Video se připravuje ...
Celý čas v zadržení měla zimnici, nebyla schopná pozřít jídlo. Až v letadle do Dubaje, když opustila Austrálii, se Renata Voráčová trochu uklidnila. Osmatřicetiletá česká deblistka, které Australané na základě Djokovičova případu také zrušili víza, už je doma ve Hvozdné kousek od Zlína. Stres se na ní však podepsal. Výprava do Austrálie pro ni skončila těžkým prodělkem a ještě čelí hrozbě, že se k protinožcům nebude moct tři roky vrátit.
Už zněla líp než v pátek, když líčila své útrapy z detenčního hotelu v Melbourne. Přes víkend se Renatě Voráčové podařilo odcestovat do Česka, ani doma pro ni ale celý případ nekončí. „Moc v pohodě nejsem, ještě nějakou dobu potrvá, než to zpracuju,“ líčila.
Jak proběhl sobotní odlet?
„Stejně jako když mě vezli do detenčního zařízení. Někdo mě z ubytovny vyzvedl, jela jsem na letiště na policejní stanici, tam se mnou museli vyřídit veškeré papíry, abych mohla odletět. Čekala jsem na PCR test a až potom jsem mohla opustit zemi. Přechodně mi udělili víza do dvanácti hodin do sobotní půlnoci. Pokud bych neodletěla, zase by mě umístili do zařízení.“
Prý vám Australané zakázali vstup do země na další tři roky.
„Když vám odeberou víza, automaticky máte vstup na další tři roky zakázaný. I když jsou tam výjimky, díky nimž se to dá zvrátit. Čekalo se, jak dopadne soud Djokoviče a teď budu žádat o prominutí, abych neměla tříletý zákaz. Hodně mě ta situace mrzí. On má teď vlastně všechno v pořádku a já jsem v nezáviděníhodné pozici a nevím, co bude.“
Coby bohatá tenisová hvězda si mohl dovolit víc než vy, že?
„Určitě to hrálo roli. Když jsem byla zadržená, byl se mnou právník a zástupce Tennis Australia. Poté, co mi zrušili víza, se ale neodvolali, takže já jsem ani nemohla jít k soudu jako Djokovič. Víceméně se dělalo všechno pro to, aby jeho kauza dopadla dobře. A na základě toho by pak řešili i mě. Ale to by znamenalo být ještě týden v detenčním zařízení, než vyřídí papíry. Myslím, že teď bych ten soud vyhrála. Ale to nikdo dopředu nevěděl. Já jsem ani neměla informace, co bych pro to měla udělat, jestli bych musela angažovat svého právníka a tak dále. V tomhle měl výhodu.“
Ozval se vám Djokovičův tým, aby nabídl pomoc?
„Ne. Jak jsem to pochopila, on si najal svého právníka, který nebyl závislý na australské tenisové federaci. Takže si jel soudní spor po vlastní ose a právníci z tenisové asociace mu jen pomáhali s podklady. Vlastně nešlo jen o můj případ, bylo tam víc lidí v podobné situaci. Ale na základě mého výslechu a zdržení je byli schopní včas informovat a ti lidé odjeli ze země. Takže se nedostali do mé situace. Možná se naše případy mohly spojit pod jednu hlavičku, pro mě by to samozřejmě bylo lepší. Ale nikdo mi tuhle možnost nenabídl a já celou dobu nevěděla, co se se mnou bude dít. To bylo nejhorší.“
Takže nejlogičtější věcí bylo co nejdřív odletět.
Tím, že se právníci z Tennis Australia po mém zrušení víz neodvolali, měla jsem možnost buď odletět, nebo požádat o jiný typ víz. A nebylo jasné, že bych soud vyhrála. Řekli mi, že když hned odcestuju, nebudu mít žádné problémy s tím, že bych měla mít zákaz příští tři roky se do Austrálie vracet. Ale v den odletu mi řekli, že situace je zase úplně jiná a hrozí to. Musím to řešit dál.“
Jak velký problém by pro vás byl zákaz? Asi ještě nehodláte končit kariéru.
„I kdyby ano a pak jsem se chtěla věnovat trénování, tak by mě to mohlo v práci omezovat. Jsem tenistka, která cestuje po celém světě a nevím, jaké by to mohlo mít ještě důsledky. Doufám, že to vyřídí v můj prospěch.“
Jak zvládáte svůj případ emočně. Člověk musí být rozzlobený, když ho takhle vyštvou ze země, i když splnil vše, co měl.
„Naštvaná nejsem, na to nemám ani sílu. Lidi si neumí moc představit, co to všechno včetně výslechu s člověkem udělá. Nebyli na mě zlí, fyzicky mě nenapadali, ale bylo to strašně emocionálně náročné. Nemohla jsem se na celou věc připravit, dopředu to byla prohraná bitva, vůbec je u výslechu nezajímaly moje argumenty. I fyzicky jsem strádala. Co jsem byla v detenčním zařízení, zhubla jsem. I když to byly jen dvě noci, připadalo mi to jako věčnost. Poprvé jsem jedla až v letadle na cestě domů.“
Nedostala jste najíst?
„Dávali nám jídlo, ale byla jsem na tom tak špatně, že jsem ani jídlo nemohla pozřít. Celou dobu jsem měla zimnici, trenérovi jsem říkala, že až když jsme si sedli do letadla, začalo mi být po fyzické stránce líp. Tělo zpracovávalo stres, s tím si prostě neporadíte. Ani si nedovedu představit, jak bych vypadala, kdybych tam měla zůstat dalších sedm dní. Vždyť jsem se před tím dávala dohromady po covidu a trénovala. Pak bych musela začít od začátku.“
Musí být nápor na psychiku, když je člověk daleko od domova vydaný napospas úřadům.
