Se sestrou Lucií mohla reprezentovat Česko ve sjezdovém lyžování, ale Simona Hrstková Dala přednost volnosti. Užívá si hor, dlouhých lajn a prašanových oblouků. Hezká drobná blondýnka je jednou z mála českých freeriderek, která se nevyhýbá závodění. Na jednom z nich se před dvěma lety proslavila.
Při Czech Scott Ride si na kopci ve švýcarském Davosu zalétala jako Superman.
Co jste v tom Davosu vlastně prováděla?
„Skočila jsem ze skály, ale odraz bohužel nebyl ideální. Byla tam zasněžená skalka, se kterou jsem nepočítala. Měla jsem se odrazit a dopadnout po nohách na lyže, místo toho mě lyže katapultovaly a já letěla po hlavě. Ve vzduchu jsem zjistila, že jiná šance není, než tu skálu nějak přeletět. Udělala jsem desetimetrový kotoul letmo, naštěstí se mi nic nestalo. Dopadla jsem do prašanu, odešla jsem po svých. Ještě jsem se chtěla vrátit pro lyže, které zůstaly nahoře na skále, ale bylo to nějak moc vysoko.“ (směje se)
Měla jste ve vzduchu čas přemýšlet, jak skálu co nejlíp přeletět?
„Tenkrát jsem právě zjistila, že se to dá. Je to sice otázka pár vteřin, ale člověku opravdu mozek funguje strašně moc. Abych tu skálu přeletěla, napjala jsem ruce a tělo, to byl ten slavný Superman. Jakmile jsem viděla, že jsem pod skálou, tak jsem to zabalila do klubíčka a byl z toho kotrmelec.“ 
Neumím si moc dobře představit, jak se závodí ve freeridingu. Přijedete pod kopec, který vám někdo vybere. Co se stane pak?
„Vyznačí se linie, kde se bude závodit. Nemusí to být celý svah, jenom jeho část, třeba od určité skály ke druhé, kde se rider musí pohybovat. Vy se na ten kopec podíváte a vyberete si takzvanou lajnu, kudy pojedete. Vybíráte to tak, aby to bylo náročnější, dobré je, když skáčete. Když je terén exponovanější, jsou v něm skály, to všechno se hodnotí, přináší to plusové body. Snažíte se zkrátka linii vybrat tak, aby se líbila vám i porotcům.“
Rozhoduje pouze technická hodnota jízdy, nebo je důležitý i čas?
„V minulosti se hodnotila nejrůznější kritéria, která jsou tam sice teď zakomponována taky, ale jde spíš o všeobecný pohled na jezdce. Jestli kontroluje jízdu a lyže, jestli je jízda dost agresivní, jestli jezdec celou dobu ví, kde je. Jsou tam skoky, nejsou tam skoky... Čas většinou nehraje roli, není to hlavní kritérium, ale na některých závodech je řečeno, že se jezdec musí dostat do cíle třeba do dvou minut.“
Čím dál víc mi to připomíná krasobruslení - závodníci vydaní napospas porotě. Určitě rozhodují známá jména, kontakty a něco za něco.
„Můj tatínek, lyžařský trenér, říká, že co není na čas, není spravedlivé. Jakmile se jedná o dojem, je hodnocení vždycky těžký. Někdy se po závodě vyskytnou názory, že to porotce zhodnotil špatně, nicméně jim musíme věřit, že jsou objektivní a že nikomu nenadržujou.“
Závod máme zdárně za sebou. To se pak půjdeme rozparádit na party, ne? „Když jedeme s partou na týden zalyžovat si do Alp, večery jsou poklidné. Sedíme v apartmánu u vínka a díváme se na freeridová videa. Na závodech jsou afterparty, to je pravda, a na nich se hodně oslavuje. Všichni totiž drží při sobě. Není tu taková rivalita jako v alpském lyžování, což vím od sestry Lucky, která je v reprezentaci. U nás si lidi úspěch přejí. Obdivuje se, co jeden dosáhl, a ne že se někdo užírá, že ho musí příště předjet.“
Jak se dá na takové závody nejlíp trénovat?
„Být na horách co nejvíc. Učit se z hor. Jezdit na různé svahy. Každý svah, každá hora je jiná. Čím víc budete jezdit, pozorovat jednotlivé nuance, skály, stromy a pak si sami sjíždět svahy, tím víc se vlastně učíte a připravujete na závody. O víkendu jsem teď byla v Rakousku, byly výborné podmínky, hromada prašanu. Musíte přemýšlet – tady to je nafoukaná strana, tady by se to mohlo utrhnout, tady ta strana zase vypadá docela příjemně, že by se sníh mohl držet. Díváte se i na to, jak je sníh vytvořený.“
Já bych řekla, že hlavně člověk nesmí být strašpytel.
„To nesmí. Ale v první řadě musí umět zhodnotit své schopnosti. Opravdu se nevyplácí riskovat – nevím, co pod tou skálou je, ale stejně ji radši skočím, protože chci vyhrát. Pod tou skálou může být další skála... Jsou i takoví, kteří bezmyšlenkovitě skáčou a jedou. Ale myslím, že o tom freeriding není.“
Co dalšího ve Sport Magazínu najdete?
- Celý rozhovor se Simonou Hrstkovou
- Deset rájů freeride lyžování - vybrali jsme lokality vhodné pro extrémní ježdění
- Rozhovor s martinem Březinou - průvodce a freriderový lyžař ve společnosti
- Profil legendy snowboardingu Terje Haakonsena
