnou metodu kamevéda, kterou vypracoval Zacha, dobře zná. Četl i jeho knížky. Ale sám by se takovou cestou rozhodně nevydal.
„Na sportu je hezké, že je daleko víc cest, jak dosáhnout úspěchu,“ reaguje otec kajakářského šampiona.
„Trenér by si měl dávat pozor, aby závodníky podporoval, dával jim vnitřní sebedůvěru, ale aby do toho nepromítal přehnané ambice. Je třeba najít správný balanc,“ upozorňuje Prskavec starší, sám někdejší kajakář, účastník dvou olympijských závodů a majitel světového bronzu.
V podcastu popisují jejich cestu, která vyvrcholila zlatem v Tokiu. Nejlepší kajakář planety je dlouhodobým vládcem svojí disciplíny. Odmala si věřil. „Ač se to navenek zdálo jako divné, přišel a řekl: Já to vyhraju, já si věřím, já to prostě dám. Spousta lidí si říkala, že není normální se takhle vytahovat,“ vybavuje si táta a trenér v jedné osobě.
„Nikdy jsem si nemyslel, že bych byl namachrovanej,“ reaguje pobaveně majitel dvou olympijských medailí, dvojnásobný mistr světa a pětinásobný evropský šampion.
Klíčovou postavou jejich příběhu je i maminka Marcela, také někdejší reprezentantka ve vodním slalomu a později rodinná i týmová fyzioterapeutka. Byla to ona, kdo se synovi věnoval v době, kdy poprvé usedl do lodě. „Nebýt jí, tak jsem ani nejezdil,“ přiznává slavný syn.
- Proč jim pomohl pobyt v Kanadě, kde jezdili na divokých řekách?
- Jak dopadly jejich vzájemné souboje?
- Jaké to je, když Prskavec starší trénuje i synovy největší rivaly?
- Jaké mají rady pro rodiče sportujících dětí?
O tom všem, ale i o dalších zajímavostech táta a syn Prskavcovi hovoří v dalším díle podcastu Branky, děti, rodiče. Diskutovali opět s lyžařskou šampionkou Šárkou Strachovou, stálou průvodkyní pořadu, a tentokrát s jeho dlouholetým redaktorem Zdeňkem Jandou.
Podcast, který se věnuje světu dětského sportování, najdete na všech podcastových aplikacích i na youtube.
