Šampion Konečný: Hamleta jsem měl sundat
FOTOGALERIE - Říká se, že obhájit titul je těžší než ho získat. V případě boxera Lukáše Konečného tohle sportovní rčení neplatilo. V pátek večer jasně porazil na body Arména Hamleta Petrosjana a ochránil tak svůj pás pro mistra Evropy ve váze do 69,8 kg, který v říjnu získal po tvrdé bitvě. Nejlepší Čech se přesto chce titulu vzdát. Vše proto, aby se mohl stát světovým šampionem.
Celkem 1500 diváků v pražské hale na Podvinném mlýně mu aplaudovalo vstoje. Boxer Lukáš Konečný během obhajoby evropského titulu předvedl taktiku i tvrdost.
Armén Petrosjan se ho proto bál. Nebyl to soupeř, který by se mu mohl rovnat a 33letý Čech nemusel ukázat úplně vše, co umí. Často se při 46. výhře kariéry šetřil. I to je důkaz, že patří do nejužší světové špičky.
Vaše výhra vypadala hodně jednoznačně. Cítil jste to v ringu stejně?
„Jsem relativně spokojenej, zápas to byl slušný a jsem měl ho relativně pod kontrolou, nebylo to žádný ořezávátko, měl tvrdý údery, tyhle hubený šlachovitý kluci jsou prostě takoví. Co mě asi nejvíc poznamenalo, byly hlavičky. Schytal jsem jich nejvíc v životě a jsem z nich rozsekanej. V posledním kole jsem cítil, že mi teče z obočí krev.“
Oba jste se v zápase hodně skláněli, čím to?
„On to dělal rozhodně víc, než já. Asi to bylo tím, že si chtěl pečlivě krýt spodek. Zezačátku tam chytil spoustu úderů a pak už si na to dával pozor, bohužel, tuhle svoji největší zbraň jsem nevyužil naplno a dával mu málo ran na žebra. Moje zvedáky mi nešly.“
 |
Nepřišlo vám, že soupeř celý zápas víc utíká, než bojuje?
„Nic jiného mu nezbývalo. Je to styl o stylu. Petrosjan byl hubený a vyšší a takový typ mě těžko bude tlačit, to je nereálné. Nedokázal mi vnutit svůj styl, riskoval by tím prohru před limitem a hlídal si to. Od začátku pochopil, že jsem ten silnější a tomu se přizpůsobil, pro mě je to rozhodně dobře.“
Během duelu jste měl takovou převahu, že jste si mohl dovolit po promáchnutém úderu svěsit ruce a zanadávat. Několikrát jste si i odplivl. Nebyl to až moc lehký soupeř na obhajobu mistrovského titulu?
„Co vám na to mám říct, jsem dobrej a nic jsem mu nedovolil. Od čtvrtého kola jsem viděl, že toho má plné kecky, tak jsem ho možná mohl víc tlačit a knockoutovat, ale je to těžké posoudit. On byl tvrdej, ale já si hlídal, aby mi nic neudělal. Kdybych ho chtěl sundat a nepovedlo by se mi to, mohl bych se vyčerpat a prohrát. Je mi líto, že jsem ho nesundal, diváci by si to zasloužilo, ale holt se mi nedařily údery na spodek. Když se moc chce, tak to obvykle nejde a to byl i tenhle případ.“
Vaše aktivita se vystupňovala až v závěru. Proč jste se nesnažil zápas co nejdřív ukončit, když jste ho měl pod kontrolou?
„Tohle je můj styl, vždycky začínám pomaleji, trvá mi, než se rozhýbu. Ke konci jsem se uvolnil, protože jsem měl zápas pevně pod kontrolou. Trochu mě zamrzelo, že jsem u rozhodčích prohrál některá kola, ale ve finále je to jedno. Chyb jsem dělal spoustu. Měl jsem víc boxovat v sériích, ale můj styl je takový, jaký je. Dokáže mě udržet v zápasech tak, abych byl lepší a vyhrál. V sériích se rozbaluju a mohl bych chytit nějakou bombu a bylo by to špatný.“
Byl to zřejmě lehčí zápas než první boj o evropský titul, který jste vybojoval v říjnu v Anglii, že?
„V Anglii jsem také od prvního kola věděl, že na titul mám, ale věděl jsem, že ze začátku prohrávám, protože jsem se pomalu jako vždy rozjížděl.“
Do ringu jste po vítězství vzal i svou nejstarší dceru Aničku, které je sedm let. Měla z oslavy radost?
„Už tam se mnou párkrát byla, ale říkala, ať na ni nešahám, protože jsem prý zpocený a smrdím. Je to taková malá mrška. Ale zasloužila si to, protože jsem rodinu jako vždy během přípravy trošku zanedbával. Navíc jsem měl hodně zařizování i s prodejem lístků. Známým jsem jich prodal tři stovky.“
Do haly se na vás přišlo podívat celkem 1500 lidí. Aréna byla malá, ale vyprodaná. Jak jste si užil atmosféru?
„Lidi byli skvělí a to je důvod, proč chci boxovat doma. Pomohlo to, i když mě trochu shazovala nervozita a těsně před zápasem jsem byl pětkrát na záchodě. Hrozně mě mrzí, že jsem neboxoval doma před dvěma lety, kdy jsem prohrál boj o titul mistra světa. Tehdy sice taky do Drážďan přijelo hodně Čechů, ale domácí půda by mi pomohla vyhrát a už teď bych byl mistr světa. Skvělé bylo i to, že zápas vysílala Česká televize, mohli to tak vidět i lidi, které jinak box nezajímá. Spousta lidí mohla vidět, že box není rvačka, ale férový sport.“
Teoreticky se nyní můžete utkat o světový titul. Jaká je šance, že bude ten zápas v Česku?
„Byl bych velice rád, ale nevím, kdo ho zaplatí. Myslím si, že na to mám a jsem si jistý, že bych udělal důstojný zápas proti komukoliv. Je to na manažerovi. Vezmu určitě i nabídku, kdybych měl boxovat o titul mistra světa venku, protože šance to je. Nicméně titul mistra Evropy mě uspokojuje, tím spíš, že jsem ho obhájil. Uvidíme, jak se posunu ve světových žebříčcích.“
Před duelem jste tvrdil, že se s vámi chce opět utkat Sergej Dzinziruk, právě s ním jste boj o světový titul prohrál. Co nyní chybí dohodě?
„Opravdu je to věc manažera a já o tom moc nevím. Zadarmo se mnou boxovat nebude, ale situace je taková, že 18. prosince bude los o to, kde se utkám v další obhajobě titulu mistra Evropy s Angličanem Ryanem Rhodesem. Když mezitím dostanu nabídku boxovat o titul mistra světa, současného pásu se vzdám.“
Budete nyní slavit, nebo čekat na to, jak se vyvinou nabídky?
„Slavit a odpočívat, udělám si klidné Vánoce. Už v neděli máme s dětmi mikulášskou oslavu. Těším se na to, až si dám pořádný kus masa. Je totiž hrozný, když před zápasem dodržuji jídelníček a všechna jídla chutnají stejně. Těším se na cukroví, manželka už napekla, ale já jí nemohl ujídat. Teď do toho půjdu a fakt se na to těším.“