„Loni jsem absolvovala v Austrálii čtrnáctidenní karanténu, takže jsem podobnou zkušenost, jakou jsem udělala v detenčním zařízení, měla. Pro někoho, kdo by se ocitl v takové situaci poprvé, by to mohlo být úplně devastující. To říkám na rovinu. Vždyť si ani nemůžete otevřít okno, nedýcháte čerstvý vzduch, což je pro profesionálního sportovce úplně nepředstavitelné. Já se navíc bála, abych se tam nenakazila, protože jsem nevěděla, jestli to není zařízení pro nakažené. Kdykoliv mi dávali jídlo a kontrolovali mě, bála jsem se paradoxně spíš já, abych něco nechytla. Ne že bych sama byla hrozbou pro Austrálii, jak mi bylo předneseno na výslechu. Trenér mi navíc říkal, že jsem měla být poslaná do horšího zařízení pro kriminálníky a uprchlíky. To bych asi nedala. Ale nakonec zařídili, že když jsem ve stejné situaci jako Djokovič, půjdu tam jako on. Vůbec nechápu, jak může vzniknout, že tam sportovec jede hrát tenis, splní všechny podmínky a takhle dopadne. To je neakceptovatelné.“
A navíc s člověkem zachází jako se zločincem…
„Přesně tak. Chodíte bočními vchody, všechno se řídí protokolem. Když vás dovezou do detenčního zařízení, nemáte klid. Pořád vám volají federální úředníci a ověřují si informace. Měla jsem na sobě jedny věci a mobil. Trenér mi posílal tašku, kterou skenovali a dostala jsem ji až v šest večer. A to řekli, že neví, jestli mi povolí všechny věci, co v tašce jsou. Opravdu to nebylo příjemné. I když Djokovič soud vyhrál, nebude to mít ani dál jednoduché připravit se psychicky i fyzicky na turnaj.“
Let domů proběhl v pohodě?
„To už ano. Letěli jsme přes Dubaj, všechno bylo v pořádku.“
Budete se snažit získat alespoň nějakou finanční kompenzaci na australském svazu? Na výpravě do Austrálie, kdy platíte například letenky sobě i trenérovi, jste musela dost prodělat.
„Uvidím, jaká bude zpětná vazba od Tennis Australia a pak budu zvažovat další kroky, protože mě to neomezilo jenom v hraní. Veškerá příprava přišla vniveč, teď kdo ví, jak na tom budu dál a kdy budu schopná začít trénovat. Přišla jsem o přípravný turnaj a grandslam, protože jsem měla ještě hrát Adelaide a pak Australian Open. Všechny náklady jsem si musela platit. Ale i kdybych kompenzaci žádala, myslím, že to nebude nic jednoduchého.“
Jak se k vám choval Tennis Australia?
„Trochu mě mrzí, že když viděli, že přijel Djokovič, tak mě hned nekontaktovali s tím, že pro mě může přijít někdo z pohraniční policie. Už jsem byla normálně připravená, že jedu na další turnaj do Adelaide. Měla jsem odlétat druhý den, co si pro mě přišli. Měla jsem nakoupené letenky a všechno. Jen jsem lidem z australského svazu napsala zprávu, protože mi přišlo nestandardní, že mi stojí u dveří deset lidí a potřebovala bych vědět, jestli mi mohou někoho poslat. Myslela jsem si, že jim jen ukážu papíry, stejně jako když jsem procházela imigračním. Oni potvrdí, že tam jsem legálně a bude všechno vyřízené. Ani ve snu by mě nenapadlo, že mě zavřou.“
Máte teď vůbec pomyšlení, že byste v dohledné době hrála tenis?
„Na tenis nemám pomyšlení vůbec, musím se dát předně psychicky a zdravotně do pořádku, protože jsem hodně nocí nespala, navíc jsem teď sledovala, jak dopadne Djokovičův soud. A čeká mě dohra s australskými vízy pro další roky. To se bude ještě nějaký čas řešit. Není to tak, že jsem dojela domů a už mám klid.“
Necháte se teď naočkovat, abyste podobným problémům předešla? Bezprostředně po prodělání covidu to také nejde, že?
„No právě. Tím jsem argumentovala i u výslechu, když mi řekli, že neočkovaný tam nemá co dělat. Já skončila karanténu po covidu 20. prosince, 23. prosince jsem měla krevní testy a i na jejich základě mi nebylo doporučené se hned očkovat. Takže já se ani naočkovat nemohla. A ani tom jim jako vysvětlení nestačilo. Teď mám prodělaný covid a dál se uvidí. Myslím si, že je to nezbytná věc, ale teď pro prodělání nemoci dám na rady lékařů, kdy se očkovat. Co vím, tak spousta hráčů, co tam přijeli naočkovaní, stejně covid měli. Nevím, jestli rozdělování společnosti na očkované a neočkované něčemu prospívá a tenisový svět by se nad tím měl zamyslet.“
Témata:
australian open, sport, Zlín, tenis, Austrálie, Dubaj, COVID-19, Tennis Australia, jídlo, Renata Voráčová, Hvozdná, Tenis na Heureka.cz
Související články
