O detoxu »soft« a »hard»
Jistá lékařka, celkem hojně frekventovaná v médiích, řekla v jednom rozhovoru z pozice odpůrkyně detoxu: „Tělo má samočistící schopnost, o očistu se samo postará.“ Proti takovému zjednodušení ovšem roste hromada důkazů o tom, že tzv. civilizační choroby jsou následkem hnilobných procesů v trávicím traktu. Těžko si představit, co paní doktorka vidí škodlivého na propláchnutí organismu nezávadnou vodou a přírodními látkami či na omezení se v jídle. Je však jasné, že kolem každého fenoménu týkajícího se životního stylu se objeví informační a názorový balast.
Detoxikace není samospasitelná a může vyvolat diskomfortní pocity (hlad, slabost, tlak), rozhodně není všelékem a nemá trvalé účinky, natož při okamžitém návratu k dřívějším návykům. Je to ale při správném a pozitivním přístupu rozhodně metoda, jak organismu pomoci, sobě odlehčit, a nakonec si i dokázat, že mám aktivní přístup k vlastnímu životu, že jsem jeho strůjcem.
Na nic se nemá chodit „hurá“ metodou, natož na zdraví. A druhý přístup, který můžeme rovnou škrtnout, je rvát to tam přes sílu, což zejména muži bývají zvyklí přenášet z posiloven i jinam. Ne dost na tom, že i v tom fitnessu se nakonec vyplatí pozvolný vzestup.
I rychlý, třeba pětidenní, radikální detox může být nakonec v pohodě, jen je dobré vědět, že právě to, co podnikáme, se pro nás hodí a že jsme si nenechali nakukat nějaké bludy. V první řadě je dobře zbavit se zvyku pomýšlet na tělo jako na něco odděleného od vlastní osobnosti. Naopak, udržet trvalou pozornost v sobě, ve vlastní fyzické schránce, spojit vědomí a bytí, být integrální ve všech ohledech, jen pak bude očistný proces hluboký a vysoce účinný.
Takže nechat si poradit - ano. Donutit se k něčemu, co budu provozovat s krajním odporem - ne.
Kdy? Kdykoli
Podobně jako pomoc lékaře zůstává pouze pomocí a neznamená automatické vyléčení, nepředstavuje detox zázračný akt, po němž bude všechno oukej. Když ale člověk sportuje nebo pěstuje jakoukoli jinou formu pohybu, když se denně nezpíjí a vyhne se drtivým atakům cigaretových zplodin či extrémně suchému, prašnému, temnému nebo jinak kontaminovanému prostředí (špatně stavěné newsroomy, skladové či průmyslové haly, ale i obydlí), když neinhaluje chemii, pak může ve spojení s vyplavením jedů zpomalit stárnutí a snáze odrážet choroby.
Kdokoli by propagoval jakoukoli očistnou metodu jako zaručeně funkční a izoloval její účinky ve smyslu „zdraví na klíč“, je šarlatán.
Jak se tedy k detoxu postavit, když už jsme pozitivně rozhodnuti nějaký ten diskomfort ve stravovacím procesu podstoupit? Dobré je vhodné načasování. Někomu nemusí v daném období vadit zapojení do práce, naopak mu díky intenzivnímu zaměstnání lépe uteče čas, prostě myslí na to, co dělá, a ne na to, jak dlouho se ještě bude čistit. Druhý se ale třeba současně rozhodne zvolnit tempo, nebo dokonce úplně vysadit ostatní návyky a denní rutinu - televizi, elektroniku, fyzickou námahu na zahrádce. Za úvahu stojí záměrné vyhýbání se emocím - co třeba pustit z rukou kontrolu prospěchu potomků? A tak podobně.
V zásadě platí, že nic není nesprávně, pokud to s sebou nenese stres a těžko napravitelné chyby, jako třeba omyly v práci nebo roztržky s rodinou.
Neexistuje nejlepší čas pro detox. Nejpopulárnější jsou ty jarní, protože zdánlivě je to roční období, kdy se všechno otevírá a po zimě znovu startuje. To je z valné části pověra, zbytek pak marketing. Čas a příležitost jsou vždycky, nejlépe hned, nebo po zralé úvaze zítra ráno. Ano, je riskantní vletět do toho po hlavě uprostřed chřipkové epidemie, kdy polehává a pokašlává celá domácnost a půlka kolegů. Jenže i krátká a lehká nemoc jako chřipka je svým způsobem proces, při němž se zbavujeme škodlivin.
