Kde jinde by měl mít nejlepší hokejista historie svoji ulici, než v Edmontonu, kde dovedl tým Oilers ke čtyřem z pěti triumfů ve Stanley Cupu? A není to ulice ledajaká. Dálnice Wayne Gretzky Drive se táhne i kolem haly Rexall Palace. Dřív se jmenovala Northlands Coliseum, právě tady se zrodila proslulá dynastie a slavila největší triumfy.
Tahle budova slouží od roku 1974, kdy se Oilers objevili na scéně coby klub nově vzniklé konkurenční soutěže World Hockey Association. Do NHL přešli po jejím zániku o šest let později. V porovnání s moderními arénami může tahle hala někomu i po rekonstrukcích připadat trochu obstarožní, ale historie dýchá snad z každého kouta.
Hned před vchodem vítá návštěvníky bronzová socha Wayna Gretzkyho se Stanley Cupem nad hlavou. „Opravdový šampión a gentleman s oddaností a charakterem, jehož talent dodal světový věhlas městu Edmonton,“ píše se na pamětní desce.
Velké fotografie v útrobách haly připomínají další zářivé i méně slavné časy klubu, stejně jako jeho žhavou současnost, kdy tým vyvedla z marastu generace mladíků kolem Ryana Nugent-Hopkinse a Taylora Halla, vůbec ne nepodobná té, která dovedla Oilers na hokejové nebe ve druhé polovině 80. let.
Pod střechou jsou vyvěšeny prapory připomínající všechny úspěchy týmu a také čísla vyřazená na počest slavných hráčů. Je jich celkem sedm, z toho šest patřilo pilířům slavné generace Oilers, kam vedle Gretzkyho patřili třeba Jari Kurri, Mark Messier a Paul Coffey. Jako vůbec první však dočkal takové pocty Al Hamilton, obránce z dřevních časů ve WHA.
„Přijel tehdy s celou rodinou, ale ani si nezamluvil hotel. Po oficialitách zase odletěl,“ říká fanoušek Peter Kouba, starousedlík s českými kořeny. Uplynula spousta let, ale dodnes v Edmontonu nemohou zapomenout na Gretzkyho odchod do Kalifornie v srpnu 1988, který pro všechny Kanaďany zůstal dnem národního smutku.