Lépe je pochopitelně neonemocnět a nezeslábnout. Proto je volba termínu pro detox dobrá jak s ohledem na osobní diář a část roku, tak třeba na fázi měsíce, a kdo na to dá, konstelaci planet. Obecně lze říct, že kolem úplňku či novoluní anebo v době slunovratu a rovnodenností, mohou být účinky vyšší. Vždy dobře vnímejte své psychické vnitřní a fyzické procesy, pak se nemůžete splést.
Pozor na léky
Citovaná lékařka z úvodu má pravdu v tom, že tělo se samo čistí. Ale srdce také samo pumpuje a ne vždy mu to jde hladce. Kdo byl někdy třeba na periferii některé z přelidněných čínských megapolí, pochopí příměr, že udržet čisté ulice je při osvětě a tlaku na přiměřenou tvorbu odpadu snazší, než když se obyvatelstvo nechá nezřízeně produkovat a neomezeně odhazovat miliony tun nejrůznějšího svinstva, kamkoli kohokoli napadne.
Zažívání přetížené velkým množstvím potravy, těžkými jídly, potravinami plnými chemie, těžko stravitelných přísad a často také léky, které přitom mají pomáhat, není samoočistné. Zanese se - s prominutím - bordelem jako ty čínské ulice.
Pak je detox na místě víc než co jiného, prospěje ovšem i člověku víceméně zdravému, už jen proto, aby se ve fit stavu udržel. Toto není propagace nějakého konkrétního druhu ani poradna, který z nabízených způsobů vyplavení jedů a škodlivin zvolit. Měli bychom ale vědět, že existují způsoby různé, jsou mezi nimi rozdíly, jsou různě účinné a různě zátěžové.
Uber a přidej
Nejjednodušší je pochopitelně omezit se, ubrat. I zmenšení porcí a změna jídelníčku ve prospěch živé stravy je soft forma detoxu. Můžeme se rozhodnout vyřadit či limitovat potraviny obsahující cukr (čtěte v obchodech i malá písmena, cukr je skoro všude), vyrobené z bílé mouky, tolik nesmažit a podobně. Můžeme najít zalíbení v luštěninách, obilovinách, zelenině, oříšcích nahrazujících obsahem bílkovin maso. Můžeme opravdu cokoli.
Klasický detox, jak se většinově vnímá, to budou patrně šťávy, bylinné louhy a vývary, čajové směsi a základ všeho - voda. Není už třeba dodávat, že pít se má jen z prověřeného zdroje. Zde je na výběr a duchapřítomný muž si jistě dobře vyhodnotí nabídku a nakonec si vybere.
To už směřujeme k hard verzím pročišťovacího procesu, k nimž jako součást kúry patří výplachy žaludku (pití a následné vyzvracení slané teplé vody) a střev (klystýr, nejlépe s jemnou příměsí osvědčených léčivek). Jistěže to není pro každého, je potřeba přidat odvahu. Ještě menší skupina proto zvolí urinoterapii. Stačí ale třeba pro tentokrát připustit, že něco takového je možné a kdo takto praktikuje, není blázen, jen odhodlaný.
A na závěr jednoznačný postulát - nejlepším očistným procesem je hladovění. Pro lepší „stravitelnost“ bychom mohli raději používat slovo půst. Existují půsty řízené, ale i samovolné. Pro začátek je dobrý jeden takový denní na zkoušku. Klidná mysl zjistí, že jíst člověk v zásadě nemusí celé dny, to podle tělesné konstituce a stupně naladění. Důležitý je pak samozřejmě velmi pozvolný návrat k požívání látek v pevném stavu, takže od vody zpět raději nejprve přes šťávy a vývary.
Zdravý muž pěstuje tělesné zdraví dle vlastní úvahy, osobních rozhodnutí a životních strategií, jež mu vyhovují. Nejzdravější muž je ten, pro koho není detox módním slovem nebo podezřelým termínem, když „ani doktoři se na něm neshodnou“. Nejzdravější muž je ten, který ve prospěch svého zdraví jedná, ať už je rozhodnutí jakékoli.
Spor o naturopatii
Naturopatie je alternativní léčebná metoda definovaná Harrym Benjaminem v knize Průvodce přírodní léčbou pro každého (1936). Podle ní vznikají všechny choroby nahromaděním odpadních toxických škodlivin a příznaky jsou projevem snahy organismu vyloučit je. Člověk je proto schopen pomoci si sám přírodní (přirozenou) cestou, například i zbavit se rakoviny. Autorovi následovníci se zaměřili na posílení imunitního systému a přidali psychoterapii. Kritici poukazují na iracionální a exaktně nedokazatelnou povahu léčby. Hladovění (popř. vysušování) údajně organismus poškozuje.
